My blogerky, co spolu kamarádíme, pořádáme jednou za rok malé setkání spojené s nějakým hezký uměleckým žážitkem. Po těch letech už je to tradice, na kterou se vždycky moc těším. Střídáme se v organizaci, která tentokrát padla na mě. Ve spolupráci s Ivanou z Galerie KusKovu a malířkou Jitkou Zajíčkovou jsme uspořádaly akvarelový workshop, se kterým už jsem měla zkušenost. Druhé kolo pro mě vyšlo mnohem lépe, než to první. Konečně jsem byla spokojená s výsledkem, který se mým milým talentovaným kamarádkám povedl hned napoprvé:) Jsou to holky šikovný! A jak naše sobota pokračovala? V Pohlreichově bistru Next Door by Imperial, kde jsme jedly, pily a vášnivě konverzovaly. A jako vždycky to bylo super.
 |
| Od Jitky jsme dostaly překrásné malované jmenovky. Říkala jsem si, jak úžasně by vypadaly na svatbě. |
 |
| Od Ivany jsme dostaly úžasný jahodový pohár s mascarpone (a samozřejmě jako vždycky nejlepší kávu). |
 |
| S kytkou to napoprvé nevyšlo, tak jsem podruhé zvolila zmrzku:) |
V Next Door jsem si dala Čočku z Puy (čtěte "pwí") podávanou se ztraceným vejcem, zeleninou a bylinkovou omáčkou. Pochutnala jsem si, ale že bych byla vyloženě v extázi (jako při poslední večeři před porodem v Imperialu), to ne:) Minimálně jsem ale vyzkoušela něco nového a rozšířila si kulinářské obzory. Čočka pěstovaná ve francouzské oblasti Le Puy en Velay patří k nejluxusnějším odrůdám zelené čočky. Má specifickou zemitou chuť (pěstuje se v sopečné půdě) a díky pevné konzistenci lehce křupe. Po obědě jsem si dopřála cappuccino a čokoládový dezert.
V Next Door nám bylo příjemně nejen kvůli výjimečnému jídlu, které jen tak někde neochutnáte (těšte se na českou klasiku se špetkou Francie připravenou moderním způsobem), ale také díky překrásnému interiéru. Světlé dřevo, prosklená střecha a minimalistické doplňky dodávají prostoru lehkost, eleganci a šmrnc. Autorem návrhu je italský architekt Luciano Belcapo, který s ohledem na historické prvky budovy vytvořil harmonickou kombinaci rodinného bistra, luxusní restaurace a příjemné kavárny.
