Stránky

Ireno domů!

Když jsem tenhle plakát k polskému filmu z 50. let poprvé objevila přes web Terryho ponožky, okamžitě jsem ho chtěla domů. Tehdy ale nebyl k prodeji, tak jsem na něj během let postupně zapomněla. Připomněla jsem si ho až v souvislosti s filmem Píseň moře, jehož plakát jsme si do ponožek šly s Domi nedávno vyzvednout. Irena tam byla vystavená a já po ní opět začala toužit.) Pořád ale nebyla k prodeji. No a pak jsme měla narozky, konkrétně včera, stal se zázrak a plakát mám. Teď už jen zbývá podívat se na ten komunistický skvost o odvážné Ireně, která se vzepřela manželovi, a rozhodla se pracovat jako řidička taxíku. Její muž, který původně nechtěl vůbec připustit, aby šla do zaměstnání, se s tím nakonec smířil a všechno dobře dopadlo. No, já pracuju doma, takže tohle zvolání je pro mě zbytečné, ale jinak si myslím, že by moje rodina uvítala, kdybych se místo práce věnovala například více rodinnému vaření. Takže u nás je to spíš: Ireno, k plotně.)))








Plakát s Irenou jsme pověsila nad můj pracovní koutek, kde mu dělají společnost domečky od Michelle Carlslund, které jsem teď nově přetvořila na šipky.)

Dárky pro paní učitelky

Domi má za sebou poslední den ve školce a od září ji čeká velká změna. Půjde do první třídy. Pamatuju si, jak jsem před lety četla fejeton Báry Šťastné, když stejnou událost zažívala poprvé se svou dcerou. Říkala jsem si, tyjo, ona už má manžela, takhle velký dítě, to už ji asi nic velkýho nečeká. Vtipné, co? Od té doby povýšila v práci, založila úspěšný blog a vydala knížku. Tak třeba mě něco podobně velkého čeká taky.)) Ale o tom psát nechci. Po roce mám zas trošku pracovní krizi, ale tu budu řešit až po prázdninách. Teď se strašně těším na léto a zkušené maminky si asi pomyslí své, ale já se těším i na tu školní přípravu. Jsme s Domi takový pečlivky, které milují řád a nové informace. Tak si myslím, že nás to bude obě bavit. A na školu si samozřejmě dost často hrajeme. Zahrály jsme si na ni i při chystání dárků pro naše dvě učitelky ve školce, které byly prostě skvělé, a já jsem pro ně chtěla vymyslet něco jedinečného. Dumala jsem, přemýšlela a nakonec mě napadlo, že oběma koupíme dopisní sadu z Papelote (nevěděla jsme o žádné krásnější, tak to rovnou vyhrála) a Domi každé učitelce na jeden z listů zároveň napsala dopis. Já jsem jí diktovala písmenka, ale myšlenky jsou její. A obrázky taky.)





Dopisní sada je z krásné kolekce carta, kterou bych nejradši celou skoupila. Ve wishlistu už mám variantu medium a asi tam přidám ještě kapsu Japan

Cute DIY

Včera večer mě chytla tvořivá nálada a tak jsem tiskla, stříhala, lepila a vyšívala. Chtěla jsem využít papírovou krabičku od kosmetiky L:A BRUKET, kterou jsme dostaly jako dárek na nedávném blogerském srazu, a proměnit ji v hezký box na tužky. Výsledek samozřejmě není úplně podle mých představ, ale třeba někoho inspiruje k vytvoření něčeho mnohem hezčího.)

Co budete potřebovat:

Kartónovou krabičku
Plsť 
Hezký obrázek (ten s ledním medvědem jsem dostala jako dárek k nákupu od durch dua)
Nůžky
Lepidlo
Jehlu a barevné bavlnky


Látku nastříháte podle rozměrů krabičky, přišijete k ní obrázek a nalepíte na krabičku. To je všechno.) Druhou variantou, která se bude líbit hlavně dětem, je roztomilé zvířátko. Látku vystřihnete i s ouškama a vyšijete na ní čumáček, tvářičky a tlapičky s bříškem. 




A včera jsem zároveň slepovala taky papírový box podle šablony z webu Moleskine, který jsem připravovala pro "papírový článek" v magazínu Bonami

Pohled od Alžběty Skálové je z Papelote

Girl Sailor

Něžný comics od britské ilustrátorky Catherine Pape původně vyšel v Off Life magazine, ale já si tyhle poetické kresby laděné do modrých odstínů dokážu představit taky ve formě plakátu i potisku na letních šatech, porcelánové misce nebo třeba plátěné tašce s pořádně velkým uchem, která se dá pohodlně nosit přes rameno. Plakáty si od Cat můžete koupit přes její web nebo Society 6, na potisky věcí si asi ještě chvilku počkáme.


Umělci a designéři z Behomm odhalují své soukromí

Projekt Behomm, přes který si komunita lidí působících v oblasti umění a designu může navzájem sdílet své byty, nově odhaluje, kdo konkrétně v těch krásných bytech a domech z celého světa opravdu bydlí. Zatímco původně se informace vztahovaly jen na lokalitu a profesi, teď si díky blogu můžete přečíst, jak "Behommers" bydlí, pracují, co mají rádi, a co je nejvíc baví na sdílení krásného bydlení. 

Luis Úrculo / Behomm

Španělský umělec Luis Úrculo žije částečně v Madridu, Mexico City a New Yorku. Jeho španělský dům je tak hodně času prázdný, a proto se rozhodl připojit do komunity Behomm, kdy ho v mezičase můžou využívat jiní umělci. Středobodem bydlení je kuchyň, kterou vnímá jako sociální prostor. Ačkoliv žije sám, často  je u něj plno přátel, se kterými vaří, diskutuje a užívá si společně strávený čas. 


Luis Úrculo / Behomm
Mladá architektka Anna pochází z Finska, její manžel, který je ze stejného oboru, se narodil ve Španělsku. Žijí v krásném starém domě v Barceloně, který citlivě zrenovovali. Jejich práce v rámci společného studia A&EB vyniká ekologickým přístupem, ve kterém ukazují, že i s malým rozpočtem a velkým ohledem k přírodě jde dosáhnout krásného výsledku. Svůj barcelonský byt na čas vyměnili s rodinou vídeňských architektů a nemohou si to vynachválit. Líbilo se jim, že jejich děti Uma a Rufus měly vlastní pokoj a díky ušetřeným penězům za ubytování mohli v Rakousku strávit delší dobu. "Byli jsme na prázdninách, ale zároveň jsme se cítili jako doma," shoduje se kreativní pár. 



Anna & Eugeni / Behomm, foto: Tiia Ettala
Abyste byli součástí Behomm, musíte mít k dispozici zajímavé bydlení, a působit v jedné z uměleckých profesí. Do komunity se dostanete na základě pozvání od jiného člena, nebo po schválení zakladatelů Augusta a Evy. Když jsem o Behomm u sebe na blogu před časem psala, oba se mi ozvali a pozvali mě, abych se do projektu zapojila. Já jsem byla nadšená, ale doma mi to bohužel neprošlo.) Takže sdílet nic nebudeme, ale rozhodně o tom pořád sním. Obzvlášt když procházím ty krásné interiéry na Behomm a představuju si, kde všude bychom mohli čerpat inspiraci. 

Co vy? Šli byste do toho?

Dánský byt fotografa /Behomm
Interiér kanadského ilustrátora / Behomm
Pařížská vila filmového producenta / Behomm
Amsterdamský byt grafika a designérky / Behomm

Čaj o páté v galerii KusKovu

Většinu času trávím vyhledáváním krásných věcí, zajímavých míst a pozoruhodných lidí. Baví mě to, ale je to náročné. Jen málokdy se totiž stane, že vám skvělé objevy spadnou jen tak do klína. Zázraky se ale dějí a včerejší odpoledne v pražské galerii KusKovu je toho důkazem. Nemusela jsem vůbec nic. Jen sedět, vychutnávat si čaj a sladké pohoštění, dívat se a poslouchat. Příval zajímavých informací ke mně proudil ze všech stran. Tolik inspirace bez vlastního přičinění jsem ještě nezažila. A bylo to tak příjemné, že si tenhle zážitek moc ráda zopakuju znovu. V Biskupském dvoře, kde tahle prodejní galerie sídlí, jsem totiž rozhodně nebyla naposledy.

Spolumajitelka galerie Ivana Špičáková s brněnským výtvarníkem Ondřejem Svobodou, který tady až do poloviny července vystavuje svá díla. 





Práce Ondřeje Svobody
Krásný prostor, který se nachází ve funkcionalistickém domě kousek od Petrského náměstí, plní roli galerie i obchodu. Vystavená díla, která kromě soch zahrnují také bytové doplňky nebo šperky, si tady totiž můžete rovnou i koupit. Třeba krásné náhrdelníky a náušnice od Hanuše Lamra, Veroniky Novotné nebo Filipa Vaňase. A pokud hledáte originální dárek (za týden mám narozky, ha, ha.), skvělou volbou můžou být hrací kostky od Jiřího Genova nebo punkové karafy od Sebastiána Kitzbergera

Filip Vaňas 
Hanuš Lamr
Ondřej Svoboda
Jiří Genov
Sebastián Kitzberger/Ondřej Svoboda
Kromě skvělých objevů jsem si taky výborně pochutnala na domácích sušenkách, jahodovém krému a čaji podávaném z japonských šálků. Dozvěděla jsem se, jak vypadá běžný den brněnského výtvarníka, který cvičí jógu, a taky několik pikantních novinek z uměleckého světa. Kromě umění jsme si povídali taky o blogování a virtuálním světě online inspirace. Tedy o tématech, které mě baví a zajímají.) Bylo to zkrátka moc příjemné odpoledne, které mi po zbytek dne zajistilo dobrou náladu.





Veronika Novotná a Ondřej Svoboda
Další fotky ze včerejšího odpoledne najdete na Facebooku, kde galerii rovnou můžete sledovat.

Udržitelný Pop-Up Store v Centru Chodov

Svého času tuhle roli plnilo obchodní centrum Palladium, které před pár lety budovalo spolupráci s českými designéry. To už je ale minulost a teď v oblasti lokálního designu jednoznačně boduje Centrum Chodov. V létě 2013 na měsíc otevřelo Pop-Up store s nabídkou věcí od českých designérů, do kterého se mimo jiné zapojila šperkařka Markéta Richterová nebo návrhářka Zdeňka Imreczeová s tehdy novou pánskou značkou Fiorina Fury. Ten rok na podzim mi Zdeňka v rozhovoru pro ČTK říkala, že to bylo fajn, ale příliš krátké. Měsíc na vzbuzení pozornosti mezi zákazníky nestačí. Po dvou letech ale tenhle nápad ožívá znovu a tentokrát potrvá déle. Na Chodově se otevřel Green Pop-Up Store s nabídkou ekologicky laděných značek od českých i zahraničních designérů, který potrvá až do 28. srpna. Těšit se můžeme nejen na skvělé věci, jejichž výroba je šetrná k přírodě, ale také na workshopy a přednášky. Tuhle sobotu se budou vyrábět originální potisky na eko tašky a hned tu další povede návrhářka Hana Frišonsová workshop, během kterého si už nenošené oblečení proměníte v módní skvost. Já jsem z téhle novinky naprosto nadšená a to dokonce tak, že měním své dopolední plány a vyrážím na Jižní Město.)

Green Pop-Up Store v Centru Chodov
A které značky budou k vidění? Třeba papírnictví Voala, Tyformy, tenisky Tikoki, kabelky od Mum Ray nebo krásná móda od Miro Sabo

Voala
Tyformy

Jak se bydlí na Vinohradech

Manželé Josefina a Petr Bakošovi z galerie Harddecore mají podobná povolání a tím pádem i hodně podobný vkus. Čistý, minimalistický a skandinávsky laděný. Ona je módní návrhářka, on se věnuje grafickému a produktovému designu. V jejich bytě kousek od Jiřího z Poděbrad žijí spolu se svými třemi dcerami a fenkou Bezinkou. Když jsem u nich před pár lety byla poprvé, bydleli v posledním patře funkcionalistického domu s velkou terasou. Měli krásný byt, kterému ale něco chybělo. Konkrétně jeden pokoj, do kterého by se pohodlně vešly tři postele pro holčičky. Rozhodli se tedy pro změnu. Ta nakonec byla blíž, než si dokázali představit - jen o pár pater níž. Rodina tak mohla zůstat v krásném domě na Vinohradech a Thea, Tonička a Františka získaly kromě pokoje na spaní také jeden na hraní. Celou reportáž najdete v aktuálním čísle časopisu Bydlení stavby reality. Autorem fotek je Tomáš Dittrich, o text jsem se postarala já.) Děkuju šéfredaktorce Radce Holubcové za důvěru a krásnou příležitost. 




Co vidíte na fotce: Vinylový koberec z obchodu Selbrekka, pytel En Kraft z Nordic Day, židli DSR od Vitry a červnové vydání BSR.)
Trocha zákulisí: Petr Bakoš instaluje vlastní světla, fotograf Tomáš využívá volné chvilky pro vyřízení smsek. 
Na "oficiálních" fotkách Bezinka není, v mém archivu ale ano.) 



Ložnici a koupelnu odděluje mléčné sklo, které vytváří krásnou hru se stíny, a dodává do přízemního bytu potřebné světlo.