Stránky

Naše první besídka

No, znáte to - před chvilkou jste chovali v náručí miniaturního andílka a dnes už má svou první školkovou besídku. Letí to, letí, ale za sebe musím říct, že zatím čím starší, tím lepší.) Samozřejmě se mi občas zasteskne po tom bezbranném miminku, kterému ke spokojenosti stačilo plné bříško, čistý zadeček a mámina náruč. Teď je k tomu kromě péče a lásky potřeba taky hodně sladkostí, hraček a animovaných pohádek, které přísní rodiče omezují, a riskují tak každodenní dohadování a vyjednávání. Zase je to ale větší zábava, zvětšují se možnosti společných aktivit a pozorovat, jaká osobnost z vašeho andílka roste, je zatím to nejkrásnější, co jsem v životě zažila.

A teď k besídce: Naše premiére je dnes v půl čtvrté. Maminky měly donést cukroví, tak jsme se do něj společnými silami pustily. Zvládly jsem perníčky a linecké, díky hodné babiččce, která pro nás připravila ještě pracny a vanilkové rohlíčky, ovšem besídkové menu obohatíme rovnou čtyřmi druhy. Večer jsem chtěla ještě připravit úly - můj pověstný vánoční kousek, bohužel jsem ale neměla sílu. Tak třeba na besídku no. 2. Další pokyn zněl, že děti mají být slavnostně oblečeny. Vybraly jsme tedy nové zelené šatičky s pejskem, které jsme před časem ulovily na vánočních trzích.

Udělat z mouky, vajíčka, cukru a másla monolitní kus těsta byla při Domčiný asitenci docela fuška.)
Zvířátková vykrajovátka měla velký úspěch. Uvidíme, jaký sklidí u dětí ve školce:)
Jak na to tak koukám, není moc poznat, které kousky jsem zdobila já, a které Domi:)
A tady perníčky. Z toho iPhonu mi to nejde otočit, tak snad večer,až se na to podívá můj drahý.)
Domi má úžasně hodné a empatické učitelky. Při dnešní příležitosti je chceme potěšit dárečkem ze Sephory.

3 komentáře

  1. Myslim, ze cukrovi se moc povedlo! Ty postavicky jsou moc roztomile, jste obe sikovne :-) snad besidka byla vydarena :-)

    OdpovědětSmazat
  2. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětSmazat
  3. Ali, díky, bylo to moc krásný! Domi zpívala jako o život, hrály i divadýlko, no roztomilý:) Jen rodiče fakt peklo - do první řady doprostřed si sedl hodně prostorově výrazný otec, tak jsme se museli furt naklánět, abchom vůbec něco viděli, a pak jeden "taktní" fotřík, když to skončilo, zvolal: ježíš to byla nuda! No síla, ale děti si to užily, a mnozí rodiče včetně mě taky:)

    OdpovědětSmazat

Těším se vaše názory, postřehy a připomínky, které mě motivují psát dál:)