Stránky

Tábor žije!

Ve svých 36 letech jsem tohle jihočeské město navštívila úplně poprvé. Chtěla jsem se do něj podívat už dřív. Pár let zpět kvůli festivalu Tabook, to bylo v době, kdy byla Domi ještě ve školce a hodně jsme hltaly knížky od Baobabu. A pak nedávno díky knížce Kluk od Jiřího Solara ze 40. let, ve které popisuje život z pohledu kluka. Aby maminky pochopily, jak jejich synové odmala přemýšlí. Syna nemám, ale i tak mi to pomohlo. Pochopit muže.) Nebo aspoň trošku. Malý Jirka vyrůstal v Táboře a jeho historky se odehrávají kolem rybníku Jordán a dalších místních spotů. No ale ani to nebyl důvod, proč jsem jet. Rozhodla o tom místní ZOO. Hledaly jsme, kam vyrazit na výlet a táborská ZOO to vyhrála. 

Tabook 2020
Tabook 2020. V říjnu jsme tu jako na koni. 

Kluk by Jiří Solar

Posláním táborské ZOO je ochrana ohrožených druhů zvířat a řeknu vám, že zážitek z návštěvy je úplně jiný, než když jdete do Troji. Největší dojem na nás udělala elegantní puma Líla, která si chtěla hrát s naším mini Benem, a pak surikaty. Překvapilo nás, jak dvě z nich hlídkují na kameni a pak jsme se dozvěděly, že každý člen surikatí smečky má svoji roli. Někdo stráží, někdo se stará o mladé a většina loví. No a pak jsou tady charismatičtí vlci, majestátní lev, mega mega cute nosál a vtipné opičky malpy. Zoo je v podstatě na loukách a v lese, takže je to krásná procházka přírodou a všechna zvířata mají super výběh, který se ani nedá nazvat výběhem, prostě prostředí, kde je vidět, že se cítí dobře. Zoo řídí Evžen Korec, který na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy vystudoval genetiku, má chovatelskou stanici s pejsky plemene cane corso a celkově je znát, že rozumí zvířeci mysli. 









Celou dobu lehce poprchávalo, ale bundička ze Zalando Longue to jistila. Někdy stačí málo a je hned líp.)

Ve městě jsme stihly jen Muzem čokolády, ale vlastně to celkem stačilo. Domi si vyrobila vlastní pralinky a pak jsme si vychutnaly luxusní hořkou čokoládu, co se táhla jako med. Mňam. Ještě teď ji cítím na jazyku.


Až sem pojedeme přístě, spíme tady:)

Německá ilustrátorka Kera Till pro Westwing!

Přesně tohle mám ráda. Když se hravé ilustrace přenesou do bytu někam jinam, než jen na zeď. Sympatická Kera Till, jejíž módní ilustrace oceňuje i Vogue, navrhla sérii motivů, které značka Westwing použila na polštáře a povlečení vyrobené v Portugalsku z kvalitního perkálu - hustě tkané bavlněné látky s jemnou vazbou a hladkým povrchem. Je prodyšná a v létě příjemně chladí. 

Německá ilustrátorka Kera Till
Kera Till




Westwing Collection x Kera Till

Máme podium!

Nevím, co jste během karantény dělali vy, ale náš děda nezahálel a postavil nám pódium. Domi má tak konečně svůj kreativní/studijní koutek, kde vyrábí LPS propriety a brzy tady zasedne ke gymnaziálním učebnicím. Od září:) Mini patro vznikalo několik týdnů z mixu dřeva, které bylo tak různě k dispozici. Natřené je olejem a krásně voní. Do budoucna ho chci nějak zkrášlit - natřít zábradlí, položit na něj kobereček apod. Ale zatím jen fetuju to lesní aroma a jsem happy, že můžu konečně otevřít okno, aniž bych si musela stoupat na stůl:)


Pódium




Jak si můžete povšimnout, konečně už máme hotové posuvné dveře (na místě, kde obě místnosti dřív odděloval jen oblouk). A taky asi vidíte, na čem Domi aktuálně frčí - plakát 9 a 3/4 od Laformy prozrazuje Harryho Pottera. Tabule a postavičky Hoppera a Eleven zase Stranger Things. Uvidíme, s čím přijde na podzim, až pozná nové spolužáky.) A čím víc to doma šperkujeme, tím jsme radši za pojištěnou domácnost. Člověk nikdy neví, co se může stát a je lepší usínat v klidu. 

Kimchi v zahradě

Na létu je nejlepší, že člověk může často jíst venku. A jídlo a čerstvý vzduch je jedna z nejlepších kombinací na světě. Vzhledem k rostoucím cenám v restauracích, kdy se pomalu nedá najíst pod dvě kila na osobu, vaříme převážně doma. Někdy i za padesát korun pro všechny.) A když se na přípravě podílí celá rodina, je z toho fajn podvečerní zábava. Obzvlášť, když ji zakončíme stolováním na zahradě. Domi po mně často chce sushi, protože (spolu s pizzou) patří k jejím nej jídlům. Mně se většinou tvarově úplně nepovede, ale tentokrát to celkem vyšlo, tak jsem se rozhodla, že to vyfotím. Obzvlášť, když jsem si k vinohradským Korejcům došla i pro domácí kimchi. Fotogeničtější pokrm totiž neznám:)










Pokaždé, když k nim jdu, neodolám a kromě jídla vezmu i nějakou mini mističku. Tentokrát to vyhrála tahle modrá na sójovku spolu s matnou černou na kimchi. Love at first sight v obou případech:)