CO, JAK, PROČ? s Gábinou a Petrem Koukalovými

Koukalovi se stěhují. Do většího. Svůj útulný byt v projektu Green Motol od finského developera YIT vymění za třípokojový apartmán na Smíchově. Do bytu, který je součástí nízkoenergetického projektu Talo Kavalírka, se sice stěhují až v září, hotový je ale už teď. Autorkou návrhu je designérka Lenka Hlaváčková Schubertová, která při zařizování kladla důraz na přírodní materiály a jemné barvy. Zároveň si tématicky pohrála se zaměřením obou sportovců. Do ložnice a obýváku navrhla vtipné a decentní dekorace na motivy biatlonu a badmintonu. Mladý pár pozval novináře na malou kolaudaci, při které jsem pořídila rozhovor do rubriky CO, JAK, PROČ? a zároveň si pochutnala na výborném finském menu.

Koukalovi ve svém novém bytě v projektu Talo Kavalírka.

CO se vám nejvíc líbí na finském přístupu k bydlení?

Gábina: Líbí se mi ta střídmost a nadčasový styl. Naše předchozí bydlení jsme měli hodně barevné, hodně nápadité a aniž bychom se znali, oba jsme měli byty laděné do červené barvy. Bylo to ale příliš nápadné, už po půl roce jsme měli tendenci měnit polštáře a doplňky, protože toho bylo prostě moc. Teď rok bydlíme v minimalisticky zařízeném bytě, do kterého se vždycky rádi vracíme, protože to je velmi střídmě a zároveň moderně zařízené. Člověk má pocit, že je to čerstvé, dýchá na něj taková fresh atmosféra spjatá s přírodou, což velmi oceňujeme. 

Petr: Určitě jednoduchost. Jak je to krásné, čisté, barevně i prostorově jednoduché a vzdušné. Gábina to vystihla slovem “fresh”. To je přesně ten pocit, když se člověk po nějakém náročném víkendu nebo soustředění vrací domů a otevře byt, kde nejsou hromady různých věcí a předmětů. Je tam jen příjemný pocit čistoty, svěžesti prostoru a dřeva. To nás hrozně baví. Myslím si, že to jsou věci, které možná vnímáme podprahově, že se tam prostě cítíme dobře.

Když jsem ve Finsku trávil několik týdnů během tréninku, fascinovalo mě, jak tady lidé žijí jednoduše, a to i ti velmi movití. Bydlí v menších, jednoduchých a krásných bytech. A zatímco já jsem byl v Helsinkách a jiných větších městech, Gábina jezdí až na sever, odkud posílá fotky toho opravdového finského bydlení. Myslím si, že i proto k tomu máme oba takhle blízko. 

Přírodní dominantou obývacího pokoje spojeného s kuchyní je dřevěný stolek z masivu a velká rozkládací sedačka v šedé barvě.

Ze dřeva jsou také noční stolky v ložnici. Místnosti vévodí postel Hästens z masivu švédské borovice.

JAK jste nový byt zařizovali?

Petr: Po pár pokusech, že do toho budeme zasahovat víc, jsme se nakonec rozhodli, že to všechno necháme na paní designérce. I z důvodu, že máme málo času, ale především proto, že už máme pozitivní zkušenost z jiného projektu YIT - Green Motol - kde bydlíme nyní.

Když jsme tu byli minulý týden poprvé, byli jsme absolutně nadšení včetně "sportovní" výzdoby. Jak tím sportem žijeme každý den, tak ho máme samozřejmě plné zuby, a je poměrně těžké to přiměřeně nadávkovat. Já jsem třeba skončil před několika měsíci, tak si ho rád připomínám, ale moc času tím taky netrávím. Tady je to ale tak pěkně a jemně vystižené, decentní a zároveň vtipné, že nás to moc baví.

PROČ jste si opět vybrali bydlení v projektu od YIT?

Gábina: Když jsme se rozhodovali, jaký druh bydlení by se nám líbil, tak bydlení ve skandinávském stylu bylo v podstatě jasnou volbou. Často trénuji v severní Evropě, biatlon má tady velkou tradici. Říkala jsem si, že z toho prostředí vůbec nechci vyjít a díky YIT se to podařilo udělat tak, že mám pocit, jako bych byla pořád někde ve Finsku. Děkujeme YIT za skvělou a příjemnou spolupráci.

Petr: Při bydlení v projektu Green Motol jsme objevili kouzlo jednoduchosti a zaměření na přírodní materiály a barvy, které máme tak rádi. Při výběru nového bydlení jsme proto neváhali a zamířili opět do projektu YIT. 

SLOVO DESIGNÉRKY:

 

"Při tvorbě interiéru jsem vycházela z jasně daných kombinací barev, které jsme si s Gábinou a Petrem na úvodní schůzce řekli - kombinace světlých odstínů s šedou doplněná o přírodní dřevo. Interiér jsem navrhla v severském stylu, který je v souladu s koncepcí YIT. Nejzajímavější a nejkreativnější záležitostí bylo vytvoření dekorace, která by znázorňovala sportovní náladu. Tak vznikla kreativní stěna v ložnice a obrazy v obývací části bytu."

SLOVO BLOGERKY:

"Už dlouho jsem nezažila tak příjemné dopoledne. Ze setkání s Gábinou a Petrem jsme měla zpočátku respekt, přece jen je znám hlavně z televize a billboardů, ale jsou tak milí a bezprostřední, že brzy získáte pocit, jako když si povídáte s kamarádem. Líbí se mi, že prostřednictvím svého bydlení propagují severský minimalismus a přibližují finský styl života, který je založen na vztahu k přírodě a "slow" přístupu. Byt dýchá svěží náladou a je plný originálních nápadů jako je třeba "lampička" vyrobená z žárovky s kabelem omotaným kolem dřevěné ruky."  

 

SLOVO DEVELOPERA:

Nový byt Gábiny a Petra Koukalových je součástí projektu Talo Kavalírka společnosti YIT v atraktivní čtvrti na rozhraní Košíř a Smíchova. Lokalita má výbornou dostupnost do centra města a díky blízkosti městského okruhu zároveň nabízí i rychlé spojení na letiště. Poblíž bytového objektu se nachází parky Kavalírka a Klamovka, na dosah zůstává i přírodní park Košíře-Motol a oblíbené golfové hřiště. Do nově zařízeného bytu se Koukalovi nastěhují na podzim tohoto roku po dokončení celého projektu. Pro ty, kdo chtějí být jejich sousedy, zbývá už jen posledních 10 volných bytů z celkových 98.  

Vizualizace projektu Talo Kavalírka

CO, JAK, PROČ? s teoretičkou designu Alice Rawsthorn

Cítím na zádech sluneční paprsky, které mi dávají signál, abych šla do vody. Asi bych měla, ale nechce se mi. Chci dočíst ještě jednu kapitolu. Zdá se mi natolik zajímavá, že z ní začnu nahlas citovat. A v tom se stane neuvěřitelná věc. Slyším odpověď mé lásky, že si to pak taky musí přečíst. On, který nečte nikdy nic. Asi se opravdu musím jít zchladit, zdá se totiž, že začínám blouznit. Jinak si jeho zájem o designová témata neumím vysvětlit. 

Zdravím, světe od Alice Rawsthorn.

Tady ale nejde o design. Alespoň ne tak, jak je nejčastěji vnímán. V centru dění je touha a snaha dělat věci lépe s cílem usnadnit život sobě nebo ostatním. Efektivita. Nápady. Technologická inovace. A to jsou věci, které mého muže zajímají. A spolu s ním i milióny čtenářů knížky Zdravím, světe s podtitulem Jak design vstupuje do života, jejíž autorkou je britská novinářka Alice Rawsthorn. Právě jí se povedlo napsat publikaci, která ukazuje pravou tvář a podstatu designu: umět věci zlepšit. To jak věci vypadají, je jen malá část celého procesu, i když se jí paradoxně věnuje největší pozornost. 

Knížku Zdravím, světe doporučuju číst s propiskou a zápisníkem u ruky. Budete si totiž chtít dělat poznámky. Sešit je od Lindy Retterové, propiska od Hay z Nordic Day. 

Teoretička designu přijela koncem září do Prahy, aby na umprum přednášela v rámci cyklu Budoucnost designu. Krátce před přednáškou poskytovala rozhovory a já jsem měla tu čest být u toho. Celý výsledek najdete brzy na Czechdesign, prozatím si názory uznávané kritičky můžete vychutnat v rubrice CO, JAK, PROČ?

Alice Rawsthorn při návštěvě v Praze v centru Czechdesign

CO považujete za nejlepší "designový" nápad poslední doby?

Myslím, že za pozornost stojí práce mladých a velmi talentovaných designérů v Africe, kteří vymýšlí opravdu zajímavé projekty. Patří mezi ně také inženýr Arthur Zang (26) a jeho Cardio Pad - mobilní zařízení, které umí snímat pacientovu srdeční činnost, a data pak zaslat k analýze do specializovaného centra vzdáleného stovky mil. Místní lékaři a zdravotníci pak dostanou z nemocnice diagnózu, podle které určí, jaká léčba bude potřeba. Pacient tak nemusí absolvovat vyčerpávající cestu do vzdáleného kardio centra.

Cardio Pad, foot: Rising Africa

JAK byste popsala svoji profesi?

Možná bych to shrnula tak, že zastávám roli komunikátora, protože sociální média nabízí tolik možných způsobů komunikace. Kromě toho, že píšu knížky a sloupky pro The New York Times nebo Frieze, jsem také velmi aktivní na Instagramu, Facebooku a Twitteru. Každé médium přitom vyžaduje jiný přístup i lehce odlišné schopnosti a každé z nich má také jiný účel. A právě tenhle mix si nejvíc užívám. Šířit různé informace různými způsoby tak, abych o designu mohla komunikovat s co nejvíce lidmi.

By Design - rubrika magazínu Frieze, do které Alice pravidelně přispívá. 

PROČ se design tak často používá jako synonymum slova styl?

Ano, to se bohužel děje opravdu často a je to značně deprimující. Myslím, že je to pozůstatek průmyslové revoluce, protože do té doby měl design tendence hledat praktická řešení a vynalézat nové způsoby, jak věci a procesy vylepšit. Skvělým příkladem je pirátská vlajka s lebkou a zkříženými hnáty, která se začátkem 18. století začala používat jako symbol k zastrašení obětí. Byl to efektivní způsob, jak je přimět, aby se vzdaly, aniž by piráti riskovali, že ztratí vlastní muže. I když jde o vynikající nápad, nikdy nebyl popsán jako designový projekt (O pirátech jako o designérech píše Alice ve Zdravím, světe v kapitole 2: Kdo je designér, pozn. autorky).

Industrializace design zprofesionalizovala a rozdělila do různých kategorií. Zároveň ale do určité míry oslabila jeho význam, který se zúžil na komerční prostředí, a pro veřejnost se nejdůležitějším kritériem stal vzhled. Myslím, že to byla nejjednodušší cesta, jak lidem přiblížit jeden aspekt designu. Je to ale stále jen jeden aspekt, který zdaleka netvoří kompletní celek. 

Zároveň si ale myslím, že se tohle vnímání v poslední době dramaticky mění. Hodně v tom pomáhá digitální technologie. Příkladem může být třeba smartphone. Vidíme nejen stylový telefon, ale zároveň si uvědomujeme, jak je důležité jeho snadné ovládání a zajištění tolika funkcí. 

Stejně tak práce sociálních a humanitárních pracovníků, kteří hledají způsoby, jak efektivněji zajistit potřebnou péči. Stále víc a víc lidí si uvědomuje, že design znamená hledání řešení, jak život v mnoha jeho oblastech zlepšovat. 

Móda jako součást designu patří k oblastem, které Alici zajímají. A na jejím stylu je to znát. Foto: FB Alice Rwasthorn

KDO je Alice Rawsthorn? 

Novinářka, spisovatelka a teoretička designu. Po absolvování univerzity Cambridge, kde vystudovala dějiny umění, v letech 1985 až 2001 psala pro Financial Times. Během tohoto období zároveň působila jako zpravodajka v Paříži a v novinách pokrývala téma "kreativního byznysu", kterým se do té doby nikdo zvlášť nezabýval.

Spisovatelskou kariéru britská novinářka odstartovala v roce 1996, kdy vydala knížku Yves Saint Laurent: A Biography. Svými texty a pohledem na teorii designu přispěla do mnoha publikací, své názory pak shrnula v titulu Zdravím, světe, který vyšel v roce 2013. Od té doby byl přeložen do dalších jazyků a v roce 2015 díky vydavatelství Kniha Zlín vyšel také u nás.

Alice je častým hostem designových debat a festivalů, kterým svými postřehy dodává přidanou hodnotu. V září 2015 navštívila také Prahu, kde měla přednášku na umprum. Záznam z debaty věnované budoucnosti evropského designu si můžete pustit na webu Czechdesign - organizace, která Alice do Prahy pozvala v rámci projektu Budoucnost designu. 

Lásku k designu u Alice probudil její otec - strojní inženýr, který ji zasvěcoval do svých projektů, a poukazoval tak na praktickou a technickou součást tvůrčího procesu. Maminka učitelka se specializací na výtvarnou výchovu ji pak naučila spoléhat na svůj vizuální názor. 

S definicí designu se ovšem Alice setkala až během studia na vysoké škole koncem 70. let. Tehdy si uvědomila, že design v sobě spojuje všechny oblasti, které má ráda: současné umění, historii, film, módu, politiku, hudbu a architekturu. 

Alice ráda upozorňuje nejen na zajímavé designéry, ale také na zajímavé umělce. Příkladem je malířka Ella Kruglyanskaya, jejíž práci zmínila na svém FB.

A JAK na mě Alice působila?

Velmi, ale opravdu velmi mile, skromně a trpělivě. To poslední říkám proto, že než jsem anglicky vyjádřila svou otázku, tak aby dávala smysl, chvilku to trvalo.) Doslova z ní srší energie a nadšení z práce, kterou dělá. Ten pocit, kdy v oblasti kreativních projektů objevíte něco zajímavého a toužíte to sdělit ostatním, totiž moc dobře znám. Neubránila jsem se otázce, jestli někdy toužila po tom stát se designérkou. Dostala jsem ale rozumnou odpověď, že ne, protože její milovanou činností je zkrátka psaní, pro které má talent i zkušenosti. A situaci, kdy lidé navrhují špatné věci, jen proto, že mají příležitost, považuje na neuctivost k designérské práci. Ano, ano, jen kdyby takhle rozumní byli všichni.)

CO, JAK, PROČ s Terezou a Martinou z projektu Obyčej.cz

Naše doba je stále rychlejší. Chceme toho víc a chceme to hned. Logickým důsledkem je pokles kvality, po které se nám začíná čím dál víc stýskat. Pátrat po ní můžeme v minulosti, kdy se kladl důraz na poctivé zpracování věcí, které musely něco vydržet. Takové věci pak drží dodnes. Možná jsou trošku opotřebované, ale čas jim dodal zvláštní krásu, a šikovné ruce pak nový půvab. Restaurovaný nábytek má zkrátka svoje kouzlo, které můžete začít objevovat na novém portálu Obyčej.cz. Za projektem stojí Martina Fridrichová a Tereza Rafaelová, které jsem poprosila o rozhovor do rubriky CO JAK PROČ. Dozvíte se v něm, jak web funguje, co všechno se přes něj dá koupit, i jaké plány s ním zakladatelky mají. 

 Zakladatelky portálu Obyčej.cz Martina Fridrichová a Tereza Rafaelová

CO vás v rámci vašeho projektu aktuálně nejvíc zaměstnává?

Vzhledem k tomu, že se Obyčej před nedávnem teprve narodil, oslovujeme v současné době šikovné nábytkáře (furnitiéry - tedy lidi, kteří se zabývají nábytkem a bytovými doplňky) a pracujeme na tom, abychom dostaly Obyčej do povědomí co nejširší veřejnosti. 

Snažíme se dělat takové projekty, které jsou originální a zaujmou, abychom v lidech probudily zvědavost si náš web vyhledat. Primárním počinem, který jsme zrealizovaly, byly recyklované lavičky z palet. Smyslem tohoto projektu je umístit originální sezení na místa, o kterých si myslíme, že by je lidé mohli ocenit, tzn. tam, kde jakákoliv možnost posadit se a relaxovat chybí. Na lavičkách jsou nápisy, které odkazují na náš web www.obycej.cz, aby si veřejnost udělala představu, jaké kousky nábytku na webu najdou. Umístění laviček považujeme za příležitost, jak oživit střed města Brna.

Díky tomuto projektu se nám podařilo oslovit i brněnský festival krátkých filmů B16. Nápad s lavičkami pořadatele zaujal a v současné době připravujeme spolupráci, spočívající v propojení Obyčeje a tohoto tradičního filmového festivalu. Na lavičkách přibudou nápisy, odkazující na hlavní motto letošního ročníku festivalu. Na základě toho nám vzniká příležitost umístit před promítanými krátkými filmy spot o Obyčeji, čehož si velmi ceníme a opravdu doufáme, že se tato spolupráce naplní.

Také jsme oslovily lokální kavárny a poskytly jim nábytek, který jsme vyrobily. Tyto kousky jsou označeny odkazem na stránky Obyčeje. Většinu projektů teď realizujeme ve městě Brně, ale do budoucna chceme tyto projekty představit i v jiných městech České republiky.

Ve spolupráci s brněnskou značkou Minimon momentálně pracujeme na vizitkách. I ty budou svým provedením originální. Vzhledem k tomu, že chceme v lidech probouzet kreativitu, nebude to jen obyčejný kousek potištěného papíru, ale vizitky budou hravě nabádat k interakci. 

Hlavou se nám honí spousta dalších nápadů v podobném duchu, ale ty zatím prozrazovat nebudeme. Krom těchto akcí se samozřejmě snažíme navazovat spolupráci prostřednictvím sociálních sítí a o všech našich aktivitách se mohou lidé dozvídat z facebookových stránek Obyčeje. 

Lavička, kterou Tereza s Martinou použily k propagaci.

Náhled vizuálu webu, o který se postaral grafik Jakub Rafael.

Jak si vybíráte tvůrce do jednotlivých kategorií?

Obyčej je vlastně takovým tržištěm s nábytkem. Tvůrce si nevybíráme my, ale kdokoliv, kdo vyrábí, renovuje, restauruje, nebo má nábytek vyrobený do roku 1980 se může zaregistrovat a svoje kousky u nás prezentovat. Na Obyčeji určitě nikdo nenajde nový nábytek z velkovýroby. Zásadní je originalita a nápaditost. Našim cílem je vytvořit místo, na kterém bude možno najít jednu věc v několika různých stylech, provedeních a materiálech, takže si každý přijde na své a nebude muset navštívit několik různých portálů. Obyčej dává prostor tvořivým a šikovným lidem a současně se snaží nasytit ty, kteří touží po originálních kusech nábytku a bytových doplňků.

Věšák Knoflíky

Malovaná židlička Pink's not dead

Šifonér no. 8

Na portálu se dají sehnat i hotové vintage skvosty. Třeba čalouněná křesílka ze 70. let nebo kolekci nábytku z ořechu z poloviny minulého století. 

Proč jste platformu nazvali Obyčej? 

Název Obyčej jsme zvolily hlavně kvůli jeho krásnému českému vyznění. Synonymum tohoto slova je zvyk, což navazuje na tradici a obnovu, čímž bychom rády podnítily krásu starých věcí a řemeslné práce.

Já holkám gratuluju ke skvělému nápadu a přeju jim, aby se Obyčej.cz rozrůstal o další krásné věci s příběhem. 

CO, JAK, PROČ? s grafikem Jakubem Maříkem

Látková, plyšová i nafukovací. Taková písmena má v nabídce česká značka Typoland, za kterou stojí Jakub Mařík se svým kolegou Davidem Novotným. Design písmen navrhuje Jakub, který grafický design studoval na Vyšší odborné škole ve Štětí. Kromě vlastní značky se věnuje práci ve vydavatetelské agentuře Boomerang Publishing, která se mimo jiné podílí na tvorbě quirky časáku pro Vodafone ČiliChili. Quirky je v mém slovníku něco jako super cool, a přesně takové jsou nejen písmena od Typoland, ale taky zahraniční magazíny, které mají kluci poměrně čerstvě v prodeji. Najdete tam čím dál kultovnější Kinfolk, ale taky třeba AnOther nebo Hunger. 

Jakub Mařík s kolegou Davidem Novotným, kteří stojí za značkou Typoland. 

Jak Typoland píše na svém FB, stačí dvě písmena a snadno vyjádříte, jak na tom jste. Buď OK, nebo KO.)

Něco do dětských pokojíčku nebo mužských domácností.) Foto: FB Typoland.

Nafukovací písmena D, O, M a I jsem objednala na Domčinu oslavu. Těším se na reakci:)

Vedle budování vlastní značky a práce designéra na plný úvazek Jakub stíhá ještě dokončovat Mediální studia na Karlově univerzitě, kde je teď ve čtvrtém ročníku. A k tomu všemu ještě spravuje FB stránku blogu Popmarket, kam sdílí zajímavé nápady ze světa designu. Mám velkou radost, že si našel čas na zodpovězení mých zvídavých CO, JAK, PROČ? dotazů, které rozhodně stojí za přečtení. 

CO je na vedení vlastní designové značky nejnáročnější?

Nejnáročnější je hlavně skloubit zaměstnání, z něhož zatím stále ještě rozjezd podnikání dotuji, s prací na rozvíjení vlastní značky. Řešíme toho stále více a na různých frontách a po konci pracovní doby už toho většinou moc vyřídit nestihnu. Proto samozřejmě vše jde mnohem pomaleji, než kdybych se mohl Typolandu věnovat na plný úvazek. Naštěstí jsme na to ale dva a tak podstatnou část práce zvládne i kolega David.

JAK velký zájem je o zahraniční časopisy, které přes web Typolandu nabízíte? 

Zájem by byl, ale reálné prodeje zatím hvězdné nejsou, souvisí to s otázkou číslo jedna, tedy stejně jako náš další sortiment by si zasloužily mnohem lepší a intenzivnější propagaci. Musela by se o nich jednoduše dozvědět skupina potenciálních čtenářů, kteří dokáží ocenit, že jsme sem konečně dovezli tyto zahraniční ikony. Dva z nich (Kinfolk a Hole&Corner) které je možné si prohlédnout a koupit v obchodě Selbrekka na Korunní 75, by například čtenáře vašeho blogu určitě mohly zajímat.

Zahraniční magazíny z nabídky Typoland.cz

PROČ má typografie při zprostředkování konkrétního sdělení tak velkou moc?

Typografie a slova jsou jednoznačná. Proto se hodí pro konkrétní sdělení, kde nechceme nechávat prostor k různému výkladu. Je skvělá tam, kde chceme aby adresát vzkaz pochopil co nejsnáze. Můžeme sice za každým slovem hledat jinotaj a další významy, ale dané slovo poskládané z písmen je jednoduše jasné. A o její rozmanitosti a kráse netřeba dlouze mluvit. Pro inspiraci k typografii v interiéru se koukněte na naší nástěnku na Pinterestu. 

Ukázka z Pinterestu značky Typoland

Pokud byste zatoužili potkat Jakuba osobně a zároveň si prohlédnout a výhodně nakoupit krásné věci ze sortimentu designového obchodu Selbrekka, můžete navštívit akci Selbrekka Night Shopping, která se uskuteční ve středu 11. června od 18:00 do 22:00 na adrese obchodu v Korunní ulici. Z českých značek se kromě Typolandu téhle design párty zúčastní taky tvůrci plátěných tašek s autorským potiskem Magnoli a OSho design. 

WebRep

currentVote

noRating

noWeight

CO, JAK, PROČ? s Janem Antimultivitaminem Vajdou

Zrovna jsem se vrátila z Londýna - ilustrovaného města, kde je umění běžnou součástí každodenního života. Na krásné obrázky jsem narazila na ulici, v obchodech, restauracích i v bytě mojí sestry, u které jsme bydleli. U nás na tom ale taky nejsme zrovna špatně. Ilustrace už nejsou jen záležitostí dětských knížek, ale pomalu promlouvají i do módy, produktového designu a na zdi domů a bytů. Velkou zásluhu na tom má ilustrátor Jan Vajda alias Antimultivitamin, do jehož obrázků jsem se zamilovala, a vytvářím si s nimi svůj vlastní svět. Respektive si představuju, že se podobám jeho hustovlasým kráskám, po kterých pokukují něžní muži s plnovousem.) 

Vlasatá a něžný hipstr od Jana Antimultivitamina Vajdy.

S Vlasatou si stejně jako já můžete na Vajcu pořídit pouzdro na telefon.

Obor, kterému se Honza věnuje, spadá do kategorie digitální ilustrace, což znamená, že svoje obrázky upravuje v grafických programech. V jeho profesním životě tak stále hrají velkou roli počítače, jejichž studiu se věnoval na střední škole. Na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně pak vystudoval obor Multimedia a design, který se mi zdá very cool.)

Kromě vlastní tvorby se Antimultivitamin věnuje zakázkám pro reklamní agentury, časopisy i novinové přílohy. Kreslí taky knížky pro děti, z nichž některé teprve spatří světlo světa. Na Facebooku s napětím sleduju práci na chystané publikaci "fashion story", která má dětem přiblížit historii módy. 

Coco Chanel a kapitola Indie z připravované dětské knížky "fashion story", zdrojem fotek je FB Antimultivitamin Studia

A tahle dětská knížka o dopravě zatím zůstává v šuplíku .... škoda. Opět via FB.

Příloha Hospodářských novin o Pařížské ulici, která má hlavní slovo v mém kartónovém koši na časopisy.)

Pozvánka na after party módního časopisu je prostě dokonalá.

A takhle krásně to dopadne, když ilustrátor spolupracuje s módní návrhářkou. Trička s lištičkou a panem božským najdete v nové kolekci TIQE Petry Balvínové. O grafickou úpravu se postarala Nikola Hurychová.

A takhle Honza vypadá ... když kreslí.)

Honzovy obrázky jsou krásné, jedinečné a taky zábavné. A baví mě i jeho reakce na CO, JAK, PROČ?, které ve mně ale zároveň vyvolávají další otázky. Odpovědi třeba najdu v jeho další tvorbě, kterou budu nadále s nadšením sledovat. 

CO je na kreslení nejzábavnější?

Samotné kreslení je zábava pro člověka, kterého to baví. Když přemýšlím o tom, co v tom procesu je nejzábavnější, pak je to asi vždycky jiné. V případě, že výsledek vypadá dobře, pak je ta satisfakce řekněme nejzábavnější, ale pokud se illustrace nepovede, pak je nejzábavnější začátek ve srovnání s tím, jak to dopadlo:)

JAK se u ilustrátora projevuje tvůrčí krize?

Mě zatím tvůrčí krize naštěstí nezastihla, ale někdy mám pocit, že všichni kreslí o něco líp než já, a pak mě přepadá panika, která se mění v odhodlání být nejlepší:) 

PROČ má většina nadprůměrných ilustrátorů násobně méně fanoušků na FB, než průměrná módní blogerka?

Módní blogging je prostě módní a illustrátoři ne ... zatím:)

CO, JAK, PROČ? se zakladateli Dejmidarek.cz

Všichni s tím máme poměrně čerstvou zkušenost. Nakupování a vybírání dárků pro naše nejbližší může být někdy opravdu tvrdý oříšek. Každý se snaží pořídit věci, které udělají radost. Ale jak to odhadnout? Těžko. Obzvlášť když máte sedm sourozenců jako Matěj Pavelka. Každé Vánoce, narozeniny a svátky ho stresovaly natolik, že se rozhodl přemýšlet, jak si výběr dárků usnadnit. Spolu se svou ženou Evou vymyslel projekt Dejmidarek.cz, kde si lidé během celého roku vedou seznam věcí, které je zaujaly. Jejich rodina a přátelé tak mají jasno v tom, co jim udělá radost. Když se rozhodnou některou z věcí pořídit, konkrétní dárek se zablokuje, ale obdarovaný netuší, kdo z jeho blízkých se mu ho chystá pořídit. Moment překvapení tak zůstává.) Projekt funguje teprve od loňského podzimu a mně je moc líto, že jsem ho o Vánocích nestihla vyzkoušet. Naštěstí je tu ale brzy Valentýn a taky moje narozky, pro které už mám na Dejmidarek.cz připraveno několik veřejně tajných přání.) 

KLAMOU TĚLEM. Nenechte se odradit jejich výrazem. V reálu mají Eva i Matěj co pět vteřin pusu od ucha k uchu.) 

Součástí webu Dejmidarek.cz jsou také tipy na dárky, kde najdete inspiraci, pokud náhodou nevíte, co si přát.) V plánu je také blog a propojení s Pinterestem, na které se moc těším. Ale víte co mě baví nejvíc? Sledovat a komentovat kousky, které si přejí moji přátele. Dárková královna je rozhodně Olívka z blogu mode de boulangerie, která má perfektní nos na ty nejkrásnější dárky na světě. Díky ní jsem třeba objevila úžasný e-shop Ljus.cz s pečlivě vybíranými doplňky do bytu, které jsou stejně krásné jako praktické. A v tipech na dárky jsem narazila na spoustu skvělých nápadů jako jsou třeba boty, které si navrhnete sami. I ty si možná budu přát.)

Nemůžete sehnat boty podle vlastních představ? Navrhněte si díky Fun in design své vlastní. 

Nový rok plný umění. Kulturní diář od Papelote. (Tenhle dárek už jsem si na podzim pořídila sama sobě a můžu ho jen doporučit.)

Povlečení s kočičkou od holandské značky Snurk.

A teď už k samotným tvůrcům tohoto skvělého nápadu. Matěj a Eva jsou extrémně sympatický mladý pár, který miluje cestování, a svého tříměsíčního syna Huga. I na něj jsem se v rámci tří typických otázek zeptala.

CO nejnáročnějšího bylo na rozhodnutí spustit vlastní online projekt?

Rozhodnutí bylo turbo jednoduché. Naše rodiny jsou veliké a rozvětvené a z vymýšlení vánočních dárků pro desítky lidí na poslední chvíli jsme měli každý rok trauma. Řekli jsme si, že v nejhorším případě to bude užitečné aspoň pro nás :)

JAK dlouhá doba uplynula od prvního nápadu k finální realizaci?

Cca rok, ale šlo to spustit mnohem rychleji. Za prvé ani jeden z nás neuměl programovat, takže Matěj zkoukl všechny díly "Teorie velkého třesku" a "IT Crowd", a pak už to šlo samo :) A za druhé na začátku jsme nevěděli přesně, jak bude Dejmidarek.cz vypadat, tak jsme nahodili metodu pokus/omyl, experimentovali na našich známých a rodině, dokud z toho nevypadlo něco, co můžou používat i normální lidi. A pořád je to ve vývoji - třeba teď jsme se zaměřili na sekci s tipy na dárky.

PROČ jste pro svého syna vybrali v dnešní době celkem atypické jméno Hugo?

Hugo byl původně jen pracovní název, to jsme ještě ani nevěděli, jestli to bude kluk nebo holka. Problém nastal, když se Matěj do toho jména zakousl jak pitbul a nepustil ani přes výhružky půlky rodiny. Aspoň, že se mimi trefilo do pohlaví, mít holčičku Hugo by bylo ještě netradičnější :)

Nevím, jak vy, ale já jsem se teď docela nasmála:) Jestli chcete v zábavě pokračovat, mrkněte na Dejmidarek.cz a pusťte se do vybírání vašich vysněných přání. Pak už jen stačí pozvat na web svoje blízké a s napětím čekat, kdo z nich se rozhodne vyplnit vaše sny.)

CO, JAK, PROČ s Jitkou a Filipem z Youngprimitive

Žijí a tvoří v Brně. Mají rádi jeden druhého i svou práci, které se věnují společně. Od roku 2006 budují módní značku Youngprimitive. Jitka pro ni navrhuje oblečení, a Filip zase grafické motivy, kterými je potištěno. Jsou milí a vtipní. A taky hezcí. Koukněte:)

Jitka a Filip Urbanovi zachyceni na nedělní procházce letos 1. září. Loni se v tenhle den brali. 

Značka Youngprimitive je známá hlavně svými tričky s potiskem. Její portfolio ale tvoří taky šaty, mikiny nebo legíny. Já jsem se zamilovala do jejich nebeských, v nabídce jich ale mají mnohem víc. 

Legíny Ludwig

Co nevidět bude odhalena podzimní a zimní kolekce. Těšit se můžete na nové tuniky, mikiny, polotrička a prý taky i kalhoty. Aby vám to neuniklo, sledujte Youngprimitive na Facebooku, odkud jsem si nenápadně půjčila ochutnávku některých potisků.)

Zdá se, že podzim u Youngprimitive bude hodně art.)

Značka je aktivní taky na Pinterestu, kde kromě jejích kolekcí najdete také inspiraci ze světa architektury, designu i hudby. Zábavný je i samotný board Inspiration, kde má Youngprimitive spoustu zajímavých věcí. Já jsem z nich vybrala heslo (nejen) pro dnešní den:)

Pinterest

A teď už si pojďte přečíst, jak značka přišla ke svému názvu, jak se od potištěných triček pro pány a kluky dostala i k dámské kolekci, a další zákulisní informace. Jen pro vás.) Na blogu Můj dům, můj squat.)

CO rozhodlo o tom, že Youngprimitive rozšířílo nabídku triček taky o další kousky oblečení?

Jitka: Byl to jakýsi přirozený vývoj, kdy nám přestaly stačit klasická pánská trika. Jelikož jsem Filipa poznala v době, kdy už si na trika tisknul, když byl ještě na škole, a cítila z jeho strany, že by tvorbu rád posunul, ale moc nevěděl, jak na to. Já v tu dobu dokončila studium na oděvní průmyslovce a moc nevěděla kam se vydat, řekla jsem si proč ne a začala se YP věnovat naplno. Přestaly mi stačit klasické střihy, začala jsem si více všímat detailů, dávala důraz na materiál. 

A s tím, jak jsme začali objevovat poslední přeživší české textilní firmy, nové technologie tisku, tím se nám začínaly otevírat další možnosti - viz třeba legíny, z nich máme fakt radost. V sítotisku jsme vždy omezení na určitý počet barev, zatímco tady si můžeme vymyslet úplně vše, například je libo legíny s fotkou z našeho podzimního výletu do Beskyd? Není problém:) Zkrátka každá technologie se hodí na něco jiného, sítotisku zůstaneme asi věrní pořád, protože je to stále náš hlavní produkt, to co zákaznící nejvíce znají, na druhou stranu ale rádi právě objevujeme nové a občas si i vyšlápneme nějakou tu slepou uličku:) Ale o tom to je.

JAK vznikl tenhle název značky?

Filip: To jsem jednou takhle na civilce v Psychiatrické léčebně v Kroměříži, kde bylo mou celodenní náplní měnění pásek v jehličkových tiskárnách, objevil internet. Byl to rok 1999 - takže minulý tisíciletí:) A založil si blog. Nejdříve se jmenoval ART2000 ale po roce 2000 už byla doména jaksi neaktuální:) V tu dobu jsem experimentoval s photoshopem a trávou a tak vznikl youngprimitive:)

PROČ Youngprimitive zatím nemá vlastní kamenný showroom?

Oba.): Dlouho jsme žili s celým naším "bleším cirkusem" v 1+kk, před rokem se nám ale naskytl prostor, kde máme dílnu a tisk pod jednou střechou, tak jsem toho prostě museli využít. Není to moc ideální místo pro showroom, ale kdo se chce stavit, cestu si k nám vždy najde. Máme tam celý sklad a poskytujeme tam možnost osobního odběru balíčků. 

Jinak co se týče vlastního obchodu, do toho se ani nechystáme. Zákazníci u nás v eshopu mají veškerý komfort co se týče výměny, velikostních tabulek pro snadnější určení velikosti nebo vrácení, takže se nemusejí bát. Zdá se nám to jako zbytečný náklad navíc. Dáváme pravidelně práci dvěma šikovným švadlenkám a to nám přijde jako smysluplnější investice než třeba nájem poloprázdného showroomu ... 

A co si budeme povídat, Brno není Praha, takže se soustředíme více na prodej po internetu. Pravidelně se snažíme jezdit na prodejní akce - moc nás mrzí, že třeba skončil Code:Mode, kde mají zákazníci možnost nás potkávat naživo, vyzkoušet a osahat si věci a třeba s náma i pokecat, seznámit se. Jednou za čas je fajn poznat tváří v tvář naše zákazníky, lidi co YP znají a kupují, slyšet jejich názor.