Předělala jsem kuchyň. Za tisícovku:)

Když jsem svůj byt viděla poprvé, zamilovala jsem se. Ale ne slepě. Moc dobře jsem viděla, že stávající kuchyň se mi nelíbí. K její úpravě jsem se dokopala až po půl roce. Na výměnu nejsou finance a tak jsem řešila, jak změním aspoň barvu dvířek. Rozhodovala jsem se, jestli je natřít nebo polepit. U druhé varianty jsem se bála nejistého výsledku s omezenou trvanlivostí a tak vyhrálo natírání.

V nejbližší prodejně "Barvy, laky" jsem si koupila pěnový váleček, vaničku, plavenou křídu a brusný papír. Matnou barvu na dřevo jsme naštěstí měli v redakci.

Barvu jsem smíchala s křídou rozmíchanou s troškou vodou v poměru 3:1. Stačí to jen odhadnout, nemuí to být úplně přesně. Na zem jsem rozložila noviny a barvu nejdřív otestovala na desce, co patří ke kuchyni, ale nepoužívám ji. Natíráním válečkem šlo skoro samo, chtělo to ale hodně vrstev, abych zakryla původní tmavě hnědou. 

Nový kabát dostala taky stará lednička, kterou jsem "olemovala" akrylovou barvou v odstínu baby růžová. Hezky totiž ladí s ledově modrou. Modř se opakuje také na ilustraci od Julie Szulc. Plakát jsem přilepila pomocí lepící gumy. Abych se tu cítila dobře a nestyděla se sem pozvat návštěvu, pohrála jsem si se sezením a s dekorací horní části linky. Hodně pomohly kožešiny, polštářky, dřevěné doplňky a květiny.

Konečně klid.

Úklid za námi, radost před námi.) Do večera už se chystáme jen procházet, zevlovat a hrát si. Ještě teda budu dělat druhou várku úlů, smažit lososa a tak, ale to už jsou jen radostné povinnosti. Nemůžu uvěřit, že tady opravdu jsme, že kolem běhají kočky a že jsme prostě happy. 

Vánoce 2019

Tak strašně jsem se těšila na letošní vánoční přípravy, ale když už jsou konečně tady, tak stejně podléhám stresu a pocitu, že nic nestíhám. Nutno podotknout, že na to mám trošku právo, protože jsem sice původně plánovaly, že budeme slavit jen ve dvou respektive ve čytřech (když počítám naše koťata), ale nakonec se u nás pozítří sejde pět dospělých, jedno dítě, pes a zmíněné dvě kočky. Takže přestavuju nábytek, sháním extra židle navíc a dokupuju dekorace, protože chci být tou nej hostitelkou.) Mezitím balím dárky, dopisuju zakázku a uklízím, na co si vzpomenu. 

Cukroví je letos slabota, naštěstí nás zachrání babička. Rohlíčky a pracny jsem pekla v totálním uzávěrkovým hellu někdy v jedenáct v noci a na úly jsem nemohla najít tu velkou formičku, tak jsou z té vyklápěcí a nevypadají tak hezky. Navíc jsem si ještě nepořídila mixér, takže piškoty jsem klasicky drtila přes pytlík válečkem a nejsou zrovna nejjemnější. Jako máma to takhle dělala celý moje dětství, ale asi nějak líp.)

Co se týče koček, tak vážně není nic roztomilejšího, než když mi pomáhají balit  (uvidíte na Insta:) nebo se snaží ukrást cukroví. Domi je teď s tatínkem, ale už se těším, až zítra budeme ještě dodělávat cukroví, půjdem na procházku po městě a dozdobíme stromeček. 

Tak krásné Vánoce všem!