Když Andrew kreslí Andyho

Nebudu vám lhát, vybírala jsem podle titulky. Andy Warhol mě nikdy extra nezajímal, registrovala jsem ho jako týpka, co poflakování povýšil na životní styl a místo, aby poctivě kreslil, jen upravoval fotky. Ilustrátor Andrew Rae kreslit umí (neříkám, že Andy neuměl, jen to po opuštění školy moc nedělal) a to tak, že parádně. Takže jsem v knihovně sáhla po knížce, které dal vizuální tvář. Shodou okolností je o Andym. 

Po přečtení se na Američana se slovenskými kořeny dívám trochu jinak. Dojala mě jeho introvertní duše a věčný rozkol mezi hloubkou a povrchem. V jednom kuse se střídal na obou pólech a trpěl. A mezitím něco zajímavého vymyslel. Titulky jeho časopisu Interview byly v podstatě předzvěstí dnešních Face appek, masivní ztvárnění každodennosti fascinuje dodnes a když v 70. letech začal v rozhovorech konečně mluvit (nahlas), redaktorka Pat Hackett z něj vymámila pár zajímavých myšlenek. Mně se nejvíc líbí jeho popis osobního prostoru: Introverti ho zabírají méně, něž kolik potřebuje jejich vlastní tělo. Společenští lidé ho zabírají nejvíc. Sám Andy měl dilema: Byl stydlivý, ale přesto zabíral prostoru hodně. 

Slavná stříbrná továrna

Díky knížce pochopíte, jak umělec přemýšlel, jak absurdně zacházel se svými milióny (když měl v jednom domě tolik nepořádku, že se tam nedalo hnout, prostě ho opustil a koupil si jiný) a nechybí ani peprné drby o hvězdách 60. let. 

K půjčení v městské knihovně, k pořízení online.