Stránky

Hezké a české. Nové hračkářství Hugo chodí bos.

V poslední době se hodně mluví o tom, jak mezi nejčinorodější podnikatele patří maminky s malými dětmi. Srší totiž nápady, které se jim zrodí v hlavě často právě na mateřské. A svoje sny se nebojí plnit. Tak jako fotografka Adéla Husáková Kantůrková, která s narozením dcery začala shánět hezké české hračky. Zjistila ale, že není žádná možnost, jak je koupit na jednom místě. Představovala si prostor s ucelenou nabídkou kvalitních věcí pro děti vyrobených u nás a svoji vizi, kterou nosila v hlavě zhruba dva roky, uvedla tenhle týden do reality. Ve čtvrtek v centru Prahy spolu s kamarádkou z dětství Barborou Sahánkovou otevřela ryze české hračkářství Hugo chodí bos. Najdete ho v Řeznické ulici 12, kousek od mamacoffee a Divadla Minor. Tradiční i současné dětské hračky a doplňky jsou zároveň k dostání také online v eshopu Hugochodibos.cz.

Hugo chodí bos nabízí spoustu klasických českých hraček jako třeba dřevěné kostičky Topa, kufříky Kazeto, plechová autíčka Kovap nebo nafukovací zvířátka od Fatry.
Zároveň tu ale jsou k dostání krásné hračky od mladých českých designérů a ilustrátorů. Třeba Divadlo v Bedně od Unlimited Design a Ušito nebo vystřihovánky od Pepe hračky. O ilustrace v interiéru stejně jako o logo značky se postarala Karolína Stryková z Tabletters.
Kájiny ilustrace slouží také jako motiv tašek, které jsou ušité opravdu z pevného plátna. Kromě kostiček a rybičky je na fotce taky Kazoo - moje oblíbená hračka z dětství, kterou jsem Domi musela pořídit taky:)

A samozřejmě nezůstalo jen u Kazoo. V pozadí je Kazeto kufřík s princeznou Karličkou, nahřívací liška od Šapito a Domino jedné velké rodiny od Miktoys

Zboží v novém obchodě Hugo chodí bos je nejen krásné a kvalitní, ale především české. "Vše, co si od nás odnesete, bylo vyrobeno Čechách a nemuselo k vám cestovat přes půl světa. Produkty jsou navíc opatřeny potřebnou certifikací,” uvádí spoluzakladatelka projektu Adéla Husáková Kantůrková a její kolegyně Barbora Sahánková doplňuje, že výběr takových hraček nebyl úplně jednoduchý. Řada větších českých značek totiž hračky nechává vyrábět v zahraničí a naopak menší výrobci zase v některých případech nemají potřebnou certifikaci. Holky tak za sebou mají obrovský kus práce a můj velký obdiv, že tenhle krásný projekt dotáhly do konce. Návštěva v novém hračkářství je jedna velká radost a já už se těším, až tam podruhé půjdu i s mojí Domi. 

Moje malá sestra Anežka

Narodila se, když mi bylo 13, a jistě ovlivnila mou touhu mít brzo vlastní děti.) Dodnes nechápu, že mi ji máma tak bezstarostně svěřovala na hlídání. Jednou jsem ji dokonce vzala i na rande. Byla ještě miminko v hlubokým kočárku a chlapec byl trochu překvapen:) Byla jsem rozhodnutá jí dovolit a dopřát všechno, co mě moje máma zakazovala, a tak jsem si jí strašně moc rozmazlila. Jediné, co jsem jí zakazovala, bylo používat moje malovátka, ale byla šikovná, a pomohla si k nim sama. A takhle to někdy dopadalo:


Když ale byla větší, do tajů světa krásy jsem jí zasvěcovala ráda. Česala jsem jí, malovala pusu a oblíkala do šatiček, ze kterých jsem já už vyrostla. Protože se mnou celé svě dětství bydlela v jednom pokoji, dělala to, co viděla u mě. Kreslila, dekorovala si pokojíček, vymýšlela módní kombinace a trávila čas před zrcadlem:) 


Když Anežka začala chodit do školky, nastaly jí krušné časy. Skoro s nikým si nehrála a některé děti se jí smály, protože byla menší než ostatní. Narodila se totiž s achondroplazií - nemocí malého vzrůstu, při které má člověk zkrácené končetiny. Prožívala jsem to s ní a bylo mi to hrozně líto. Celé naší rodině. Naštěstí se ale stal malý zázrak. To, co příroda Anežce nedala na centimetrech, ji bohatě vynahradila na skvělé povaze a krásné tváři. Z roztomilé holčičky vyrostla krásná slečna, která má optimistický přístup k životu, skvělý smysl pro humor a řadu dalších předností. Umí například krásně zpívat a taky dokonale rozumí tomu, jak věci fungují. Je to rozený technik, což já nejsem ani trochu, a tak mi už od celkém útlého věku pomáhá všechno spravit, naštelovat a vysvětlit, jak mám co používat.) 




Protiklady se přitahují.) Anežka s kamarádem Vojtou, který má bez šesti centimetrů dva metry. 
Na první pohled se to nezdá, ale být menší než ostatní s sebou nese řadu praktických problémů. Od obyčejného nakupování přes chůzi do schodů až po bolest namáhaných kloubů. Naštěstí ale existují věci, které podobné problémy pomáhají řešit. A právě na ně se soustředí Anežčina kolekce na Dejmidarek.cz, kterou jsme spolu daly dohromady. A na blogu najdete s Anežkou rozhovor, ve kterém hovoří o své nemoci a způsobu, jak se s ní dokázala vyrovnat. 

Tričko s vlkem z Anežčiny kolekce má tříčtvrteční rukávy, které Anežka miluje. Jsou jí totiž hezky akorát. 

Interiér s koťátkem

Jsou fotky, do kterých se člověk zamiluje na první pohled. A mně se to teď nedávno stalo v trafice. Zahlídla jsem obálku říjnového čísla časopisu Bydlení Stavby Reality, které se navíc věnuje českému designu. Aniž bych to mohla nějak víc ovlivnit, siamské koťátko, pletený růžový pléd a magická slova český design mě zkrátka navedly k pokladně. Když jsem časopis otevřela, potěšila mě taky návštěva u designéra Jerryho Kozy. Jeho dům, ve kterým žije se svou ženou Aničkou a jejich dvěma syny, už sice v několika reportážích byl, ale letní fotky Filipa Šlapala mi tohle bydlení ukázaly v jiném úhlu. Inspirovaly mě taky různé styly dětských pokojíčků, květinové DIY a fotostory věnovaná českému sklu a porcelánu. 

Titulní fotka říjnového vydání časopisu Bydlení Stavby Reality
Ta fotka je tak dokonalá, že bych se na ni vydržela dívat celé hodiny. Kombinace bílých a růžových odstínů a různých druhů pletenin, jejichž motiv je dokonce i na hrnečku, to je prostě dokonalá podzimní krása. Přispívá k ní i světlo svíček, makronky, štos knížek a časopisů a samozřejmě heboučké koťátko vznešeného siamského plemena. Hrozně mě zajímalo, kdo za fotkou stojí, ale nemohla jsem to nikde najít. Pomohla mi milá a ochotná šéfredaktorka titulu Radka Holubcová Chromovská, která mi prozradila, že autorkou fotky je německá fotografka Silke Zander. A teď už nejsem zamilovaná jen do titulní fotky s kotětem, ale do celého jejího portfolia. 




Styling "interiéru s koťátkem" má na svědomí Frauke Jank, foto: Silke Zander
Silke kromě interiérů fotí také krásné reportáže, portréty a specializuje se na aranžmá květin, které jsou jak jinak, než nádherné. Její fotky jsou světlé, nežné a útulné. Člověk má pocit, že jsou naprosto dokonalé, ale zároveň to vypadá, že vlastně vznikly jen tak mimochodem. A tenhle bezstarostný dojem většinou bývá výsledkem té nejtvrdší práce. 


O tenhle styling pro časopis Living at home se za využití DIY doplňků z papíru postarala Anne Beckwilm. Foto: Silke Zander
Návštěva u grafičky Tante Tin pro časopis Living at home, styling: kathrin klatte, foto: Silke Zander
Irský zpěvák James Vincent McMorrow očima Silke Zander
Silke Zander
Ale zpátky k fotce s koťátkem respektive k říjnovému vydání časopisu, díky kterému jsem práci talentované fotografky objevila. Jsou v něm totiž i další zajímavé fotky a informace. Dozvěděla jsem se třeba, že Závod Klatovy, který je součástí značky Jitona, dodává dýhovaný sortiment pro Ikeu, nebo že značka Tescoma vznikla v 90. leteh s cílem vydělat mladým muzikantům Petru Chmelovi a Jiřímu Vaculíkovi na nové aparatury. A v rozhovoru s designérem Rony Pleslem mě pobavilo jeho přiznání, že se stydí za své první návrhy. Prý byly příliš funny, barevné a veselé.) Návrhář se tehdy totiž inspiroval tvorbou švédské sklárny Kosta Boda nebo italskou značkou Alessi, zatímco dnes už má jiné lásky...

Rony Plesl už se odmiloval a já jsem se zamilovala. Kosta Boda vyrábí nádherné věci. Tyhle skleněné Cup Cakes navrhla Anna Ehrner.
Foto: Filip Šlapal, Bydlení Stavby Reality 
Říjnové vydání časopisu Bydlení Stavby Reality - reportáž u Jerryho a Anny Kozových, Jerry má dobrý triko.)
Říjnové vydání časopisu Bydlení Stavby Reality - z článku o českém designu. Kromě Papelote a Fatry se v něm píše také o značkách TON, Polstrin, Tescoma, Ravak a dalších.