Kočky v mém životě

Znamenají hodně. Vyrůstala jsem s nimi o prázdninách u babičky. Brala jsem si je na půdu, kde jsem měla pokojíček zařízený tak, jak by to v Praze nešlo. S dřevěnými trámy a horou rekvizit z různých generací. Koťata se mnou usínala pod tlustou duchnou. Nejlepší to bylo kolem oběda, kdy sem skrz střešní okno pronikaly sluneční paprsky. Stejnou idylku jsem aspoň zčásti chtěla zažívat i doma a tak jsem asi ve třetí třídě uprosila mámu, aby mi dovolila kočku z útulku. Zrzavou a divokou. Utekla nám oknem. A pak přišla Inés. Nádherná černá kočka, kterou mám vytetovanou na břiše. Už pár let tu s námi není, ale pár dní se nám po bytě prochází její kopie. Mia. A s ní Zelenoočko, parťák z farmy, kde se oba narodili. 

Důležitou roli v mém životě má i kočka od Jaroslava Ježka z 60. let.

Mia

Mia & Zelenoočko

Příchod koťat mě přiměl vyštrachat knížku Garajaka, kterou mi četla babička, když jsem byla malá.

Kočky jsou součást mě. Když je mám u sebe, jsem šťastná. Začátky samozřejmě nebyly jednoduché a až naberu síly, převyprávím vám, jak probíhaly.