Stránky

Radioaktivní design

Když jsem byla malá, chodila jsem s babičkou na houby. Bylo to v roce 1986, mně byly dva roky, a pamatuju si, že v úrovni mých očí se houpal košík zavěšený na provázku kolem babiččina kyprého pasu, který se postupně plnil radioaktivními žampiony.

Nikdy předtím, ani nikdy potom na tom poli žampiony nebyly. Jen to léto, kdy vybuchl Černobyl. Fyzické a snad ani jiné následky to na mě nezanechalo, v mojí mysli ale utkvěla nostalgická vzpomínka, kdy se sama nad sebou dojmu, jak v mini verzi capu v gumáčkách, a neobratně pomáhám sbírat smetanové plody.

Fotku z té doby nemám, tak aspoň obrázek podle aktuální paměti, nebo spíš vizuální nostalgie.)
V dětství jsem byla roztomilá a boubelatá. Kvůli velkému bříšku mi v rodině přezdívali Trautenmberk. 

Sbírat houby jsem se od té doby vydala mnohokrát. Vždycky to bylo za dozoru někoho zkušeného, takže jsem se nikdy nebála je následně konzumovat. Pamatuju si hlavně bedlu jedlou, lišky a samozřejmě hříbky. Teď už bych na houby právě z obav před možnou otravou nešla, maximálně občas koupím ty lišky, které dávám do výborného rizota se slaninou. Houby jsou ovšem nejen chutný, ale taky estetický poklad. Z těch následujících jsem se zamilovala hlavně do stolečku a pyžamových kalhot:

www.designpublic.com
www.asos.com
Asi brzo rozšířím svou sbírku tácků, leshoubeles.cz
leshoubeles.cz

leshoubeles.cz

1 komentář

  1. Roztomilý příspěvek, chtěla bych Tě v těch gumáčkách vidět :-) No hlavně, že houby chutnaly :-))

    OdpovědětSmazat

Těším se vaše názory, postřehy a připomínky, které mě motivují psát dál:)