Přespali jsme v krkonošské útulně ÅTULN.

Nejdřív nás napadlo, že v útulné útulně strávíme Silvestra. Kvůli počasí jsme tenhle nápad nakonec odložili a místo toho šli opékat buřty do kokořínských lesů. A dobře jsme udělali. Dřevěný přístřešek s prosklenou jihozápadní stěnou totiž poslední den v roce patří místním, takže bychom tak maximálně stepovali před ním. I tak, o necelý měsíc později, to skoro nedopadlo. Na jistotu sem můžete jít přespat ve všední dny, o víkendu máte šanci jen ve chvíli, kdy dorazíte ve dvě, maximálně ve tři odpoledne. 

Auto jsme zaparkovali ve Strážném pod sjezdovkou, "obuli" běžky a ski alpy a vyrazili vzhůru směrem na Klínové boudy, kde se ÅTULN nachází. Těsně před cílem jsme se ohřáli u kamen v Chalupě na rozcestí, kde vám nalijí Krkonošskou borůvku - likér podávaný s mističkou modrých plodů. 

ÅTULN

Přístřešek se strmou střechou odkazuje na tradici místních útulen navržených pro zdejší sněhové podmínky. Jedna taková stojí hned vedle. Vejde se do ní násobně víc lidí, jen nemá tu romanticky prosklenou stěnu... 

Bonusem navíc je také vnější krovová konstrukce vyzdvihující útulnu téměř dva metry nad zem - to aby byla přístupná i potom, co napadne běžné množství sněhu. A v létě sem můžete schovat kola...

Útulna je vyrobená ze smrkového dřeva, opalovaná prkna zvyšují odolnost vůči větru, plísním a celkově prodlužují životnost. Dovnitř se dostanete po ocelovém žebříku. Dveře se z praktických důvodů otevírají ven. 

Tak brzy vyražte, horské sluníčko vám vykouzlí úsměv na rtech a dělá krásnou pleť:) 

Móda v modrém. (Výstava modrotisku na u(p)m).

Výstavy v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze jsou vždycky zážitek. Obzvlášť ty, které souvisí s módou. Druhý den letošního roku jsme vyrazili na Módu v modrém s podtitulem Tradice a současnost indiga v japonském a českém textilu. Jako první jsem si vybavila tradiční modrotisk, a protože jsem pár měsíců zpět na ČRo Plus poslouchala Pro a proti se Zuzanou Osako, která v něm mluvila o návrhu kolekce pro český olympijský tým, pustila jsem si s ní video, kde navštívila dílnu Danzinger. Dost mi to pomohlo k pochopení všeho, co výstava prezentuje. Kdybych šla podruhé, začala bych rovnou dvěma dokumenty, které se v u(p)m promítají (a já si k nim sedla až nakonec:)

Na módu v modrém jedině v modrém:)

Modrý prášek je syntetické indigo, prostřední dóza obsahuje sušené zkvašené listy rdesna barvířského, jehož čerstvou podobu vidíte v dóze s vodou. Právě z něj vzniká přírodní indigo. 

Látka na výrobu jukaty (letní varianta kimona) se vzorem vln z dílny Nobua Macubary. Technika: šablonová na konopí

Indigo misky. Wanted.)

Současné indigo pohledem značky Matohu. Šaty pochází z kolekce z roku 2020 a dají se koupit v jejich e-shopu. Ty vpravo stojí v přepočtu cca 15 000 korun. 

Výběr z modrotiskových razítek. Z druhé strany mají madlo, za které se při tisku tzv. rezervy (směsi zakrývající povrch látky, aby dané místo zůstalo bílé) drží. 

Jako vždycky nás čekala dílna, kde jsme si mohli z ústřižků látek vytvořit a přilepit vlastní postavičku nebo cokoli jiného. 

Technik vzorování textilu indigem je několik druhů. V našich končinách je nejznámější modrotisk. Jak funguje? Formy se "namočí" do tvz. rezervy zmámé také pod pojmy pap nebo pop vyrobené ze směsi kaolínu, arabské gumy a dalších (většinou tajných přísad). Jejím úkolem je vytvořit nepropustnou vrstvu před proniknutím indiga, do kterého se plátno po natištění namáčí. Zajímavé je, že modrý nádech tkanina získá až po uschnutí na vzduchu vlivem oxidace barviva. Rezervážní vrstva se nakonec odstraní ve slabém roztoku kyseliny a vzor se krásně rozzáří. V Japonsku používali také různé šablony, přes které štětcem nanášeli barvu, nebo vzory na látku našili - tzv. šitá batika šibori. 

Na závěr přidávám návod, jak výstavu nejlépe "konzumovat":

- Jak už jsem psala, určitě začněte sledováním dokumentů - dozvíte se historii českého modrotisku i japonského způsobu barvení indigem a získáte tak dobrý základ ke všem ukázkám látek i oblečení. 

- Výstava analogicky představuje vývoj u nás a v Japonsku včetně současné módy. Všechno je tady vlastně dvakrát - historie, ukázky forem a šablon i kolekce módních návrhářů. Za Japonsko nechybí Issey Miyake, z českých tvůrců pak Klára Nademlýnská, Alice Klouzková ze Sitersconspiracy nebo Pavel Ivančic. 

- Doporučuju fotit štítky s popisky a pak doma googlit. Indigo školy, návrháře, značky i techniky. Duchaplná zábava zaručena.

- V lednu a únoru k akci stihnete komentované prohlídky a barvící i tiskařské dílny. Já se na jeden z workshopů určitě přihlásím. Sjeďte dolů a mrkněte, co je k dispozici. 

Model Martiny Dvořákové ze stránky u(p)m.