Stránky

Zobrazují se příspěvky se štítkemLondýn. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemLondýn. Zobrazit všechny příspěvky

Cork House

Na jihu Londýna se nachází malý viktoriánský domek s korkovou "omítkou" a růžově rámovanými okny. Obojí je boží. Bydlí v něm kreativní pár z oboru grafiky a fotografie a jejich dvě malé děti. Korek je také uvnitř a kromě toho, že si skvěle rozumí s použitými pastely, funguje zároveň jako ekologická izolace. No, pojďte dovnitř, ať jste stejně nadšení jako já. 








Autorem realizace je londýnské studio Nimtim.

Vzpomínka na prázdniny

Každý rok to mám stejně. V květnu se začínám těšit na prázdniny, ty si pak naplno užívám a v září už se nemůžu dočkat, až vypukne podzim. A pak zima. A pak Vánoce.) Děti to ale mají jinak. Ty by letní prázdniny chtěly mít pořád. Obzvlášť když byly tak nabité jako letos. Domi byla poprvé v Paříži, podruhé v Londýně a po několikáté si užívala léto na Lipně včetně obří Lego přehlídky. Musím říct, že cestování zvládala naprosto skvěle a to i ve chvíli, kdy celá promočená a hladová postávala pod Eiffelovkou a prosila mě, že už jsme ji viděly, a můžem tedy zpátky do hotelu:) No, místo toho jsme šly do obřího akvárka Cinéaqua, kde se jí brzo vrátila dobrá nálada. V Londýně bylo naopak nečekaně obrovské vedro, ale naštěstí tu je spoustu hřišť a parků, takže to bylo spíš příjemné překvapení. Ale dost slov. Následují fotky. Tady je náš fotoreport prázdninových vzpomínek. 

Ve Francii jsme si užívaly hodně hřišť a parků, kde člověk viděl samé tatínky se dvěma a více dětmi - wow.) Taky jsme si vychutnávaly ovoce a sladkosti z místních trhů a obchůdků a s o dost menším nadšením procházely rušné pařížské centrum, které bylo v červenci plné pláštěnek a deštníků ... 

Mix hřišť a parků v Paříži a v Roissy en France, kde jsme první noc spaly. 
Kromě malin jsou všechny fotky z vyhlášeného pařížského obchodu se sladkostmi À la mère de famille.
V souboji Eiffelovka versus kolotoč to u dětí na plné čáře vyhrála pouťová atrakce.) A mořské kino se jim taky moc líbilo. 
Tady jsme v Paříži spaly a kromě té hezké chodby, jídelny a terasy s nábytkem od Vitry to byla fakt příšerná zkušenost. Nepříjemný personál, rozpadající se postele a ignorace toho, že Domi sní na snídani maximálně jeden croissant, takže by nemusela platit deset euro jako dospělá:)

V Londýně mě zaujalo obrovské množství kadeřnictví různých stylů, vždypřítomná zeleň, designové obchůdky a příjemné kavárny a restaurace. 

Park v Geffrye Museum, slevy v Twentytwentyone a interiér jednoho hezkého květinářství v Islingtonu
Mix londýnských kaváren a restaurací

Bleach London. Kadeřnictví, kde vám udělají takový ty bláznivý účesy v barvách cukrový vaty. 

A odsud zase vyjdete jako rockabilly girl.
Trasu Paříž-Londýn jsem se snažila přizpůsobit tak, aby to každou z nás (Domi, Anežku a mě.) bavilo. Proto ty hřiště, sem tam nějaká móda a kosmetika, ale našla jsem si čas i na design. Report z výstavy současného designu najdete tady, článek o obchodě s udržitelným designem zase tu. A v magazínu Bonami si můžete zpětně přečíst moje letní designové průvodce po Paříži a Londýně. Něco už je pasé, něco se ale stále bude hodit. Tímto se s létem loučím a budu se na něj těšit zase příští rok. Teď už se jdu pomalu připravovat na Vánoce:)

useful + beautiful

Na výstavu useful + beautiful: contemporary design for the home jsem se těšila několik dlouhých týdnů a tak si asi dokážete představit moje pocity štěstí, když jsem ji v červenci konečně navštívila. Expozici současného designu, který je stejně praktický jako krásný, připravilo londýnské muzeum bydlení a já musím říct, že opravdu dobře. Každou věc jste si mohli vyzkoušet a osahat a některé  z nich pak také zakoupit v místním obchůdku. Výstavu doprovázela videa, ze kterých jste se dozvěděli, jak dané věci vznikají, fungují i jak lidé z oboru vidí designovou budoucnost. Prozradím vám, že bude multifunkční, minimalistická a zaměřená na přírodu. Nic co byste nečekali, že?.) Soudě podle prezentovaných nápadů se dá říct, že tohle všecno se vlastně děje už teď ... 

Výstava useful + beautiful: contemporary design for the home v londýnském Geffrye museum potrvá do 25. srpna. 

Vstup do muzea bydlení, ve kterém jsou k vidění autenticky zařízené obývací pokoje z období od 17. století až do konce devadesátých let, je zdarma. Neplatí se ani vstup na krásnou zahradu plnou bylinek a romantických zákoutí. Zpoplatněné jsou jen speciální výstavy, workshopy a další akce. Na tu aktuální jsem jako dospělá a nestudující osoba zaplatila pět liber. Před vchodem do galerie mě uvítala expozice současných designových nápadů, které vybízely k vyzkoušení. No řeknu vám, že jsem se naprosto nadchla pro nápad mít doma místo křesel houpačku.) A i když nejsem velká příznivkyně sedacích vaků, musím říct, že jsou fakt pohodlné a tyhle konkrétní navíc vynikají parádním retro motivem od Donny Wilson, která dělá překrásnou keramiku a textilní doplňky do bytu. 

Houpačku Shhhwing a doupátkové křesílko Hush, ze kterého se na fotce vpravo dívám do prostoru, navrhla Freyja Sewell. Autorem skládacího stolku je Samuel Chan.
Tip Ton Chair od Vitry, Plug lamp se zásuvkou k zapojení počítače nebo třeba nabíječky na telefon od švédského studia Form us with love, Hodiny Shadow Clock, které ukazují čas pomocí stínu od Poetic Lab a barevná tapeta od Tracy Kendall
Skleněná část váz, ze které se po odklopení stane dřevěná miska, se vyrábí v České republice. Autorem designu je Pia Wüstenberg. Sklo s textilní strukturou je od Silo Studio. Lampa Ripple s efektem podvodní hladiny pak od Poetic Lab. Nádobí a příbory vyrobil designér David Steiner zcela za použití toho, co našel doma - mixéru, mikrovlnky, kovových figurek ...  
Krásný citát nad nápaditým Bungy sofa od Lealy Dymond, které je ovázáno elastickým lanem pro zachycení ovladače a TV programu, aby je člověk už nemusel hledat.) Origami tapeta je od Tracey Tubb
A na závěr trochu toho štěstí ... strašně se mi zalíbil nápad skleniček otlačených do textilu, což jim dodává zajímavou strukturu. Jednu tyrkysovou jsem koupila, ale cestu do Prahy odnesla rozlámáním na několik malých kousků ... stal se ale malý zázrak a můj Ondra kousky složil, slepil a sklenička se dočkala znovuzrození. Vlastně se mi takhle líbí ještě o něco víc než předtím. Je totiž protkaná láskou:*

Cizí bydlení

Díky své starší sestře a jejím zámožným kamarádům z Cambridge jsem měla to štěstí ocitnout se v opravdu nádherných anglických domech a bytech. Bylo mi ale tehdy něco mezi 16ti až 18ti a mým hlavním zdrojem zájmů nebyly krásné interiéry, ale spíš sošní britští hoši. A rozhodně mě v té době nenapadlo, že za deset let budu psát blog o designu, a tak bych si to unikátní bydlení mohla třeba semtam cvaknout. Ou jee, jak moc bych takové fotky teď ocenila. Naštěstí mám vzpomínky a hlavně současnou možnost do takových interiérů nahlédnout aspoň virtuálně. Třeba prostřednictvím webu britského fotografa Simona Eldona, který se na focení interiérů ve své rodné zemi specializuje. Z jeho fotek je znát vášeň pro dobrý design a cit pro detail, který snímkům dodává jiskru a svěží energii. 

Obývák domu v západním Londýně vyniká citlivou kombinací designových ikon (křesílko RAR od Eamsových, lampa Gräshoppa od Grety Grossman, lavice fungující jako stolek od George Nelsona, ...) s moderní grafikou. Foto: Simon Eldon 


Nádherný dům u pláže z roku 1930 v jihovýchodní Anglii, ve kterém bydlí rodina se třemi malými dětmi. Foto: Simon Eldon 



Simon je dvorním fotografem britské designérky Rachel Powell, která tvoří krásné retro motivy, jež nechává tisknout na tapety, textil a nově taky na keramiku.

Další ukázky Simonovy práce, který kromě interiérů fotí také jídlo a lifestyle, najdete na jeho webu. A pokud vás okouzlila tvorba Rachel Powell, jistě stejně jako já strávíte dlouhé desítky minut na jejím eshopu. K jejím nejpopulárnějším vzorům patří roztomilá Yoko, která si získala i mě. Rachel její tvář měla v hlavě dlouhá léta před tím, než se Yoko začátkem loňského roku poprvé objevila na plakátě.  Teď zdobí i utěrky, podtácky, tašky i keramické talíře, které jsou úplnou novinkou. Když si nějakou keramiku objednáte a přidáte k ní kouzelná slůvka "TeaAndToast", dostanete k ní utěrku zadaramo. Třeba tu s Yoko.) Motivy na utěrkách, taškách i plakátech jsou vytvořené v Anglii pomocí sítotisku. Mezi materiály, se kterými Rachel pracuje, patří bavlna, irské plátno nebo recyklovaný kartón.  


Ručně vytištěná Yoko na recyklovaném kartónu za pomocí barev na bázi vody

Jak se bydlí v Londýně

Bydlet v Londýně je snem mnoha kreativních lidí z celého světa. Britská metropole má totiž pověst města, ve kterém proudí tvůrčí energie, a rodí se tu samé originální nápady. Celý Londýn je protkaný uměním, které se neschovává jen v galeriích, ale je součástí ulic i domácností. Právě s byty a domy je tady ale trochu problém. Respektive s jejich cenami. Jen malé procento lidí do třicítky si může dovolit vlastní bydlení v širším centru Londýna. Řešením jsou nájmy, stěhování na okraj města nebo snížení požadavků. Třeba tak, že bydlíte v malém suterénním bytě, což se tady bere za běžnou věc. I takové byty ale můžou být krásné a já vám to hned ukážu. V jednom takovém totiž žije moje sestra, která mi k tématu poskytla zajímavý rozhovor. Dozvíte se třeba, jak rozdílné je britské a české bydlení, nebo jaké jsou v Londýně aktuální interiérové trendy. 



Tak jako jsou v Praze nejrozšířenější paneláky, v Londýně většina lidí bydlí v některém z "Victorian maisonette", které mají pod hlavním vchodem sutérenní byty původně určené pro služebnictvo. Dnes patří k běžným bytům, na které je i tak vzhledem k vysokým cenám nutné brát hypotéku.
Výhodou nízkého poschodí ale je, že má člověk zahradu. A to se hodí. Obzvlášť když tak jako moje sestra chová dvě kočky.)
Co jsem teď na jaře viděla rekonstruovanou bílou kuchyň, chci ji taky.) A moc se mi líbí ten prosklený strop v jídelně, díky kterému je tam přes den spoustu světla.
Všechno je tady malé, ale milé. Včetně koupelny ...
... i obýváku.)

Ale teď už k samotné obyvatelce tohohle útulného londýnského hnízdečka, kterou vám taky ukážu na fotce. Nepoznáte z ní, jak jsme si podobné, protože jedním z mála společných rysů jsou naše hubené nohy, které na fotce nejsou vidět.)

A ještě taky prý máme podobný tvar očí.)

Byt, ve kterém bydlíš, si nedávno rekonstruovala. Co bylo během procesu nejnáročnější a co Tě naopak nejvíc bavilo?

Nejnáročnější bylo zvládnout proces organizace a zařizování. Všechno se musí naplánovat jak ve válce - nejdřív stavební povoleni, pak povolení od sousedů, zorganizovat a kontrolovat stavební práce, vymalovat ... Pracuje na tom hodně lidí, se kterými je potřeba umět dobře komunikovat a naučit se s nimi vycházet. Nejlepší je, když má člověk jeden kontakt, přes který komunikuje všechno, ale to často není možné. Například je potřeba jednat s úřadem, pak se stavební firmou, pak s firmou na žaluzie a tak dále. No a největší radost byla naopak ta tvůrčí stránka - plánovat design, hledat informace o barvách a materiálech, učit se, jak si zařídit vlastní zahradu a praktické zařizování nábytku a dekorace. To už pak jde lehce a je super pozorovat, jak se všechno postupně proměňuje.


Jak je to s londýnskou nabídkou obchodů? V čem je velký výběr a co Ti v rámci nabídky věcí do bytu naopak chybí?


Výběr je tu úžasný, a v tomhle ohledu je opravdu nádhera bydlet v Londýně. Je tu nejen hodně obchodů, ale také webů, blogů a časopisů, které krásnou nabídku podporují. A pak tu jsou super Vintage Shops. Některé jsou drahé, v nich třeba často najdu i věci z Československa, ale plno jich je levných. Ty jsou většinou dál od centra a lidé do nich dávají svůj starý nábytek, který se dá krásně oživit.


Jakou místnost v Tvém bytě máš nejradši?


No, protože byteček je malý, řekla bych, že celý byt cítím, ať jsem kdekoliv. Ráda sedím v kuchyni na kabinetu (i když se to nemá, já vím.), opřu se o bojler, hladím kočičku na klíně, dívám se na jídelní prostor s oknem do nebe a říkám si, jak to tu mám hezký, čistý a průzračný. Taky miluju moji koupelnu. V dětství jsem vždycky měla hrozné, v podstatě nefunkční koupelny, tak sem se nerada myla a ve škole se mi smáli. Teď mám krásnou modrou koupelnu, která pro mě má až přímořskou atmosféru, a koupu se denně.) 

Jak bys srovnala české bydlení s tím anglickým - v čem vidíš jejich specifika?


Zdá se mi, že české bydlení se začíná víc podobat anglickému, ale přece jenom se liší. To anglické je spíš minimalistické s tradičními prvky, to české zase více dekorační a domácí. Záleží samozřejmě na stylu. Co se týče struktury, Londýňané nejraději bydlí v pěkných Viktoriánskych domech, dělají se z nich byty, a sen je mít tu malou zahrádku vzadu. Nikdo tu netouží po bytě, jen po domě, za to v Praze se mi vždycky zdál jako ideál nějaký ten krásný byt na Vinohradech nebo Starém Městě.


Jaké teď v Anglii v oblasti interiérového designu převládají trendy?


Design z poloviny minulého století - tedy inspirace 50. až 60. léty, industriální atmosféra, vintage a rukodělná práce. Konkrétně velké lampy jako z továrny, stolky a křesílka s tenkýma nožičkama jako z 60. let a dekorace v čistých linicích občas doplněné o kousek, co pro nás vyrobila třeba kamarádka.



Kteří britští designéři patří mezi aktuální hvězdy ve svém oboru?




Design jako dostupná věc.

Když jsem v dětství poprvé navštívila Anglii, kam se půlka mojí rodina v devadesátých letech odstěhovala, byla jsem nadšená z obchodů, kde se všechno prodávalo za jednu libru. Trávila jsemm v nich hodiny, jen abych si co nejlépe vybrala ty dvě, maximálně tři věci, které mi rodiče dovolili koupit.) V mých tehdy asi desetiletých očích to byly věci krásné a vůbec mi nevadilo, že nebyly ani trochu kvalitní. Ano, prodávaly se tam šunty, ale nápad to byl skvělý, a marketingově atraktivní. A teď si představte, že by existoval obchod, kde by se za jednu libru prodávaly kousky od talentovaných designérů, které kromě estetiky vynikají i poctivým zpracováním ... Nebyl by to sen? Byl, vlastně tedy je.)

K jeho splnění přispěly tři studentky umění na londýnské univerzitě Royal College of Art, které dostaly nápad prodávat designové kousky, jež nebudou stát víc než jednu libru. Založily projekt Poundshop, který v různých intervalech funguje ve formě pop up shopů. Ty se pořádají v opuštěných prodejnách, obchodních centrech, galeriích i během různých festivalů.

To jsou ony: Sara Melin (studovala ilustraci) a George Wu (studovala film), které spolu se svou spolužačkou Sarah založily projekt Poundshop. Sarah asi dala přednost grafickému designu, který vystudovala, protože Poundshop už vedou jen tyhle dvě.

První Poundshop se konal v dubnu v roce 2010 v jednom vyklizeném obchodě v Hoxtonu. Za pět dní, kdy byl otevřen, ho tehdy navštívilo 500 lidí, kteří se o akci mimo jiné dozvěděli přes událost na Facebooku. Interiér dočasného prodejního prostoru, na kterém spolupracoval designér Frederik Paulsen, byl navržen v úsporném stylu, kdy kartónové krabice jednoduše plnily funkci polic a regálů.

"Nothing over one pound" aneb první Poundshop v Hoxtonu.

Od té doby šikovné umělkyně uspořádaly dalších deset Poundshopů (včetně předloňské summer tour), které začaly přitahovat pozornost veřejnosti i médií. Zakladatelky tak rozšířily svou činnost také na organizování workshopů, přednášek a díky různým grantům zároveň zintenzivnily vyhledávání talentovaných tvůrců. Letos v dubnu například díky podpoře od British Council vyrazí na cestu do Brazílie, kde budou objevovat designové kousky a navazovat kontakty s místními designéry. 

Poundshop číslo dvě byl v září 2010 součástí londýnského týdne designu. Autorem návrhu interiéru založeném na plátně a provazech je londýnský architekt Asif Khan.
V létě 2012 se zakladatelky vydaly s Poundshopem na Summer Tour, aby oživily několik londýnských akcí.
Výroční desátý Poundshop pořádaný loni před Vánoci nabídl revoluční změnu: designové kousky byly k dostání v dalších cenových kategorií do tří, pěti a deseti liber.

Hravý design, který nestojí víc než jednu libru, zakladatelky nabízí také přes svůj web v sekci 1£ Star Buys, kde je aktuálně k dostání třeba balící papír pro muže, praktické háčky, rybí miska nebo oldskúl school sešit v americkém stylu.) 

Jedna libra, hodně radosti.) Všechny kousky k dostání zde, ale pozor, většinou jsou brzo pryč.