Stránky

Iri Single Mum

Táhlo se to roky. Ten nepříjemný pocit vzadu v hlavě, že něco není v pořádku. Přibližoval se pomalu, ale s neuvěřitelnou silou. Až do chvíle, kdy se jeho tíha už nedala snést. Ten okamžik, kdy si uvědomítenebo spíš konečně přiznáte, co se vlastně děje, je nejdřív hrozně úlevný. Bolest přijde až o hodně později a o co víc se ji snažíte, ať už skrz nové zážitky nebo vlastní vůli potlačit, o to je intenzivnější. S tím je ale potřeba počítat a taky si tím naplno projít. Kolotoč euforie a smutku se točí zhruba tři měsíce. Pak je chvíli klid, než se roztočí znova. A tak pořád dokola, dokud nenaskočíte na jiný nebo ho díky nalezení vlastního já dokážete zastavit. Mně se to zatím nepovedlo.

Nejdřív je to v hlavě, pak v srdci. Ilustrace: Elliana Esquivel

Pocity jsou ale luxus, který si na úplném začátku rozhodně nemůžete dovolit. Odcházet po šesti letech není jen tak. Obzvlášť, když žijete v jeho bytě. Navíc nešlo jen o mě. Musíte vymyslet, kde budete bydlet a to s ohledem na školu i práci. A samozřejmě taky peníze. Když jsem tenhle pořádně tuhý oříšek konečně rozlouskla, trvalo dva měsíce, než jsem ho mohla i sníst. Termínu nastěhování se musíte přizpůsobit vy a do té doby zařídit, kde spolu s osmiletou holčičkou složíte hlavu. Naštěstí jsou tu shody náhod, díky nimž jsme získali azyl v bytě kamaráda, který po tuhle dobu hledal nové štěstí ve vietnamských horách a lesích. Proto ten Smíchov.   

Iri & Domi. Dokud jsem já ta větší, což nebude trvat dlouho, užívám si každou společnou minutu.)

Teď už máme to nejhorší za sebou, bydlíme jen o pár vchodů dál, takže Domi chodí pořád do stejné školy, a finišuju i se zařízením jejího pokojíčku. Až potom přijde na řadu moje zázemí, na což se samozřejmě hrozně těším, ale rozhodně to nebude hned.) Můj vnitřní kolotoč drží na uzdě právě opečovávání mého mláďátka a taky termíny uzávěrek, které se prostě musí dodržet. Při životě mě drží taky naděje, že všechny další dny budou lepší a lepší, až se jednou promění v to úplně nejlepší. Tak uvidíme.)

Mě v novém pokojíčku baví voňavá a odolná modřínová podlaha, Domi se líbí tak nějak všechno.) Pořádný fotoreport bude přístě. 

28 komentářů

  1. teď je to těžký, ale přeju, ať vás to posune dál...zůstávat v něčem, co nefunguje, by vás mrzelo celý život, znám to...držím palce j.

    OdpovědětVymazat
  2. Co se to s těmi muži děje....? - Nic se nebojte, všechno zvládnete- obě- a bude dobře, vždycky se mi v mezních situacích vybaví:
    "Dvě cesty se dělily, já šel tou, kde jich bylo méně přede mnou, a pak, všechno bylo jiné...". Ani nevím z čeho to je... Užívejte života s mláďátkem! Sisa

    OdpovědětVymazat
  3. Držím pěsti a obdivuji, že jste sebrala odvahu! <3...
    V.

    OdpovědětVymazat
  4. Iri, to mě mrzí. Ale skvělý je, že to dokážete řešit. S dcerou jste bezvadná dvojka, aspoň v tom máte velkou výhodu. Přeju už jen štěstí a zkuste se z toho vypsat. Každej den jeden odstavec ručně do sešitu, třeba jen o tom, co jste měla k večeři. I kdybyste pak ten sešit vyhodila. Ale spíš z toho bude kniha :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Lucie, já vás miluju.. :) Vždycky mi dodáte sílu a chuť tvořit nové věci. Děkuju a zkusím to:)

      Vymazat
  5. Iri, držím palce, ať je brzy líp! A jestli Vám to pomůže, tak Vám mohu říct, že by mohlo být i hůř...třeba do takhle malého pokojíku vměstnat dětské postele 4 a sama spát na zemi, protože na pátou už nebyly peníze (jako já před 3 lety) :) Myslím na Vás, bude líp! A těšíme se na další designové posty <3

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já se přiznám, že jsem na vás myslela.. nejradši bych šla na kafe, škoda, že jste tak daleko:) A moc díky, design posty budou, jen trošku prolnuté tou naší aktuální situací.

      Vymazat
  6. Drzim vam pesti a preji mnoho sil ❤️

    OdpovědětVymazat
  7. Držím ti moc palce Iri <3 A věřím, že tahle story bude mít dřív nebo později luxusní happy ending!

    OdpovědětVymazat
  8. Strašně moc vám všem děkuju, ani nevíte, co pro mě taková podpora znamená. Vaše zkušenosti a povzbuzení, které mi píšete i do mailu, mi dodávají do žil novou krev a s ní sílu. Teď se mi chce trochu brečet, jak to píšu, ale to je spíš dojetím, než smutkem. Děkuju moc!

    OdpovědětVymazat
  9. Odpovědi
    1. Děkuju a brzy se ozvu trošku pracovně.)

      Vymazat
  10. Věřím pevně, že to kráčí k lepšímu a k posílení - nějak je to z toho článku znát.

    OdpovědětVymazat
  11. Ivana Špičáková15. ledna 2018 12:24

    Držím palce, Iri, ať je brzo zase lépe!
    Moc vás obě zdravím,
    Ivana

    OdpovědětVymazat
  12. Iri, moc přeji, aby to co je teď tolik smutné, brzy přebolelo a bylo zase lépe. To nejhorší snad už máš za sebou. A navíc - nejsi sama, se svou holčičkou to určitě zvládnete, dítě je velká motivace věci překonat, najít v nich i to dobré (vždycky se něco najde) a pustit se třeba do věcí, na něž by člověk dříve ani nepomyslel. Hodně sil a pozitivní energie :-) A.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je velká pravda, ještě víc nás to semklo. A děkuju:)

      Vymazat
  13. Dobrý den, před půl rokem jsem prošla něčím podobným. Dvě děti a tři měsíce antidepresiv.... A dnes se cítím o tolik lépe. Říkám si, jak jsem tak mohla žít? Držím palce.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To mi dodává velkou naději, že jsem udělala správně... děkuju moc!

      Vymazat
  14. Iri, jsem zaskočena, ale asi to i přes všechny ty obtíže má smysl a jednou mi bylo řečeno, že až budoucnost ukáže, zda to špatné, těžké, co zrovna prožíváme, nebylo vlastně dobře. Dle psaní vidím, že to máte v sobě pěkně srovnané, že celému tomu procesu rozumíte. Držím pěsti, ať se brzy ukáže ta lepší stránka a hodně energie a klidu v duši. A ať se daří i v profesi. Únorové číslo mě hodně bavilo.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To mám velkou radost.... vznikalo během hektických Vánoc a mám radost, že se nakonec hezky zvládlo a že vás baví. A k tomu osobnímu.. uvidíme no, ve mně se střídá klid i pochyby, už se těším, až bude "jasno".

      Vymazat
  15. Ahoj,
    tvé psaní se hezky čte - je to takové lehké čtení, jen ten obsah už není tak veselý. Věř, že vždycky je naděje na světlejší zítřky a každá, ikdyž špatná maličkost, vede sice ke špatnému výsledku ale i nucenému řešení...
    https://janinatvoriskvosty.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju.. někdy je to lehčí, někdy těžší.. asi to chce hlavně čas.

      Vymazat
  16. Hodně štěstí! Obdivuju ženy, co mají "koule" to udělat a jít svojí vlastní cestou. Bude dobře!

    OdpovědětVymazat

Těším se vaše názory, postřehy a připomínky, které mě motivují psát dál:)