Stránky

Čtyři ANO a čtyři NE pro rok 2024

V posledních letech jsem se soustředila na životně důležité věci a cestou za splněním velkých cílů jsem nabrala řadu zlozvyků. Po těch sáhnu vždycky, když nezbývá čas na poctivou rutinu. A ta mi teď žalostně chybí. Svoje splněné sny tady na blogu postupně rozeberu - změnu profese, pořízení vlastního bytu, úspěšnou výchovu ve střídavé péči i šťastné (druhé) manželství. Po letech obrovského nasazení je čas zvolnit a soustředit se na věci, které mě naplňují spokojeností. Jenže zvyk je železná košile a tak mám ve chvilkách slabosti (únava, lenost) tendenci sáhnout po negativní rutině, která vede tak akorát k frustraci. Proto jsem si sestavila malý návod, jak na to. A myslím, že je použitelný pro všechny, stačí si do něj dosadit „svá ANO a svá NE“. 

Každé ANO má jinou váhu, foto: James Cousins / Unsplash

 

Je rok 2024 a tak jsem si symbolicky vybrala čtyři věci do každé kategorie:

ANO - Pohyb. Psaní. Péče. Vzdělávání.

Fyzická aktivita je zázrak. Jen se musí dělat pravidelně. Mám štěstí, že se v naší firmě organizuje pravidelné fitness cvičení na protažení a posílení celého těla. Každou středu. Pak chodíme na běžky, na stěnu a teď i na brusle. S nástupem jara plánuju obnovit běh k místnímu rybníku, kde se snažíme s manželem otužovat. Hodně k tomu pomáhá studená sprcha každý večer. Celoročně.)

Psaní je profese, ale chybí mi to vlastní, tvůrčí a tak ho chci zase oživit. V hlavě mám samozřejmě spoustu nápadů:)

Pečovat se dá o všechno. A úplně vždycky se to vyplatí. Já se chci letos víc zaměřit na zahradu, protože to, co nám loni v létě a na podzim dala, je úžasné. Žijeme z toho i teď v zimě, když jdu do sklepa pro mrkev, řepu nebo brambory.

V oblasti nových znalostí mě zajímá kombinace ekonomie a adiktologie, protože se navzájem prolínají. A v podstatě všechny ekonomické zákony se dají aplikovat i do života. Krátkodobé výkyvy se dějí, ale důležité je to, co se ustálí na dlouhodobé přirozené míře, viz Phillipsova křivka (William Phillips, 1958) vs Přirozená míra nezaměstnanosti (Milton Friedman, 1968). 

V krátkém období platí, že je buď vysoká inflace a nízká nezaměstnanost, nebo naopak, a na první pohled se zdá, že by stát mohl obojí ovlivňovat podle toho, co uměle vyžene nahoru nebo srazí dolů, ale v dlouhém období se míra nezaměstnanosti stejně ustálí na hladině, která je v konkrétním prostředí přirozená. 

A přesně tak je to i v životě - když si třeba řekneme, že nás konkrétní osoba nerozčílí, a že se udržíme v klidu, vyjde to jednou, dvakrát, možná i třikrát a pak zase vyletíme. Dokud se nevyřeší věc, která nás dráždí, jen vůlí klid nenastavíme. Stejně tak, když někdo v partnerství dělá něco kvůli někomu - pokud pro to není vnitřně rozhodnutý, nebo to v něm zkrátka není, vydrží to zase jen chvilku (třeba nekouřit, pečlivě uklízet), ale pak se zase všechno vrátí do starých kolejí.

Movement is good, foto: Drew Dizzy Graham / Unsplash

 

NE - Alkohol. Závist. Žárlivost. Minulost.

Celkem souzním s názory protidrogového koordinátora Jindřicha Vobořila, který často varuje před nebezpečím alkoholu. Jeho dostupnost, ať už cenová, prodejní nebo společenská, toxickou látku proměnila v běžnou součást života. Obzvlášť u nás. V rámci EU patříme k největším konzumentům (spolu s Lotyšskem, Litvou nebo Bulharskem) a to se spotřebou kolem 10 litrů na osobu za rok. Denně u nás pije cca deset procent dospělých. Alkohol poškozuje nejen naše fyzické zdraví (cirhóza jater, srdeční onemocnění, některé druhy rakoviny), ale i psychiku - přibližně 26 tisíc lidí za rok skončí v souvislosti s pitím na psychiatrii. O mém vztahu k nutkavému chováním si můžete přečíst v Respektu.

Závist může někdy motivovat k lepším výkonům, ale většinou jde o zbytečnou trýzeň našeho nitra. Štěstí se střídá, a když nám někdy chybí, přijde jindy, nebo ho máme v oblasti, ve které ho bereme jako samozřejmost. 

A stejné je to se žárlivostí, někdy může upozornit na to, že je něco špatně, ale většinou je to jen lechtání našeho ega. A minulost? Ta je zbytečná úplně. Důležitá je přítomnost, skrz níž můžeme ovlivnit naši budoucnost. Tečka. 

Nejdřív světlo, potom tma. Alcohol is bad. Foto: Ash Edmonds / Unsplash

Když na mě tedy „přijde“ cokoli z negativní části, nahradím ji jakoukoli oblastí z té pozitivní. Takový je plán, tak uvidíme...

Přeju vám všem, ať si v novém roce co nejčastěji vybíráte pozitivní ANO místo negativního NE:)

Když chcete žít jako vaši klienti, dopadne to špatně.

Opakovaně se přesvědčuju, že ty nejlepší věci jsou na doporučení. Ideálně osobní. Kolegyně v práci mi nadšeně vyprávěla, jak zašla se svým synem studujícím malbu na komentovanou výstavu Petr Brandl: Příběh bohéma ve Valdštejnské jízdárně. Projekt je zajímavý tím, že kromě ikonických děl přibližuje také život slavného barokního malíře, který neplatil alimenty a utíkal před zástupem věřitelů, protože, ač nadprůměrně placen za své jedinečné obrazy, chtěl žít jako šlechta, pro kterou je maloval. A na to ani jeho vysoké honoráře nestačily. Umřel chudý, nemocný a sám.

Malostranská.

Uposlechla jsem doporučení, že jestli jít, tak jedině na komentovanou prohlídku. Přes web galerie jsem tedy objednala lístek pro sebe (320 Kč) a teenagera (220 Kč) a dnes odpoledne jsme s Domi vyrazily.


Výhled přes okno Jízdarny na páva ve Valdštejnské zahradě. 

Na výstavu překvapivě dorazil také tenhle obří kocour v kočárku. Jeho majitel, postarší elegantně oděný pán, se chvilku dohadoval s pokladní, ať ho pustí dovnitř, ale neklaplo to. „Jednou bych povolila, a chodili by mi sem lidi se psama a kdoví s čím ještě,“ argumentovala. 

A ve 13:30 to vypuklo. Dostaly jsme nálepku na svetry, že patříme do skupiny, což se ukázalo jako naprosto zbytečné, protože vášnivý výklad Davida Beitla přilákal i náhodné „kolemjdoucí“, takže naše původně skromná skupinka se postupně rozrůstala o další řady. Tady jsou highlighty, které mě zaujaly nejvíc:

Obraz Kající Máří Magdaléna byl určen pro stropní výzdobu kostela, lidé se na něj tedy dívali zespoda, proto trochu mate svou perspektivou. Obzvlášť v oblasti prsou, jak nás pan průvodce upozornil:)

Kytice ve váze I a II vznikly společně s Janem Vojtěchem Angermayerem kolem roku 1720 na objednávku Františka Černína. Oblíbenou hrou barokní šlechty byla hádanka, kdo z autorů co namaloval. Můžu vám prozradit, že Brandl se postaral o ptactvo, kamenný podstavec a vázu. Ale květiny prý uměl taky, ujišťoval nás odborník:)

Jeden z nejslavnějších Brandlových obrazů - Simeon s Ježíškem, cca 1725, olej na plátně. Světec měl přislíbeno od Boha, že zemře, až spatří Spasitele. A dočkal se. Autor mistrovsky zachytil starcovo citové dojetí, k čemuž přispěla i speciální technika - do ještě čerstvé  barvy zasahoval prsty i nehty a vytvořil tak dojem rozechvělé tváře i „živých“ kudrlin.


Jiskra v oku divokého umělce lehce upadá (Brendl tento autoportrét maloval v době, kdy mu bylo kolem padesátky) a díla dosahují vrcholu - v této době namaloval Simeona s Ježíškem nebo Historii Josefa Egyptského

Z výstavy jsem si odnesla, že Brandl oplýval nesmírným talentem, ovládal hned několik malířských technik a zároveň se nebál experimentovat, ale měl celkem horkou hlavu a bohémský styl života. Formality ho nelákaly. Nedokončil jezuitské gymnázium na Malé Straně, když se učil řemeslo, hádal se s učiteli a vedl spory s malířským cechem. A jako manžel a otec nestál za nic. Neustále byl někde v čoudu a žena Helena (matka jeho syna Maxmiliána) ho celý život uháněla kvůli alimentům. Byl to společenský člověk s obrovským množstvím kontaktů, což mu umožňovalo studovat díla světových malířů a získávat prestižní zakázky. Chtěl žít na vysoké noze, ale nakonec skončil v dluzích (a ve vězení) a v 67 letech umírá v osamění v Kutné Hoře. S velkým talentem holt přichází velká zodpovědnost. A tu Petr Brandl poněkud postrádal.)







Kolegyně zmiňovala, že po výstavě určitě musíme zajít do skvělého bistra v galerii Kunsthalle a opět měla pravdu. Daly jsme si strašně dobrou kulajdu a poke bowl a probraly, jaké dojmy v nás Brandl zanechal:)

Už jste Brandla viděli? Pojmenovali jste si svou knihu v Kunsthalle? A pustili byste na výstavu kocoura v kočárku???:)

Designblok 2023 praská ve švech. Co si nenechat ujít?

Někdo sype z rukávu reklamní slogany, jiný skládá hudbu na první dobrou a designér Jan Plecháč vždycky vymyslí něco, co lidé okamžitě milují. A na letošním Designbloku to od 4. do 8. října určitě nebude jinak. Těšte se na pojízdný cirkus plný překvapení a pozoruhodných předmětů, na kterém se mimo jiné podílí také Lucie Koldová nebo Maxim Velčovský. A co víc? Výstava Designblok Cosmos je putovní! Dá se složit do „kufříku“ a vybalit kdekoli jinde - třeba v Miláně, kde se představí příští rok. A na co dalšího se můžete těšit? 




Mám pro vás stručný přehled, co na jednotlivých spotech neminout:

Veletržní palác / Národní galerie Praha


Respekt Stage (Velká dvorana, Veletržní palác) - prostor pro přednášky na zajímavá témata. Doporučuju třeba debatu Je second hand (ne)udržitelný? se slow fashion expertkou Karolínou Břinkovou, nebo Proč fotografovat, když fotografují úplně všichni? mimo jiné s duem shotby.us. Highlight: Přednáška Benedicta Hobsonaco-CEO webu Dezeen.

Benedict Hobsonco-CEO webu Dezeen



Designerie Sejdeme se u srdce. To je heslo letošního Designbloku. Bude obří, zelené a pochází z dílny Lucie Škandíkové. A děti? Ty budou milovat skákací horu Říp v duhových barvách od Maxima Velčovského. Dospělí samozřejmě potěší kofeinový doping od Ema Espresso bar

Superstudio  Věděli jste, že v Čechách existuje nakladatelství, které se zaměřuje na čínskou prózu? Jmenuje se verzone a v nabídce má mimo jiné ikonické dílo Holky ze severu od spisovatelky Šeng Kche-i. Jedna z nejvýraznějších současných čínských autorek popisuje bouřlivý vývoj 90. let, kdy dívky z venkova přicházely do města s nadějí lepšího výdělku a čelily přitom různým formám nebezpečí včetně sexuálního násilí. Možná si nějakou knížku rovnou koupím a zasednu s ní do Vitra VIP Lounge - oázy odpočinku plné designových ikon. 

Holky ze severu / Šeng Kche-i


Openstudio Všechno vyjmenovat nemůžu a tak se zaměřím na svoje srdcovky. Tou největší je určitě Linda ROE Retterová, kterou sleduji už od jejích studií na umprum. Na Designbloku ve spolupráci s Marií Špačkovou (jatakidu) představí kolekci textilu a keramiky Sphere. Zajímá mě také spolupráce studentů Ateliérů produktového designu a herních médií z VUT a určitě se zajdu podívat taky na novou kolekci ručně vyšívaných obrazů, polštářů a zrcátek od Bro.

ROE &  jatakidu / Sphere


FaVU

Bro.

Uměleckoprůmyslové muzem v Praze 

Rozhodně se přijďte podívat na REX chair - první zálohovanou židli na světě. Podle designu Ineke Hans (letos patří mezi nejvýznamnější hosty Designbloku) je vyrobená z recyklovaného plastu (třeba použitých kartáčků nebo rybářských sítí) a nabízí ji studio Circuform. K tomuhle projektu ještě napíšu víc, protože zjišťuju cenu a možnost prodeje - všude zatím píšou, že si o ni máte prostě napsat. Oficiální je jen cena zálohy - 20 eur, u které máte garanci vrácení, i když je židle zničená. Mezi klienty jsou zatím různá design centra a muzea, třeba Vitra Design Museum.

Židle REX


Míčovna a Královská zahrada Pražského hradu

V zahradě uvidíte zmiňovaný projekt Cosmos a v Míčovně výstavu Made by Fire (jednou z kurátorek je talentovaná Eva Slunečková), která na jaře debutovala na prestižním Milano Design Weeku. Těšit se můžete na téměř sto exponátů od čtyřiceti českých tvůrců z oblasti skla, porcelánu a keramiky na pozadí aktuálních společenských otázek.

Město

Designblok se prostřednictvím různých značek a jejích showroomu odehrává po celé Praze. Já se určitě podívám do nového prostoru Konsepti Stage v Holešovicích na prezentaci křesla Bowl Chair, jež pod značkou Arper vzniklo v limitované edici 500 kusů.

Bowl Chair/Arper