DIY vesta s odhalenými zády

Nedávno se mi stalo něco, co určitě dobře znáte. Při jedné z líných chvilek, kdy se mi nic nechce, listuju Instagramem a najednou rána do očí. Všechno kolem přestává existovat a já toužím po jediném - mít v šatníku vestu s holými zády, kterou pro novou kolekci pietro filipi navrhla Ivana Mentlová. Když jsem ji pak zkoumala na webu, napadlo mě, že vlastně nemůže být těžké podobnou udělat z nějaké jiné, dostupnější vesty (tahle stojí 4490 Kč) a prostě ji jen ustřihnout záda a našít na ně pásek.

Vesta Pietro Filipi

Samozřejmě bych ráda podpořila českou kreativitu i výrobu a až budu jednou v situaci, kdy si svůdnou, ale jinak naprosto nepotřebnou vestičku za 4k budu moct bez problémů dovolit, ráda to udělám. Teď v ní ale jako singl mum opravdu nejsem, takže budu tvořit. Vidím to na obchůzku pár sekáču, prohlédání slev na Zootu a návštěvu v galanterii.

O výsledku vás budu určitě brzo informovat.)

Zkouším si finský styl bydlení.

Část Prahy 9 se pomalu mění v malé Finsko. V areálu původního brownfieldu vyrostly v rámci již třetí etapy projektu Suomi Hloubětín developera YIT (čti: vaj aj tý) čtyři nízkoenergetické domy od studia Loxia, které je navrhlo v souladu s klasickou severskou architekturou. Já jsem si vyzkoušela bydlení právě ve třetí etapě Turku (pojmenované podle přístavu v jihozápadním Finsku), která zahrnuje více než sto bytů o velikostech od 1+kk až po 5+kk metrů čtverečních. Ten „můj" o dispozici 2+kk a rozloze 54 metrů čtverečních má zároveň předzahrádku, která sice ještě není hotová, ale až se zazelená, nabídne příjemný relax na ploše téměř stejně velké jako celý byt. Celý prostor zařídila Lenka Hlaváčková Schubertová ve střídmých skandinávských tónech a čisté estetice typické nejen pro Finsko, ale také pro její práci.

 

Svítidla Wiro ladí s uměním na zdi.

Kde jsem já, tam jsou i origami hrnečky z Monaka.

Protože hlavní úložné prostory, které pojmou svršky i sportovní potřeby, se nachází na chodbě, obývací pokoj spojený s kuchyní, je hezky prostorný a otevřený. Největší místnost v bytě na 25 metrech čtverečních nabízí pohodlné posezení pod autorským obrazem, který vytvořila designérčina talentovaná dcera Valerie Schubertová. Na první pohled působí jako grafika, ale když se podíváte blíž, zjistíte, že jde o elastickou tkaninu nataženou na malé hřebíčky. Černobílý základ oživují zavěšené kokedamy a narůžovělé tóny textilních doplňků i dekorací, třeba od Lavmi.

Co čtu před spaním? Knížku o skandinávském receptu na pohodu, kterou ode mě dostanete, když v komentářích správně uhodnete její název.

Dominantou ložnice je velká dřevěná postel, za jejímž čelem se rýsuje čárová dekorace vytvořená stejnou technikou jako zmiňovaný obraz. Došlap na dřevěnou podlahu změkčuje šedý koberec, který zútulňuje také prostor kolem sedačky v obýváku. S ním ladí i nádech transparentních závěsů, které po odhrnutí už brzy nabídnou pohled na terasu. Já jsem si tuhle místnost vyzdobila tím, co mám ráda - třeba mojí oblíbenou dánskou panenkou nebo dřevěnou dekorací znaku &. Nezbytný je pak ještě sešit, protože ty nejlepší nápady vás napadají vždycky před spaním:)

Koupelna je laděná do neutrálních krémových tónů oživených dekorem dřeva. Funkci skříněk tady zastává dřevěný žebřík a úložné koše, které slouží na odkládání oblečení, županů, ručníků i hygienických potřeb šikovně schovaných do závěsného organizéru. A i když má koupelna jen šest metrů čtverečních, vejde se sem i malá vana, což by ocenila hlavně moje Domi.

A jak celý návrh interiéru shrnuje sama autorka? "Celý byt je  ukázkou toho, jak lze s použitím tradiční kombinace barev a materiálů vytvořit jednoduchý a zároveň uživatelsky příjemný byt ve skandinávském stylu, k jehož celkovému dotvoření atmosféry stačí použít jen pár dekorativních doplňků, jako jsou vázy, svíčky či květiny," uzavírá Lenka Hlaváčková Schubertová.

Já můžu jen dodat, že se mi odsud vůbec nechtělo, protože severská čistota zútulněná jemnými doplňky je hotovým balzámem na duši. 

Vyplatí se investovat do drahých bot?

Otázka, na kterou posledních pět let hledám odpověď. Boty nikdy nepatřily k mým vášním a tak jsem se dost často rozhodovala podle ceny a prostě je časem vyměnila. Když jsem si čas od času pořídila pár od Geox nebo Ecco, byla to pro mě spíš výjimečnější investice a nějak jsem co do kvality a pohodlnosti nepoznala velký rozdíl. Teď ale mířím výš. Sním o ručně šitých skvostech od severské značky INCH2, která je nechává vyrábět u šikovných evropských ševců. A jak konkrétně vypadá můj nazouvací sen? Dobře, že sedíte, protože za chvilku úžasem ztratíte balanc i dech. 

Brogue Boots by INCH2

Než se ale odhodlám dát za jeden pár bot skoro 9000 Kč, budu chodit v něčem dostupnějším. Štěstí, že na Zootu je aktuálně slevová kampaň na kotníčkové boty, bez kterých se v nadcházejících plískanicích neobejdu. Pokud jste na tom stejně, klikněte si pro svůj pár, než bude za šest hodin zase o 15 procent dražší. 

Moji černí favorité: Semišové UGGsky, Futuristické, Se cvočky a Klasika od Aldo

Kam pro limitky Ikea? Na Václavák!

Už je to tak. Česká Ikea po vzoru svých zahraničních sester otevřela pop-up store, kde můžete hezky v centru a zblízka vidět její nejnovější přírůstky z exkluzivních kolekcí. Už žádné brouzdání po zahraničních webech, protože u nás limitky často nebyly k dostání. Teď jsou tady k okoukání, osáhání i objednání - na místě zaplacená věc vám dorazí buď domů nebo bude k vyzvednutí na Černém mostě. 

Na Mariannebydleni.cz jsem pořídila report z dnešní otvíračky pro veřejnost, tak můžete mrknout. Zbytek fotek najdete u mě na Facebooku.

Ikea Point, jak se nový počin jmenuje, najdete na Václavském náměstí 16. Otevřeno mají každý den od 9:00 do 21:00. A když to stihnete ještě dnes, dostanete něco na zub a k tomu dáreček.

Přichází Mariannebydleni.cz!

Po dlouhých 15 letech na trhu se náš časopis konečně dočkal vlastního webu. Nevím, jestli jste to vůbec zaregistrovali, ale dřív fungovala jen záložka na Marianne.cz. Teď už konečně jedeme sami za sebe přes Mariannebydleni.cz a asi si dokážete představit, jak mě to coby rozenou online girl naplňuje radostí:) Tisk má svou krásu, ale "vyrostla" jsem v agentuře, kde bylo všechno hned a já tuhle rychlost a aktuálnost prostě miluju, protože se mi už tehdy dostala do krve. 

Mariannebydleni.cz

K mým hlavním rubrikám patří Novinky a Lidé a místa, kam píšu současné dění ze světa designu, pořizuju rozhovory s lidmi (ano, znova oživuju Den s..., který jsem dřív psala pro Bonami:) a snažím se zkrátka upozornit na všechno, co stojí za to.) Občas si smlsnu taky na Inspiraci a vzácně něco přidám do Poradny. Zuby si naopak brousím na sekci Ke stažení, kde třeba budou loňské motivy balících papírů od českých ilustrátorů, ale taky plno dalších věcí. 

Do novinek patří i upozornění na každé nové číslo, teď aktuálně Říjnové. Potěší vás čerstvou svěží podobu co do textů i grafiky, tak honem pro něj.)

Tak co, jak se vám líbí?:)

Nejdřív ho nenávidíte a pak milujete. První české Vogue.

Na začátku máte předsudky a všichni víme proč. Česká Elle se v posledních letech nedala moc číst a tým, který za ní stál, působil mírně řečeno nesympaticky. A když přešel k tvorbě Vogue, nečekali jste nic moc kreativního. Po odhalení hlavního tématu, které se prvním vydáním prolíná a bylo tady už tolikrát (aby ne, když je rok 2018), jste si řekli, no jo, co čekat lepšího. Na druhou stranu ta všude probíraná titulka mi připomněla krásnu Havlových Antikódů, které si teď přeju k Vánocům a celá premiéra mě po pár letech sblížila s mojí mladší sestrou, která se na módu dívá odbornýma očima a dala mi patřičný background. O víkendu jsme spolu vyrazily na výstavu v upm, která je tak skvělá, že Vogue CS začínám milovat. Anežka má navíc díky předplatnému už i druhé číslo, a to co mi z něj zatím jen přes telefon předčítala, dost stojí za to. Takže až ho dočte, bude recenze.) 

Osm rtěnek poté, co je právě použilo osm různých žen. Konceptuální moment v podání sester Dostálkových.

Interaktivní část dodala výstavě nový rozměr. Hned u vchodu dostanete mobil s aplikací, kterou naskenujete kód, a spustí se třeba video, audio (super je živý rozhovor E. Herzigové s M. Kocábem), hudba nebo něco vizuálního.

Sbírka Vogue Jana Kaplického se štítky na stránkách, které ho zaujaly. "Jee, on tam má založenu mojí milovanou Stellu," zářila Anežka:)

Nejsympatičtější topmodelka světa Pavlína Pořízková pózuje se synem ve stylu Knížákovy tvorby. Fotka je vystavená nad jeho židlí.

Ilustrace československých chat od Fuchse, Frágnera nebo Vaculíka v podání Matěje Činčery. Ano, Vogue CS má Adama Štěcha a jeho pohled na design, což je super.

Od sestřičky jsem dostala trochu vynadáno za svůj ledabylý outfit, že vypadám jako puberťačka, tak já se příště polepším a budu za dámu.)

Výstava je prodloužená do dneška, takže pokud jste ji ještě neviděli, určitě spěchejte. Dnes do šesti.

Cesta k vysněným pouzdrovkám

V čem spočívá hlavní kouzlo pouzdrových šatů? Jejich střih sluší každému, protože zdůrazní a zároveň schová, co má - vytvaruje pas, zaoblí prsa a zatraktivní boky. Najít ty pravé ale může být oříšek. Vyplatí se znát historii i vlastní tělo. Vytvarované šaty se totiž nosily už v Egyptě a i dnes v kombinaci s mikádem a ofinou můžou vypadat zatraceně dobře. Neomezujte se tedy jen současností a při hledání těch pravých vypasovaných šatiček vyražte i na výlet do minulosti.

Pouzdrové vintage skvosty můžete hledat přes ebay (stačí zadat vintage sheath dress) nebo si je zkuste sami nakreslit a nechat ušít. Hezkou inspirací jsou Afrikou pokřtěné pouzdrovky od návrháře Paula Poireta, který vypasované střihy zdobil etnickými motivy. Jak to teď píšu, napadá mě pořídit naprosto jednoduché pouzdrové šaty, vzít je na kurz Steh-by-steh a vyzdobit je nějakou parádní ethno výšivkou. Výsledek by mohl vypadat nějak takhle:

Šaty TIMBUCTOU z roku 1923 od
Paula Poireta

A jak že je to s tím tělem? Pouzdrovky opravdu sluší všem, konkrétním typům postav ale udělají doslova službu k nezaplacení. Americká značka Esprit, která se koncem 60. let zrodila v kalifornském karavanu, kde manželé Susie a Doug Tompkinsovi navrhovali, šili a prodávali oblečení políbené svobodou, dala dohromady průvodce střihy šatů, podle nějž je ten rovný pouzdrový ideální pro ženy s úzkými rameny, drobným pasem a jen lehce naznačenými křivkami. O ty se postará zvýrazněný pas nebo aplikace na prsou a bocích. 

Nevím, které dřív. Nejradši bych všechny. A to přesto, že křivky mám.))

Přitažlivost je jedna věc, ale přece se neoblékáme jen proto, abychom byly sexy. Hlavní je důvod, proč nás to baví. Chceme zkusit něco nového. Máme rády konkrétní motiv a když je na šatech, tak je to nejvíc. Baví nás kombinace barev i materiálů. Chceme konkrétní model od konkrétní návrhářky (i když ho často můžeme mít až ve chvíli, kdy spadne do kategorie "stará kolekce".) Taky chceme být někdy naprosto autentické a jindy nás zláká stará dobrá klasika. Já aktuálně miluju velké barevné plochy, střihové detaily, které skoro nejsou vidět, ale udělají moc a do toho mě stále drží nařasené rukávy, má velká nadýchaná slabost.) Takže takhle nějak vypadá moje vysněné pouzdrové trio:

Plochy, střihy, proužky

Taky máte chuť na pořádnou šatovou nálož? Jdu třídit skříň.)

sPOLeCZně

Vždycky, když se v Rytířské 31 něco děje, vím, že to bude stát za to. Aktuálně můžu jen doporučit výstavu sPOLeCZně, která už podle názvu naznačuje své zaměření. Poláci stejně jako my slaví letos sté výročí založení samostatného státu, což Česká centra připomínají prostředictvím designu a komiksu, takže je jasné, že jsem u toho nemohla chybět. Expozice "Brusel v Praze, Picasso ve Varšavě" ukazuje, jak podobné bylo v 60. letech vybavení českých a polských domácností. Křesla, keramika, světla i sklo - červený puntík označuje tvorbu našich severních sousedů, modrý tu naši. Až si ji užijete, sejděte po schodech dolů, kde se odehrává svět v bublinách. Varuju, že můžete odcházet s vlhkýma očima. Příběhy československých i polských hrdinů, kteří bojovali s nacismem a komunismem, vám připomenou nedávnou smutnou historii. 

Zatímco Československo mělo po Expu 58 svůj bruselský styl, Poláci ten svůj začali tvořit už dřív, když do Vratislavy koncem 40. let přijel Pablo Picasso. Zemi daroval soubor ručně malovaných talířů, které se staly inspirací pro polské designéry a výtvarníky. Motivy plné barevných ploch, černých linek a abstrakce (kterou Pablo nikdy nedělal) sice spíš připomínaly věci od Mondriana nebo Miró, přesto spadaly do kategorie "á la Picasso".

Fén EM 521 od Stanislava Lachmana se vyráběle dlouhých 35 let. K hitů se zařadily taky hračky od Libuše Niklové nebo diaprojektor dětských pohádek od Wiktora Bieleckiho.

V čem je rozdíl mezi českým a polským sezením? Poláci nedostatek plastu nahrazovali překližkou.

Polská sociální pracovnice Irena Sendlerowa vyrostla v rodině, kde se kladl důraz na pomáhání ostatním bez ohledu na jejich původ nebo víru. Během druhé světové války tahle katolička pomohla zachránit přes 2500 židovských dětí z varšavského ghetta, které "pašovala" uspané v rakvičkách. Zařídila jim novou identitu, pod kterou žili v běžných rodinách. Jejich pravá jména schovávala zakopané ve sklenicích na zahradě své kamarádky, aby je jejich rodiče mohli později najít.

Součástí výstavy je i malý kreativní koutek, kde se můžete stát scénaristou vystavených komiksů.

Bruselský styl si v Českých centrech můžete přijít připomenout až do 29. září, výstava Spolu v bublinách končí o dva týdny dřív. Na obojí je vstup zdarma.