Vytvořit pohádkový příběh, který nadchne děti i rodiče, je jedna z nejtěžších uměleckých disciplín. Autor takového díla do něj většinou promítá své vzpomínky z dětství, vlastní rodičovskou zkušenost a zároveň téma, myšlenku nebo poselství, ke kterým má osobní vztah. Irského režiséra Tomma Moora zajímá folklór, staré tradice a příběhy spojené s jeho rodnou zemí. Mezi ně patří i vyprávění o selkies - lidech, kteří jsou napůl lidmi a napůl tuleni, respektive se v jedno i druhé dokážou proměnit. A právě o jedné malé selkie - poslední tulení víle, je na Oskara nominovaná pohádka Píseň moře, která včera odpoledne nadchla mě i mojí malou Domi. Ta po mě teď samozřejmě chce, abych jí opatřila tulení obleček, díky kterému se hlavní hrdinka filmu mění v tuleně, ale prozatím si musí vystačit s plakátem.)
 |
| Plakát k filmu Píseň moře bude brzy zdobit Domčin pokojíček. Objednat si ho můžete tady. |
Vzít děti na tenhle film je rozhodně výchovné a inspirativní, ale zároveň trochu riskantní. Bez slz malých holčiček se tahle krásná a poučná podívaná asi neobejde. Důkazem, že kluci emotivně vypjaté scény vnímají o něco lépe, mi byly věcné komentáře chlapečka, co seděl nad námi. Ve chvílích, kdy Domi slzela, se zaměřil na technické detaily a odhadoval, co bude dál. Většinou se trefil.)
 |
| Tulení víla se svými kamarády |
 |
| Vizuální styl filmu je mimo jiné inspirován tvorbou irského malíře Paula Henryho. |
 |
| Chlapeček Ben nese jméno režisérova syna, ale žije v době, ve které byl malý on sám. Film se odehrává na konci 80. let. Zdroj všech fotek je Aerofilms. |
Tomm Moore chtěl příběh původně pojmout jako komiks, ale záhy si uvědomil, že hudba a pohyb jsou pro něj klíčové. Mně by se ale první varianta určitě líbila. Ne že by skladby Bruna Coulaise v podání kapely Kíla nezněly krásně. Byly stejně působivé jako nádherná animace, u které jsem obdivovala opravdu každý detail, ale přesto mi u filmového ztvárnění něco chybělo. Doufám, že to nebyla dynamika současné americké produkce pro děti, na kterou se s Domi celkem často díváme, a vůči níž se Moore chtěl spíš vymezit. Každopádně je to ale asi jen můj problém, protože ona si rozhodně nestěžovala. Naopak. Pohádku od začátku do konce sledovala s napětím a pak o ní celé odpoledne mluvila. A navíc si všímala takových detailů, které mně naprosto ušly. Třeba, že v autobuse, který na Halloweena vezl děti v kostýmech, sedí holčička převlečená za Aisling - lesní vílu z pohádky Brendan a tajemství Kellsu. Tu Moore natočil v roce 2009, a Píseň moře na ni volně navazuje zpracováním keltského námětu, výběrem hudby i vizuálním ztvárněním. My jsme příběh malého mnicha viděli loni na Déčku.
 |
| Třetí řada vlevo - holčička v kostýmu víly Aisling z pohádky Brendan a tajemství Kellsu. Nebo jak Domi poznamenala - možná je to ta samotná víla? Foto: Youtube kanál Aerofilms |
Řidiče autobusu nadaboval herec a režisér Miroslav Krobot, se kterým společnost Aerofilms, díky níž je pohádka v českých kinech, natočila moc hezký rozhovor. Na stejném kanále si můžete přehrát i titulní písničku, kterou nazpívala držitelka Oskara Markéta Irglová. V kinech se ale samozřejmě hraje i verze v původním znění s titulky, na kterou se brzy chystám vyrazit do Bio Oko, kde se pohádka bude promítat také v rámci festivalu pro děti Malé Oči (13.4. - 19.4).
