Rozhovor na Westwing.cz

Přiznám se, že skoro tři čtvrtě roku po změně oboru jsem natolik ponořená do světa IT, že jsem na ten designový trošku zapomněla. S o to větším nadšením jsem se rozpovídala v rozhovoru pro WestwingNow.cz, pro který jsme spolu s mojí Domi pořídily nové fotky našeho bytu. Z výsledku mám radost, tak mrkněte.)

Máme podium!

Nevím, co jste během karantény dělali vy, ale náš děda nezahálel a postavil nám pódium. Domi má tak konečně svůj kreativní/studijní koutek, kde vyrábí LPS propriety a brzy tady zasedne ke gymnaziálním učebnicím. Od září:) Mini patro vznikalo několik týdnů z mixu dřeva, které bylo tak různě k dispozici. Natřené je olejem a krásně voní. Do budoucna ho chci nějak zkrášlit - natřít zábradlí, položit na něj kobereček apod. Ale zatím jen fetuju to lesní aroma a jsem happy, že můžu konečně otevřít okno, aniž bych si musela stoupat na stůl:)

Jak si můžete povšimnout, konečně už máme hotové posuvné dveře (na místě, kde obě místnosti dřív odděloval jen oblouk). A taky asi vidíte, na čem Domi aktuálně frčí - plakát 9 a 3/4 od Laformy prozrazuje Harryho Pottera. Tabule a postavičky Hoppera a Eleven zase Stranger Things. Uvidíme, s čím přijde na podzim, až pozná nové spolužáky.) A čím víc to doma šperkujeme, tím jsme radši za pojištěnou domácnost. Člověk nikdy neví, co se může stát a je lepší usínat v klidu. 

Kimchi v zahradě

Na létu je nejlepší, že člověk může často jíst venku. A jídlo a čerstvý vzduch je jedna z nejlepších kombinací na světě. Vzhledem k rostoucím cenám v restauracích, kdy se pomalu nedá najíst pod dvě kila na osobu, vaříme převážně doma. Někdy i za padesát korun pro všechny.) A když se na přípravě podílí celá rodina, je z toho fajn podvečerní zábava. Obzvlášť, když ji zakončíme stolováním na zahradě. Domi po mně často chce sushi, protože (spolu s pizzou) patří k jejím nej jídlům. Mně se většinou tvarově úplně nepovede, ale tentokrát to celkem vyšlo, tak jsem se rozhodla, že to vyfotím. Obzvlášť, když jsem si k vinohradským Korejcům došla i pro domácí kimchi. Fotogeničtější pokrm totiž neznám:)

Pokaždé, když k nim jdu, neodolám a kromě jídla vezmu i nějakou mini mističku. Tentokrát to vyhrála tahle modrá na sójovku spolu s matnou černou na kimchi. Love at first sight v obou případech:)

Soutěž o polštář Maimana plus sleva na koberce!

Když jsem před třemi lety psala pro Báru z Hnst.ly článek o vlněných kobercích Maimana, netušila jsem, že se ocitnu ve stejné situaci. I já mám teď doma dlažbu a tak hledám způsob, jak ji pocitově "rozehřát". Protože je pod ní podlahové topení, nemůžu ji pokrýt po celé ploše. Ručně tkaný doplněk s krásným vzorem je to pravé ořechové (pro barvení koberců se mimochodem používají vlašské ořechy:) Doma jsem si vyzkoušela hned tři. A na vás je rozhodnout, který z koberců Maimana se vám líbí nejvíc. 

1. Taimani Gul

Výroba takového koberce zabere až šest měsíců. Proces začíná na jaře, kdy muži sbírají květy a plody, aby obarvili vlnu získanou od místních ovcí z plemene karakul. K tomu dochází uprostřed léta, protože silné paprsky dokážou vlákna rychle vysušit. Na podzim a v zimě ženy z kmene Taimani v hornatém Hazāristānu usedají k domácky vyrobeným tkalcovským stavům a skrz barevné nitky vypráví svůj životní příběh a sny. Koberce pak putují do města k dalšímu zpracování, kde se zastřihnou a na konci zauzlují. Tenhle konkrétní se finální úpravy dočkal v provincii Herat.

Moje pocity: Byla to láska na první pohled. Jako by k nám přímo zapadl. Zářivé motivy jsou lehce dobarvovány uměle, ale díky  základu z pravé ovčí vlny převažuje přírodní charakter doprovázený krásnou vůní. 

Koberec Taimani Gul si oblíbila i Mia

2. Kafia

Ze čtyř druhů ovčích vln jej utkala tkadlena z provincie Faryab na severu Afghánistánu. Zajímavý je tím, že už se nijak dál nebarvil a dost se mi díky tomu líbí. Čistá přirozenost mu ani trochu neubírá na kráse a hezky se hodí pod naše nové patro, kde vyvažuje Domčiny barevné hračky a knížky. Je trošku drsnější, ale o to intenzivněji voní. Navíc je oboustranný, což je praktické. 

S bílým patrem a krémovou podlahou to koberci Kafia sluší. 

3. Reegzar

Nevím proč, ale chemie tentokrát nevznikla. Líbí se mi přírodní barvení ořechy a granátovým jablkem, zajímavý geometrický vzor i úctyhodný věk 15 let. Vintage nádech hezky zapadl do našeho nostalgického koutku v kuchyni alá Neználek nebo Nemocnice na kraje města, ale láska jako v předchozích dvou případech se nezrodila.

Teď už ale máte slovo vy. Do komentářů napište, který z koberců (nebo koutků v bytě:) se vám líbí nejvíc a proč. Autorka toho nejzajímavějšího získá z Maimany  dekorativní polštářek Kilim II upcyklovaný z jednoho tkaného koberce. A pro všechny zúčastněné platí sleva 20 procent na jakýkoli koberec ze starší kolekce. Hlasovat o nej stylingu můžete i na Instagramu. 

Hlasovat můžete do 31. května.

Předělala jsem kuchyň. Za tisícovku:)

Když jsem svůj byt viděla poprvé, zamilovala jsem se. Ale ne slepě. Moc dobře jsem viděla, že stávající kuchyň se mi nelíbí. K její úpravě jsem se dokopala až po půl roce. Na výměnu nejsou finance a tak jsem řešila, jak změním aspoň barvu dvířek. Rozhodovala jsem se, jestli je natřít nebo polepit. U druhé varianty jsem se bála nejistého výsledku s omezenou trvanlivostí a tak vyhrálo natírání.

V nejbližší prodejně "Barvy, laky" jsem si koupila pěnový váleček, vaničku, plavenou křídu a brusný papír. Matnou barvu na dřevo jsme naštěstí měli v redakci.

Barvu jsem smíchala s křídou rozmíchanou s troškou vodou v poměru 3:1. Stačí to jen odhadnout, nemuí to být úplně přesně. Na zem jsem rozložila noviny a barvu nejdřív otestovala na desce, co patří ke kuchyni, ale nepoužívám ji. Natíráním válečkem šlo skoro samo, chtělo to ale hodně vrstev, abych zakryla původní tmavě hnědou. 

Nový kabát dostala taky stará lednička, kterou jsem "olemovala" akrylovou barvou v odstínu baby růžová. Hezky totiž ladí s ledově modrou. Modř se opakuje také na ilustraci od Julie Szulc. Plakát jsem přilepila pomocí lepící gumy. Abych se tu cítila dobře a nestyděla se sem pozvat návštěvu, pohrála jsem si se sezením a s dekorací horní části linky. Hodně pomohly kožešiny, polštářky, dřevěné doplňky a květiny.

Konečně klid.

Úklid za námi, radost před námi.) Do večera už se chystáme jen procházet, zevlovat a hrát si. Ještě teda budu dělat druhou várku úlů, smažit lososa a tak, ale to už jsou jen radostné povinnosti. Nemůžu uvěřit, že tady opravdu jsme, že kolem běhají kočky a že jsme prostě happy. 

Žiju minimalisticky. Na 38 m².

S věcmi je to jako s penězi. Když netušíte, kolik jich máte, vlastníte jich moc. A čím víc šuplíků a polic, tím hůř. Obsah bobtná a chaos roste. V bytě i v hlavě. Jak z toho ven?

Původní TV stolek/dnes knihovna, stojan Master&Master a plakáty Fusion od ilustrátorky Julie Szulc pro Ikea.

Když jsem byla malá, chtěla jsem mít co nejvíc hraček. V pubertě jsem chtěla mít co nejvíc oblečení. V dospělosti chci mít doma jen to, co mi přináší radost nebo užitek. Abych se ale zbavila balastu kolem, musela jsem se pětkrát přestěhovat. Dvakrát z toho od mužů svého života. S čistým srdcem a čím dál menším kufrem jsem zakotvila ve vinohradských 38 m², kde mám opravdu jen to nejnutnější. 

Kromě TV stolku tady byla ještě kuchyň. Díky svým kolegům z redakce, kteří mi ji pomohli přebarvit namodro. Tunění ledničky už jsem zvládla sama. Blíž o ní někdy příště.)

Není to tak těžké, jak se zdá. Důležitá je systematičnost a pevné rozhodnutí. Začněte oblečením. Zbavte se věcí "na doma" a nechte si jen to, co každý týden berete na sebe. Všechno ostatní je zbytečné nebo se to dá půjčit. Přejděte ke knížkám. Ty, co plánujete číst "až bude čas", s klidnou myslí pošlete dál. Na čistící a kosmetické prostředky se mi osvědčily plechové dózy. Plnit si je chodím do bezobalového obchodu Bout (reportáž coming soon). A roli talířů a skleniček přebraly misky různých velikostí. Krásně se skládají do sebe a zdobí linku. 

Fejeton vyšel v lednovém Marianne Bydlení, které je právě teď na stáncích.

DIY adventní kalendář z obálek

Už je to tradice. Každý rok Domi vyrábím adventní kalendář. Hodně oblíbený byl ten z mini krabiček, letos jsem zvolila obálky. Pořídila jsem je v Papírnictví na Radhošťské, kde mají podle mě nej výběr z celé Prahy. Pořídíte tam super věci na DIY vyrábění, razítka s japonskýma ilustracema, nádherný sešity, penály, ozdoby na svatbu a na párty, jsem tam prostě naprosto ztracená. Jo a když tam půjdete a nenajdete, co hledáte, nebojte se zeptat. Lesklé mini obálky jsou třeba "podpultové zboží". Psst.) 

Na obálky jsem nakreslila Domči oblíbená zvířátka oděná do vánočního hávu.)

Na obálky jsem nakreslila Domči oblíbená zvířátka oděná do vánočního hávu.)

Uvnitř každé obálky je stejnobarevný lístek, kam jsem buď napsala, co ten den Domi dostane a bude to hledat po bytě (LPS se do obálky nevejdou), nebo je tam vzkaz typu "dnes jdeme na čokošku do Starbucks". Menší věci jako gumičky, nalepovací náušnice nebo tetovačky se vešly akorát. Druhou stranu jsme vždycky zalepila samolepkou s číslem. 

Hotové obálky jsem začala věšet na naši kulatou poličku.

A večer bylo hotovo. Nemůžu se dočkat, až Domi začne rozbalovat:)

Jak letošní adventní kalendář pro děti řešíte vy?

Nábytek z kanclu

Je až neuvěřitelný, kolik novýho se pořád vyrábí a kolik starýho (funkčního) se vyhazuje. Naštěstí se dá lecos zachránit. Třeba kancelářský nábytek z firmy, kde se potkali moji rodiče. S novým vlastníkem se mění lokace a stará budova se bourá. Těsně před demolicí jsme vyrazili obhlídnout, co by se nám hodilo do našeho mikro doupátka. Casting na nové spolubydlící vyhrály knihovna (uvidíte příště) a organizér na kolečkách, který vám ukážu hned teď. Po natření je z něj parádní noční stolek. 

Komiks Prázdnota pomáhá všem, kdo něco ztratili. Někdy vám ho představím víc.

Změnu barvy ocenila i Mia. Černá je prostě dobrá. A s kapkou růžové ještě lepší.)

 Stav předtím. Korupus a madla byly černé, šuplíky potažené nehezkou hnědou dýhou. První, třetí a čtvrtý jsme přelepila černou páskou (dá se na ni i kreslit křídou), druhý natřela akrylovou barvou.

Odstín Baby růžové je z obchodu Aladine v Římské, kde mají naprosto všechno, co si kreativní člověk může přát.) Natírala jsem dvě vrstvy, štětcem číslo 14.