Jak se cítím po návratu z USA?

Happy, že jsem dokončila magistra a zároveň tak trochu v napětí, co mě čeká dál. Pojďme si zrekapitulovat mou cestu za změnou.

Jak to všechno začalo?

Když se 15 let živíte psaním a vaše práce je závislá na nápadech a kreativitě, jednoho dne dojdete k tomu, že vám dochází energie. Tělo i mysl volají po inovaci, která zhodnotí váš přirozený kapitál. Vrátit se tam, kde jsem ve 24 letech skončila, mi připadalo nejpřirozenější.  

Jen pro pořádek – tady je můj VŠE příběh. V roce 2004 jsem klasicky po maturitě nastoupila na Národohospodářskou fakultu a po třech letech ukončila bakalářské studium. Pak jsem šla normálně pokračovat na magistra, jenže co se nestalo: po hádce s rodiči jsem odešla bydlet ke kamarádce a potřebovala jsem peníze. A tak jsem začala hledat brigádu. 

Jedna z pozic, asistentka v obchodním oddělení, byla v ČTK. Přišla jsem na pohovor a jak mě tak poslouchali, napadlo je, že bych se víc hodila do redakce. Dali mi napsat zkušební text, ten se jim líbil a přišli s nabídkou: full-time bez možnosti studovat dál. A tak jsem magistra přerušila. Po dvou letech v četce jsem otěhotněla, do školy se vrátila a jako vedlejšku si vybrala ekonomickou žurnalistiku, protože v ČTK jsem byla v ekonomické redakci. S břichem jsem tady strávila semestr a půl s plánem, že po porodu budu pokračovat. Nestalo se:) Po patnácti letech se mi žádný z předmětů samozřejmě neuznal a tak jsem začala od nuly. Jako hlavní specializaci jsem si vybrala Moderní hospodářské dějiny, udělala přijímačky a šla znovu do lavic.

 

A jak se mi po letech studovalo:

Začala jsem pozvolna a vzala si jen čtyři předměty. Nejtěžší bylo Makro 2, kde jsem si musela znovu vzpomenout, jak se derivuje, ale bavilo mě to. A dějepisné předměty (probírali jsme ekonomický vývoj v Československu, Evropě, USA a Asii) byly vyloženě za odměnu. I když dostat do hlavy tolik nových informací bylo ze začátku celkem stresující. Ale jak se mozek trénoval a já měla čím dál víc na čem stavět, zlepšovalo se to. 

Zlom přišel ve chvíli, kdy jsem zjistila, že Erasmus není jen do 26 let. Zvažovala jsem Skandinávii, ale pak jsem zjistila, že partnerská univerzita v USA má jeden z nejlepších programů žurnalistiky na světě. A tak jsem udělala všechno proto, abych mohla jet. Zvládnout test z angličtiny, udržet si vynikající průměr a domluvit se v práci. Tam to dopadlo tak, že jsem skončila, a o moc líp na tom při prvním oznámení, že chci jet, nebylo ani moje manželství. Naštěstí láska hory přenáší a do Ameriky jsme odjeli spolu. O děti se postarali druzí rodiče, o kočky sousedka.

Po návratu jsem musela obhájit diplomku, kterou jsem psala v Americe, a zvládnout dvě státnice: z dějin a ekonomie. Obzvlášť ta druhá je u nás na Národo dost obávaná, ale povedlo se. A já jsem Ing.:)  

A co teď?

Hledám a zjišťuju, jaká oblast by mi dlouhodobě vyhovovala nejvíc. Zvažuju doktorát, návrat do soukromého sektoru nebo tvorbu obsahu pro státní instituce. Chci využít, co jsem se v posledních dvou letech naučila, nabídnout, co mi jde nejlíp a k tomu růst v nějaké nové oblasti. A taky chystám něco vlastního - souvisí to s obsahem, ekonomií a globálním přesahem. A vy se to dozvíte jako první.