Stránky

Nestíhám. Pracuju doma.

Možná jsem vám to ještě neříkala, ale od ledna je ze mě freelancer(ka.) Dva krátké týdny přitom stačily k tomu, abych zjistila, že moje dny jsou stejně rutinní jako v době, kdy jsem každý den chodila do práce. Představovala jsem si, že když budu svou paní, začnu konečně znova kreslit, chodit na balet pro dospělé a budu mít čas na dopolední kafe s kamarády. Teď už v to moc nedoufám. Není čas. Moje dny totiž vypadají nějak takhle:

Úplná . Hrnek u počítače a štos časáků na zemi mám taky.) Tím ale veškerá shoda končí:)

8:30 - Probouzím se a šátrám po mobilu. Ještě není ani devět? Tak to budu ještě spát.

9:30 - Probouzím se a šátrám po mobilu. Sakra. Už je skoro deset. Měla bych vstát a začít něco dělat.

10:00 - Vstávám.

Asi tak hodinu mi trvá, než se nasnídám, polooblíknu, skoroučešu a odhodlám se začít pracovat.

11:00 - Sedám ke kompu a začnu psát. Každých pět minut přitom refreshnu mail, facebook a diskuze na nyxu. Po půl hodině se začnu těšit na to, že se blíží čas oběda.

12:00 - Začnu vařit. Od té doby, co pracuju doma, si na tom dávám hodně záležet. Při hledání zajímavých receptů mám totiž pocit, že na tom netu dělám něco užitečnýho.

13:00 - Lehám si na gauč s knížkou/časopisem/mobilem s tím, že si po obědě chvilku něco zajímavýho přečtu. Usínám.

14:00 - Rozespalá začnu stresovat, že jsem dneska zatím nic neudělala. Jdu se uklidnit tím, že hledám, co bych si dala dobrýho.

14:30 - Roluju facebookem a láduju se nutelou/sušenkama/čokoládou.

16:00 - Volá mi má láska a ptá se, jak se mi dneska pracovalo. Začnu stresovat, že bych už fakt měla začít.

16:05 - 17:30 - Poprvé za dnešní den fakt pracuju, aniž bych se nechala rozptylovat mailem/facebookem/mobilem/chutí na něco dobrýho.

17:30 - 20:30 - Věnuju se rodině a snažím se nemyslet na to, co všechno ještě dneska musím napsat.

20:30 - 24:00 - Píšu a píšu a píšu. Usínám.


Hrůza, co? Já vím. Uklidňuju se ale, že tímhle peklem si prošli všichni ti, co teď říkají, jak je život na volné noze krásný, protože je mnohem zajímavější a zábavnější. Třeba k tomu taky časem dospěju.) Pro začátek jsem se rozhodla, že budu chodit pracovat ven. Do kaváren.) 

25 komentářů

  1. :))) V tom se celkem poznávám, až na to odpolední spání a ládování se sladkým:))
    Pokud můžeš chodit pracovat ven, práce ti to umožňuje, tak doporučuji, protože uděláš určitě více práce, než doma, to každopádně!:))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky si myslím.) Vyzkoušíme, uvidíme:)

      Vymazat
  2. Tak to stresování, že jsem ještě nic neudělala mám i po roce a půl práce doma taky:-) Jinak to mám podobné, akorát, že teda nespím po o a ráno dřív vstávám, mám totiž provinilý pocit, když spím do půl 8 nebo 8, protože moje rodina vstává už před 6 ....Tak ať se ti daří!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju:) S tím vstáváním musím něco udělat.)

      Vymazat
  3. Tohle mi přesně připomíná zkouškové období:( Děs:D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ha, ha, je to podobné, ale narozdíl od zkouškového trvalé.)

      Vymazat
  4. Takovy pracovni den bych chtela mit taky:-))
    Kdybych byla freelancer, vypadalo by to se mnou dost podobne. Jesteze existuje HUB-coworkingove centrum. Pry je to tam velmi inspirativni!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Noo, možná zdálky, v reálu to prý až zas tak skvělé není. Ale vlastní zkušenost zatím nemám:)

      Vymazat
  5. Moje maminka takhle pracuje už 6 let. Pamatuju se, jak za začátku jí přišlo, že má méně času, než když chodí do práce. Do nějakých čtyřech-pěti měsíců se to srovnalo a kolem jednácté dopoledne už má vše hotovo a kolem čtvrté odpoledne dolaďuje poslední ,,spisy a dokumenty". Při vzpomínce na období před šesti lety jsem mamce tento článek ukázala. Obě ti moc držíme palce, ať si to jednou začneš užívat! :))
    S pozdravem: http://mujsvetmyworld.blogspot.cz/ :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuju, to zní docela optimisticky, díky za uklidnění, tak uvidíme.)

      Vymazat
  6. Srovná se to, slibuju :)
    Btw. Ani ty boty na jehlách k tomu nemáš? :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ha, ha, ty nemám, ani když nepracuju.)

      Vymazat
  7. jejda, to mi někoho připomíná (ne mě bohužel), no můžeš zkusit takovéty kancly, kam si příležitostně můžeš přijít pracovat :) a pro koho teď píšeš, mohu-li být zvědavá? Čtk jsi úplně skončila?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, ano, ČTK jsem po šesti letech navždy opustila.) A píšu třeba sem: inspirace.bonami.cz

      Vymazat
  8. Asi bych to měla podobné. Pokaždé když mám volno, mám plnou hlavu plánů. A pak je vše jinak:-)). Věra

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. JJ, to tak dobře znám. Někdy je plánu tolik, že ani nemůžu spát. A pak vstát:)

      Vymazat
  9. Iri, peklo si teda představuju jinak :-) Ale tak co, dlouho jsi pracovala v kanclu a teď si užíváš pohodičku. To se srovná :-) Já teda mám podobnej přístup, všechno honím na poslední chvíli. Když si Sáru někdy půjčí babička, tak si plánuju, kolik toho během dne udělám a skončí to tak, že to taky doháním po večerech jako obvykle ;-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No to je taky klasika. Když se totiž náhodou stane, že nemám na starost práci ani dítě, tak prostě jenom sedím a nevěřícně koukám (do blba.) a než dokoukám, tak už je to zase tady. Mateřství, práce nebo obojí najednou:)

      Vymazat
  10. Potvrzuji, že se to srovná :) Chce to jen stanovit si nějaký řád a pak ho většinu času dodržovat. Já třeba schválně každý den ráno vstávám s přítelem a začínám pracovat přesně v devět.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já si pořád říkám, že si udělám řád, jenže pak do toho vždyky něco přijde a plán ani nezačnu plánovat, natož plnit.) Ale musím, vím že jo.)

      Vymazat
  11. Drž se a nezoufej, to se určitě srovná. Pochybuju, že každému se podařilo hned od začátku stanovit si pevný řád. Ono ta představa je leckdy jiná než realita a pak je člověk vyjukanej a zpanikaří, že je to jinak :)
    Hlavně vypínej při práci všechna ta rušidla jako Facebook. Pusť radši rádio a poklepávej si nožkou do rytmu během práce :))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já vím, já vím! Ale já mám takovou práci, že sledovat online design dění potřebuju, a je těžký to oddělit od design-flákání:) Ale zapracuju na tom, děkuju za optimistická slova, moc mi pomáhají:)

      Vymazat
  12. Směju se :)
    Já mám štěstí, že můj otec byl voják z povolání a doma jsme jeli podle vojenskýho řádu (viz Pelíšky). Takže vstávám v 6.30 se Stelou, vypravím ji do školy a v 7.30 už sedím u pc. Teď je 23.30 a teprve končím. Mezitím jsem stihla i něco jinýho, ale určitě jsem psala 14 hodin. Tlačí mě termíny.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Uf, tak to nevím, jestli tohle tempo někdy zažiju. Vojáka máme v rodině taky. Vlastně dva. Ale řádu v jejich životě jsem si nikdy nevšimla.) Asi to naše rodina nemá v krvi:)

      Vymazat
  13. Směju se též. Iri ten tvůj rozvrh bych ve zdraví nepřežila:-)

    OdpovědětVymazat

Těším se vaše názory, postřehy a připomínky, které mě motivují psát dál:)