Na návštěvě ve Zlíně

Oba moji rodiče se narodili na Moravě a to kousek od sebe. Potkali se ale v Praze, kde jsem vyrostla také já. Do jejich rodišť jsem jako dítě skoro nejezdila, většinu léta jsem trávila u babičky ve východních Čechách. Jenže krev je krev a mně se zastesklo po něčem, co sice na vlastní kůži neznám, ale cítím, že mě to tam táhne. A tak jsem vyrazila do Zlína. Překvapilo mě, jak je to moderní město plné krásných domků (nejen těch Baťových), parků a budov (i díky architektonickým úpravám od Evy Jiřičné). 

Morava je nádherná. Pohled z Kelníků  na Velký Ořechov, kde moje máma vyrůstala do svých 13ti let. 

 

Konkrétně v tomhle domě...

"Krabice od bot" alias projekt Kateřiny Šedé k 700. výročí založení Zlína. Detaily zde. 

Park Komenského mi doslova vyrazil dech. Je tady vyžití pro děti i dospělé a dost mě zaujalo, že nikdo z nich, tedy ani malí ani velcí, nekoukal do mobilu. Místo toho si povídali, hráli fotbal, nebo uždibovali dobroty z okolních kaváren a bister. Park je hned vedle kulturního a univerzitního centra, kde sídlí rektorát UTB a nachází se tady kongresové centrum (aktuálně domov zlínské filharmonie B. Martinů.) Komplex navrhla architektka Eva Jiřičná. 

Památník Tomáše Bati vznikl v roce 1933 podle návrhu architekta F.L. Gahury. Stavba respektuje Baťovu filosofii postavenou na jednoduchosti s důrazem na čistou funkčnost bez zbytečných detailů. Prosklená budova je úplně prázdná, uvnitř je zavěšena pouze maketa letadla Junkers F13, ve kterém Baťa v roce 1932 havaroval. Schodiště ve tvaru písmene Z odkazuje na jméno města Zlín, kombinace bílé, modré a červené zase připomíná trikolóru. 

Baťův institut vznikl z továrních budov bývalých závodů a zahrnuje Krajskou galerii výtvarného umění, knihovnu a informační centrum. Pořádají se tady samé zajímavé akce, mrkněte. 

Ve Zlíně jsme se byli podívat ještě na vilu Miroslava Zikmunda (jen zpoza plotu, pro veřejnost se má otevřít na podzim), Baťovy domky a překrásná obydlí v ulici Dr. Kolaříka a Nivy II. Taky jsme ochutnali prameny v Luhačovicích a střihli si procházku zámeckou zahradou v Kroměříži. 

Kdo uhodne, které ze zmíněných měst to je, dostává bod.)

Bedřichov na běžkách

O víkendu bylo krásně, tak jsme vyrazili na Jizerskou magistrálu a dali si skvělou žemlovku na Šámalově chatě na Nové louce. Příští víkend máme v plánu to samé a pak nás  vpondělí čeká Paříž, ze které plánuju pořádný fotoreport. Tak zatím.)

Přespali jsme v krkonošské útulně ÅTULN.

Nejdřív nás napadlo, že v útulné útulně strávíme Silvestra. Kvůli počasí jsme tenhle nápad nakonec odložili a místo toho šli opékat buřty do kokořínských lesů. A dobře jsme udělali. Dřevěný přístřešek s prosklenou jihozápadní stěnou totiž poslední den v roce patří místním, takže bychom tak maximálně stepovali před ním. I tak, o necelý měsíc později, to skoro nedopadlo. Na jistotu sem můžete jít přespat ve všední dny, o víkendu máte šanci jen ve chvíli, kdy dorazíte ve dvě, maximálně ve tři odpoledne. 

Auto jsme zaparkovali ve Strážném pod sjezdovkou, "obuli" běžky a ski alpy a vyrazili vzhůru směrem na Klínové boudy, kde se ÅTULN nachází. Těsně před cílem jsme se ohřáli u kamen v Chalupě na rozcestí, kde vám nalijí Krkonošskou borůvku - likér podávaný s mističkou modrých plodů. 

ÅTULN

Přístřešek se strmou střechou odkazuje na tradici místních útulen navržených pro zdejší sněhové podmínky. Jedna taková stojí hned vedle. Vejde se do ní násobně víc lidí, jen nemá tu romanticky prosklenou stěnu... 

Bonusem navíc je také vnější krovová konstrukce vyzdvihující útulnu téměř dva metry nad zem - to aby byla přístupná i potom, co napadne běžné množství sněhu. A v létě sem můžete schovat kola...

Útulna je vyrobená ze smrkového dřeva, opalovaná prkna zvyšují odolnost vůči větru, plísním a celkově prodlužují životnost. Dovnitř se dostanete po ocelovém žebříku. Dveře se z praktických důvodů otevírají ven. 

Tak brzy vyražte, horské sluníčko vám vykouzlí úsměv na rtech a dělá krásnou pleť:)