Stránky

Dětské radosti

Konečně je venku krásně a tak už zase chodíme na hřiště. A Domi už konečně není rok, ani dva, ale dokonce skoro čtyři, takže už je s ní venku docela zábava. Vaříme bez vody, ale z písku, kreslíme na chodníky a zdoláváme průlezky (pohybově zdatné jsme tak nějak podobně.) Dost často se k nám přidávají i ostatní děti, protože takhle infantilní maminka je v okolí jen jedna:) Povídáme si, co novýho ve školkách a zodpovídám spoustu dětských otázek. Dneska se mě třeba jedna holčička zeptala, jestli mě baví chodit nakupovat.) No, nebaví, odpověděla jsem jí upřímně. Ale musím. Tak jako spoustu dalších věcí. Nedávno jsem četla nějaký průzkum, ze kterého vyšlo, že pracovní a další stres dospělí nejlépe odbourávají při hraní s dětmi. Něco na tom bude. Je příjemné podívat se na svět dětskýma očima a houpat se, klouzat se, stavět hrady z písku a nemuset v tu chvíli vůbec nic ...




17 komentářů

  1. Víc takových infantilních maminek! :-)
    Domi se má :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To si taky říkám, ať nejsem divná sama.)

      Vymazat
  2. Super fotky, vůbec se nedivím, člověk při takových chvílích fakt musí vypustit!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkujem, někdy se na ty naše výtvory zadívám a řeknu si, že to musím vyfotit.) Domi si to třeba jednou bude ráda prohlížet:)

      Vymazat
  3. naprosto souhlasim! nejvic si, pravda, hriste uzivam, kdyz je tam tech deti mene, protoze kiki zatim vnima pisek jako loviste cizich hracek, ale ono to prijde ,) uz pochopil "peceni z pisku" - dela nam nam nam se spetickou z babovicky pred pusou :))) no a ruzne houpacky a lanovky, to je neco pro mne! tvarim se, ze vozim/houpu synatora.. ale vime, kde je pravda :) no a konverzace s dalsima detma, to se porad ucim - minule jsem petiletemu prazackovi vysvetlovala, kdo jsou tunelici (lechtaji deti v tunelech) .)) kazdopadne zavidim v praze ty nadherne hriste, v ostrave je takovych opravdu malinko.. ale v celadne mame krasne!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. O tunelících jsem se právě teď taky dozvěděla poprvé.)) To je super:) A hřišť máme asi hodně, to je pravda, ale zas jsou až moc unifikovaný, hezkých "nature" je jen pár. Ale základ je pořádný pískoviště, klouzačka, houpačka a chodníček na kreslení a to máme hned před domem, takže fajn:)

      Vymazat
  4. Tuhle jsem jednomu prckovi neuváženě řekla prcku a ubalil mi facku, až se mi zajiskřilo. Měl výhodou pozici na houpacím autě:-) Tak jsem teď na rozhovory z cizími dětmi opatrná a oslovuji korektněji:-) Ale jinak je na hřišti fajn a uvařily a nakreslily jste to moc krásně! Hned bych si kousek dortu dala...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ježiši, a co na to maminka?? My zatím máme štěstí na mírné děti, i když se přiznám, že občas ty cizí okřiknu, když dělají něco, co se nemá. Zatím mi za to nikdo neubalil, ale asi se taky radši budu mírnit.)

      Vymazat
    2. :-)) maminka vypadala taky od rány, raději jsem si nestěžovala...

      Vymazat
  5. už se těším až budu mít malé dítě :) abych s ním mohla taky chodit stavět bábovičky a kreslit křídou :)

    OdpovědětVymazat
  6. Na bábovičky jsem málem zapomněla! Tehdy jsem byla bezstarostná a bylo mi krásně! Ta nostalgie je neuvěřitelná :)

    OdpovědětVymazat
  7. To je věc, kterou na mě hodně lidí nemá rádo - jsem i ve svém už dospělém věku dětinská :D Opravdu mě baví si hrát, malovat koukat na pohádky a tak :) Naštěstí jsem našla kamarádku, která je na tom stejně a tak si žijeme náš vysněný svět :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A já to na tobě naopak moc ráda mám:) Závidím a přeju kámošku stejného ražení, tu já tady nemám:))

      Vymazat
  8. Na tomhle předškolním věku je zábavný, že si ty děti ještě chtějí s dospělýma povídat a dokonce vypadají, že je zajímá, co jim člověk říká... :-) Mám tedy na mysli právě takové ty věci, jako co vás baví a nebaví a co se dělá v tunelech - taky jsme na to nedávno s holkama narazily - jak ty pražský panťáky pořád svítí, není v tunelu nikdy tma a lechtání nepřipadá v úvahu... :-)

    OdpovědětVymazat

Těším se vaše názory, postřehy a připomínky, které mě motivují psát dál:)