Stránky

Originální český blog

Tak se jmenuje nové ocenění, které vytvořila design bloggerka a šéfredaktorka časopisu Bohemia Living Jana z iDesigner. Líbí se mi nápad ocenit zajímavé čtení nejen o designu, a moc mě těší, že Jana z Jane at home ocenila to mé.) 
Jak už to tak, bývá, s pochvalou přichází i zodpovědnost, a na mě teď je, abych podobně ocenila další tři blogy. Sleduju jich hodně a nestačím žasnout nad jejich kreativitou, která mě denodenně inspiruje. Ale přirozeně nejvíc tíhnu k těm, které jsou mi nejblíž. Stylem, výběrem témat i stejně založenou osobností, nebo mi to tak aspoň připadá.

V souladu s pravidly jsme vybrala tyhle tři:


Maaristaan aneb veřejně tajný deník jednoho táty - citlivé a zábavné čtení, při kterém mi cukají koutky i pookřívá srdce


Jak se bydlí - i když funguje dlouho, já jsem ho objevila teprve nedávno, a to ještě z pracovních důvodů, autorka ví.) Blog je zaměřen přesně na ty zajímavosti, které mě zajímají ze všeho nejvíc:)

Mámou-stylově - Říká se, že člověk je takový, jaký píše. Laskavě, zajímavě a poutavě píše Alizie, a přesně taková i je. Navíc takhle píše o věcech, které se mě bezprostředně týkají - například o tom, jaké to je být mladou a stylovou matkou.)

Fashion comics

Mám starší sestru a tím pádem také celoživotní vzor. Ona pro mě objevila ty největší hudební hity, ty nejlepší restaurace, nejkrásnější idoly, nejpůsobivější umění a samozřejmě to nejvíc stylish a super cool oblečení.) To všechno bylo umocněné tím, že žila v Londýně, nejkreativnějším místě na světě.

A tak si jednou, asi před deseti lety, koupila sukni potištěnou comicsem. Tehdy to byl hit, který hojně nosily dcery celebrit. Nevím, jak to dělaly, ale skoro všechny slavné herečky ve věku naší mámy měly tehdy krásné, vysoké, dlouhovlasé a dlouhonohé dcery v našem věku, které se sem tam mihly na fotkách z večírků, premiér a festivalů. Jeden příklad za všechny - Sonja Kinski, dcera slavné Nastassji.

Sonja Kinski, www.nastassja-kinski.jp
A maminka Nastassja, www.listal.com
Ta sukně byla prostě dokonalá. Pochybuju, že ji někdy ještě najdem, tak ji aspoň zkusím barvitě popsat - sahala pod kolena, zapínala se na dlouhý zip a byla potištěná comicsem na téma Dysfunctional Family.
Látka s potiskem comicsu Dysfunctional family, www.gagafabrics.co.uk

A hlavně spustila mojí touhu po comicsovém oblečení, která je o to větší, o co menší je jeho nabídka v obchodech. Takže obrovská:) To, co jsem hledala, jsem aspoň zčásti našla v mecce všech wannabe fashion teenage girl, které nemají moc peněz - v obchodě New Yorker.

Dole na Václaváku, v místě nejčastějších srazů. "Sejdem se dole u New Yorkeru", jste určitě slyšeli i vyslovili stejně často jako já. Úplně mi teď před očima probleskly všechny tváře těch nedorostlých hochů, kteří ve mně svého času budili stejnou vášeň jako oblečení potištěné comicsem. Jen byli dostupnější.)

No, takže v NY jsem si pořídila ten nejlepší comicsový pásek na světě s černovláskou s růžovým ručníkem na hlavě, která pořád dokola skrz comicsovou bublinu opakovala "my heart is only mine". Dokonale jsem se s tím sloganem tehdy ztotožňovala.)

Potom mi NY snesl z nebe comicsové bikiny, které jsem jednoho léta pořídila ve slevě za 150 korun! Bohužel cenám odpovídala i kvalita a obě věci sice pořád mám, ale v hrozném stavu. Na pásku jde už stěží přečíst "art is only" a plavky už jsou tak vetché, že se hodí tak na nuda pláž. Stejně je ale asi nikdy nevyhodím a budu je schovávat minimálně pro mou dceru. Stejného osudu se bohužel nedočkaly moje comicsové žabky v černobílé verzi - obzvlášť hodnotná varianta, které mě kvůli plastovým páskům šíleně řezaly do nohou, a comics z nich stejně časem sešel.

Na závěr, jak jinak než aktuální comicsová inspirace, na kterou už si ale o deset let později od vzniku mojí vášně nějak netroufám. Stejně ale moje srdce při pohledu na tyhle comics fashion kousky poskočí, mimo jiné i radostí, že už dávno není only mine:)

Podle recenzí vypadají líp na fotce než na těle, což za 100 dolarů nedopručuju riskovat.), ale kouká se na ně moc hezky, www.madcloth.com

Zezadu se mi líbí ještě víc:)
Nelíbí se mi ta stylizace, ale plavky jsou super, www.foxythings4you.com
Comics v interiéru se musí dávkovat hodně cilitvě, což tohle stínítko od Madeforbaby z fler.cz decentně splňuje. Produktoví designéři mají ke comicsu vřelejší vztah než ti fashion, tak se někdy příště máte na co těšit.)

Comics motivy se mi líbí i na klučičím oblečení.) www.asos.com
Krásná kabelka od MAR.S přes Fler.cz
A tohle je pro mě dokonalá kombinaci mých dvou oblíbených prvků - comicsu a tzv. vodního výstřihu. Autor Reidora přes Fler.cz

(Ne)Svoboda 21. století

Když někdo vyrůstá v totalitním státě, dospěje v demokracii a napíše o svém životě knihu s cílem zprostředkovat historii, fakta i mezilidské vztahy v zemi, do které se většina čtenářů nikdy nepodívá, je to obdivuhodné. Když někdo sice vyrůstá za hranicí totality, ve které ale vládnou jeho příbuzní, a poukazuje na jejich nekalé činy na Facebooku, je to důvod k nadšenému podivu.

A proto obdivuju francouzskou umělkyni íránského původu Marjane Satrapi, která v roce 2006 vydala comics Persepolis. V prvním díle popsala dětství v Íránu v době islámské revoluce a války s Írákem, a při dobře podaných historických faktech, tamních poměrech i zvyklostech dokázala poukázat na to, že veškeré lidské prožitky jsou na celém světě stejné bez ohledu na režim a hranice.

Nadšeně se pak podivuju nad vnukem zesnulého vůdce KLDR Kim Čong-ila a synovce současného vůdce Kim Čong-una, kerý ve svých 17-ti letech vede rozhovory s významnými světovými politiky o tom, jak s konáním svých příbuzných nesouhlasí, a rád by jednou napomohl k celokorejské demokracii. Kim Han-sol loni na podzim na svůj Facebook napsal, že se stydí za utrpení, která jeho příbuzní způsobili severokorejskému lidu. Jeho účet byl rychle zablokován. A já se ptám - jak se to stalo? Zavolali soudrzi z KLDR Marku Zuckerbergovi, že si to nepřejí, tak ať to v zájmu klidné mezinárodní situace nechá smazat? Svoje příbuzné si člověk nevybírá, udivuje mě ale, proč kvůli těm totalitním nemůže v demokratické zemi virtuálně kritizovat jejich chování.

Nevím, jak žila rodina Marjane Satrapi po tom, co vyšel její comics, který byl přeložen do téměř 20 jazyků včetně češtiny. Podle íránské právničky Širín Ebadí, která v roce 2003 získala Nobelovu cenu za mír, v Íránu i po revoluci dál funguje cenzura a ženská diskriminace. I Satrapi v druhém dílu Persepolis píše, že se poměry uvolnily, její kamarádky se vlivem přes satelit dostupných zahraničních seriálů začaly krášlit pomocí make-upu i plastických operací, pít alkohol a používat antikoncepci. Zároveň vás ale pouliční stráž zatkla za příliš červenou rtěnku nebo nadmíru lascivní pohyby. Zahraniční zpravodajství je sice dostupné, ale jen v převzaté = zkontrolované verzi. Tamní mocní se stále přejídají touhou ovládat a demokratická dieta se tak zatím míjí účinkem.

Myslím, že comics o Kim Han-solovi coby vnukovi totalitního vůdce, který vyrůstá ve svobodě, by byl zajímavý. Prozatím ale téma (ne)svobody zpracovala jen Marjane Satrapi a já níže přikládám ukázku jejího kultovního díla.

Marjanin tatínek byl stavební inženýr a dceru vychovával pokrokově s důrazem na vzdělání.  Jako malá z toho byla v rozpacích, protože se tak hodně lišila od ostatních. www.humanrightsfilmdiary.blogspot.com
Album západních skupin si Marjane kupovala na "černém" trhu. Jít si koupit desku znamenalo nebezpečnou výpravu. www.popcultureocd.blogspot.com

Marjane coby čerstvá gymnazistka v Rakousku, kde se kamarádila s nihilisty. 

A tady už coby dospělá. Ze dne na den se jí prý zvětšila hlava, objevila piha a probudila se v ní sexuální touha. www.blogs.uni




Tady Marjane popisuje, jak muži rozpoznávají křivky žen oblečených do povinného hidžábu. www.electricocean.wordpress.com





Po návratu do Íránu musela Marjane čelit strážcům, kteří jí i přes zahalení vyčítali příliš obscénní pohyby. www.guy.com






A na závěr skutečná Marjane. Cigareta k ní patří stejně jako kreslící pero. www.guy.com


Tak jsem dnes viděla Ute

Je ještě hezčí než v televizi, o hodně menší a stejně "živá". Herečky jsou pro mě úplně jiný živočišný druh. Strašně mávají rukama, artikulují a člověk si vedle nich připadá hrozně zakřiknutě.) Mají v sobě asi nějaký druh energie, která musí ven. Když nemají práci, určitě hrají divadlo aspoň doma, aby se nezbláznily. Herce tak nevnímám, protože si myslím, že hraní vnímají víc jako řemeslo. Herečky tím žijí.

Je úžasné mít vlastní prostor, kam si můžu napsat cokoliv mě napadne, včetně subjektivního kategorizování. Bez následků. Zatím.)

No, každopádně Jitka Schneiderová na mě udělala dojem. Viděla jsem ji dnes na jedné komerční akci o českých barech a sršela vtipem, mládím a energií. Na skoro 40 vypadá prostě neuvěřitelně a navíc ma extra krásný hlas. Shodou okolností jsem někdy v minulých týdnech na tiskovce k nové Star Dance viděla také jejího manžela Davida Švehlíka. Taky byl menší, než působí v televizi, ale o to sympatičtější. Ač stále manželé, oficiálně spolu podle nějakého časopisu, co se mi nedávno dostal pod ruku, už nežijí. Zdá se mi to škoda. Na ty první dva pohledy, co o nich mám, se k sobě totiž náramně hodí. Vzhledem, humorem i povoláním:)

Skrz blog nabízím k posouzení aspoň kritérium číslo 1.)

www.ahaonline.cz
A tady oba sólo ve velké večerní. David se v ní teprve předvede od 3. listopadu, kdy začne tančit ve StarDance. To by byla podívaná, kdyby se tam sešli oba:)

Naprosto bechderoucí šaty, www.super.cz

Davidovou taneční partnerkou je Simona Švrčková, www.ceskatelevize.cz

Dětsky hezky česky

Já vím, že pro Italy a Španěly je bambino a chico středobodem vesmíru, pro který udělají všechno. I ten nejhezčí nábytek na světě. Češi jsou na svoje ratolesti přísnější, chtějí je mít například do tří let bez plínek, ale myslí na ně taky. A to i při výrobě židliček, stolečků, postýlek a dekorací. Jsou hezké, čisté, pečlivé, i když ve srovnání s výrobou v jižní Evropě možná někdy trochu střízlivé. O barevnost a hru se ale postarají samy děti, ať už svými výtvory, doupátky nebo výstavou plyšáků.

Tak se pohodlněte usaďte, česká dětská přehlídka designu začíná:

Decentní, ale zároveň hravý. Dětský pokojíček Mona od firmy Devoto, www.devoto.cz
Skříně s modrým a zeleným pruhem od Demaby, návrhářek časopisu Marianne bydlení, www.demaby.cz

Z téhle skříně prosím šílím. Jen mi to kazí rodina, které se zdá 20.000 Kč moc, www.demaby.cz

Dětská verze slavné židle TON číslo 14, www.ton.cz
A tady ve stolovací variantě, www.ton.cz
Hezká bílá a dostupná klasika od Domestavu, www.domestav.cz
A tady trochu dražší a výstřednější varianta, dětský pokojíček Apala, www.devoto.cz


No, tak není tohle boží? Prolejzací patrovka Sultan. Dole se dá hrát nebo spát. www.devoto.cz
Dětské tapety od Lavmi jsou dětsky hravé a božsky krásné, www.lavmi.cz

A na závěr něco pro majitele obřích místností, do kterých se vejde tenhle hravý tunel, www.devoto.cz

Zimní Obag s kožešinkou

Ty Italové to prostě umí. Sotva jsem si řekla, že Obag odložím na léto, do kterýho se beztak hodí nejlíp, přijdou se zimními doplňky. Šílím a lituju, že nemám nějaký teplejší odstín, který s tou kožešinkou tak krásně ladí.

Co tam Ti Italové píšou? Abyste Obag oblékli na zimu! Na fotce je norkový kožíšek. www.fullspot.it

www.fullspot.it

Houpací zebra od TONu

Tak jsem při rozhodování o koupi slona od Vitry (ke které už se pomalu schyluje.) oslovila Továrnu na ohýbaný nábytek (TON) s dotazem, zda nechtějí dětem nabídnou taky nějaká ta dřevěná zvířatka. V rámci nabídky nábytku pro nejmenější totiž mají spíš miniautry dospělých verzí.

No, a představte si, do čeho se pustili - na základě návrhu Moniky Pacíkové, studentky průmyslového designu na ČVUT, firma nedávno vyrobila krásnou houpací zebru. Zatím jde o exkluzivní realizaci designového konceptu, ale to byl Elephant taky, že. ) Třeba se u příležitosti nějakého pěkného výročí mladé designérky houpací zebra taky dostane do sériové výroby, a stane se z ní další ikona ze safari:)

www.facebook.com/DesignByTON











Ute a její boty

Opravdu se mi moc líbí šaty a kabáty od španělské značky Desigual, které nosí herečka Jitka Schneiderová alias Ute ze seriálu Ententýky. Proč jí k tomu ale seriálové stylistky/kostymérky dávají tak strašné tenisky? Chápu, že je Ute sportovní typ, elegantních bot s plochou podrážkou je ale spousta, včetně těch sportovních, které by ty luxusní kabátky skvostně doplnily.

www.ceskatelevize.cz


Móda podle Ute:

http://simoncelli-fashion.blogspot.cz

http://simoncelli-fashion.blogspot.cz

A k tomu jí navrhuju doplnit elegantní tenisky, když se bez nich neobejde.)

www.bata.cz





Mám koupit elephanta od Vitry?

Pro odpověď ano existuje spousta důvodů:

Stolička je krásná. 
www.flickr.com
Děti ji budou milovat.
www.vitra.com

Dostaneme ji v pohádkově hezké krabici, která se bude hodit na hračky.
www.vitra.com



Design je nadčasový (návrh je z roku 1945 a Elephant i začátkem 21. století nechybí na designově stylových fotkách)
Dřevěný originál z roku 1945, na fotce je chlapeček Pundy, syn autora fotografie a grafického umělce Herberta Mattera. www.elephantonawire.tumblr.com
A plastový slon jako součást moderního interiéru ve 21. století, www.merrygorando.com

A teď důvody, proč ne:

Cena nad 5000 korun.
Je to jen plast, dřevěná by byla lepší.

Ano je v přesile, ale stejně nejsem vůbec rozhodnutá. Takže by to chtělo zapátrat hlouběji do minulosti, ať vím, co (ne)kupuju. Teď je to tak, že se mi to líbí z nastylovaných fotek a moje dcera při pohledu na slonní židličku vykřikla (tak jak to udělala u miliardy dalších věcí), že ji chce. To zatím ke konečnému rozhodnutí nestačí. A proto -

- Historie jednoho slona:

Autorem sloního návrhu je slavná designérská dvojka Charles a Ray Eamsovy, kteří podle něj v roce 1945 nechali vyrobit jen dva kusy. Slon byl totiž z ohýbaného dřeva, což bylo velice náročné, a tím pádem také drahé, na výrobu. Cílem bylo demonstrovat techniku ohýbaného dřeva a zároveň ztvárnit zvíře, kterým byli manželé fascinováni. Tehdy se vyrobily pouze dva dřevění sloni. Jeden kousek je uložen v newyorkském Muzeum moderního umění, druhý střeží Eamsova rodina.

Pak ale přišel rok 2007, sté výročí narození Charlese Eamse, a s ním také 2000 dřevěných slonů (sto červených, sto přírodních, jeden za 1900 dolarů), které Vitra poprvé vyrobila sériově. Po slonech se bleskově zaprášilo a skončily v rukou nadšenců a sběratelů. A tak Vitra vymyslela, že je v plastové variantě nabídne těm, pro které byly stvořeny původně - pro děti.

No, tak musím říct, že teď už jsem docela nalomená. Vždyť to dělali pro děti, co bych to tomu mému odpírala! A teď si ještě představte, na co jsem narazila: Sloní židličky obživly a vydaly se na výlet na Safari. Autorem zábavného videa je vnuk Eamsových Demetrios, který nepřímo naznačil, že vyrábět slony z plastu namísto ze dřeva je jaksi šetrnější volba. (Kdyžtak si pro radost koupím tu dřevěnou miniaturu)

Takže zbývá jediná překážka, ta pětitisícová. To máme trochu jídla, trochu kosmetiky, trochu alkoholu a několik zbytečných kousků nekvalitního oblečení. Takže je to jasné -

- vyrážím do karlínského Vitra konceptu. Ozvu se, až se vrátím. Bůhví s čím vším.)

Podzimní nákupy

Potřebovala jsem: džíny, knihovnu, vlněný šaty, kabát, pyžamo, comics Marzi
Koupila jsem:
Rozkošné růžové víno. Nemohla jsem té flašce odolat.)
Šaty z nejmenovaného obchodu, protože byste se mi smály.)  Na webu nejsou a já jsem líná se fotit, takže obrázek a popis toho, co z něj nejde poznat: jsou vlněný a člověk před tím, než je vezme na sebe, nesmí aspoň tři dny jíst:)
Potřebně padnoucí džíny, www.mango.cz

Co ještě chci (krom kabátu, knihovny, pyžama a comicsu Marzi):
Tyhle luxusní šedý šaty ...

... s nádherným výstřihem na zádech, www.mango.com

V jednoduchosti je krása. I u kabelek.

Zalíbila se mi na první pohled. Na ten druhý jsem začala pochybovat, jestli se ke mně hodí, a zda se vyplatí za ni dát tolik peněz. Hodí a vyplatí.

Nejsem velký fanoušek trendů a vyznávám spíš nadčasovost. S Obag na rameni se ale trendy cítím a je to překvapivě velmi příjemné.)

Těžká byla volba barvy, tak jsem se rozhodla podle toho, kterou mám nejradši. Za všech okolností, tedy i těch módních. A tady to je. Moje mentolová Obag:

www.obag.cz
K provazovým rukojetím mám ještě tyhle černý, aby se mi taška hodila k bundě, kabátu, svetru a dalším černým kouskům, které zabírají 90 procent mojí skříně:)