Můj dům, můj squat

Chtěla bych se narodit v Dánsku ...

... v rodině Krügerových, která už po pátou generaci vyrábí dřevěný nábytek. Po škole bych tak měla jasno, kam půjdu pracovat, nemusela bych komplikovaně kombinovat mateřství a práci a dělala bych to, co mě baví - podílela bych se na výrobě úžasných designových kousků, které jsou v duchu skandinávského stylu jednoduché a funkční. Rodinný podnik má ve svém portfoilu jen několik produktů, které postupem času dovedl k naprosté dokonalosti. Ikonou značky Brdr Krüger je servírovací stolek Tray Table, jehož desky lze zároveň použít jako podnosy. Nádhera:)

www.brdr-kruger.dk

Stolek se vyrábí v různých barevných variantách, se kterými si můžete pohrát zde. Já jsem si vysnila tyrkysovo-černou kombinaci:

Vpravo dole vidíte cenu - Tray Table pořídite za 455 eur (necelých 12.000 korun), www.brdr-kruger.dk

Díky rozmanitým variacím je stolek dokonale přizpůsobivý. Tyrkysovo-fialová kombinace z něj udělá trendovou ikonu, červeno-černá varianta zase elegantní solitér.

www.brdr-kruger.dk

Ty krásné fotky nastylizovala švédská design bloggerka Emma Fexeus, která o průběhu focení napsala příjemný post. V něm mimo jiné připomněla, že firma je podepsaná pod výrobou znamé dřevěné opičky od dánského designéra Kaye Bojesena (já jsem se o ní teda dozvěděla poprvé.), kterou celá rodina vyrábí stále ručně u jídelního stolu. Emma se ptá: "Isn't that awesome?!" A já jen přikyvuju a představuju si, jak se svými skandinávskými předky sedím v krásném světlém pokoji s obrovskými okny a u dlouhého dřevěného stolu montuju opičky.)

Opička se vyrábí už od roku 1951, www.brdr-kruger.dk

A svou plavovlasou Domi, která narozdíl ode mě jako potomek skandinávských předků vypadá.), bych samozřejmě ukládala do kolébky vlastní značky Lulu Cradle:

Kolébku v roce 1963 navrhla dánská designérka Nanna Ditzel, www.brdr-kruger.dk

Houpací koníček Mokuba (japonský výraz pro "rocking horse") je taktéž z produkce rodinné značky. Pro Brdr. Krüger jej navrhlo japonsko/dánské design duo Takashi Okamura a Erik Marquardsen, www.brdr-kruger.dk

CO, JAK, PROČ s Erikou Partykovou z EMAGAME

Českých kvalitních hraček je jako šafránu. Těch cizích nevalné kvality, které nevydrží pro další generace je za to spoustu. Podle této nehezké statistiky pak vypadá herní vybavení většiny dětských pokojíčků. Naštěstí jsou maminky, které pro své děti hledají individuální kvalitu. Ta se natolik osvědčí, že začnou mít chuť a sílu šířit ji dál. A díky těmhle maminkám se do českých domácností zase dostávají hračky, se kterými si budou hrát i naše pravnoučata.

K těmto maminkám patří Erika Partyková, která pro svou malou Emu navrhla dřevěný nábytek pro panenky. Tatínek truhlář mini pokojíček podle její představy vyrobil a Erice se pak v hlavě zrodil nápad vytvořit nábytek na zakázku v malých sériích. Tak vznikla značka Emagame, na jejíž zakladatelku se právě díváte:

Zakladatelka značky Emagame Erika Partyková

Rodilá Slovenka Erika Partyková vystudovala vysokou školu zaměřenou na oděvní design a návrhářství. Namísto dráhy módní návrhářky ale pracovala jako stylistka, kdy mimo jiné pomáhala při focení reklamních kampaní či módních fotek. Od loňského března Erika pracuje jako módní redaktorka časopisu Glanc. A od roku 2009, kdy Ema nábytek pro panenky dostala k Vánocům, se věnuje taky značce Emagame. Kolekce zahrnuje postýlku, gauč, stůl, židle, konferenční stolek, paraván a šatní skříň. V postýlce nechybí polštář a peřinka, ve skříni zase věšáčky. Já už začínám tušit, co Domi dostane ke 4. narozeninám.)

Židle stojí 550 korun, stoleček je o stovku dražší, všech sedm kusů nábytku včetně tří věšáčků a ložního prádla pak pořídíte za 6720 korun, zdrojem všech fotek je arhiv Eriky Partikové

Nábytek vyniká obdivuhodnou precizností. Ta ramínka, to zrcadlo - jako malá bych se z takového dárku úplně zbláznila:)

Jak vidíte z téhle fotky, nábytek není vůbec malý. Do postýlky by se vešlo třeba i koťátko:)

Domácí pohodička u kafíčka, to by se líbilo Vivi.)

A teď už jsou na řadě otázky a odpovědi. Doufám, že si je opět užijete stejně jako já:)

CO nového v rámci kolekce Emagame plánujete pro letošní rok?

V Novém roce jsme v médiích odstartovali prezentaci nového kousku, a to kuchyňského příborníku. Taktéž textilní ramínka i tašku Emagame v nové barevnosti. Další produkty jsou ve vývoji, proto bych o nich ještě nerada nyní mluvila;-).

JAK těžké je skloubit vlastní výrobu hraček s prací módní redaktorky a péčí o malou Emu?

Opravdu to není úplně jednoduché, ale naštěstí všechno co dělám, je stále mým koníčkem (navíc má Ema je takovým mým malým spolutvůrcem Emagame), proto ať už dělám cokoliv, tak s tímto faktem se to vše dělá mnohem snáze.

PROČ jedna malá židlička pro panenky z kolekce Emagame stojí stejně jako židle pro "velké" v Ikea?

Ikea a ruční výroba rodinné firmy jsou dva naprosto nesrovnatelné pojmy. Ikea sází na produkty rychle vytvořené v ohromných množstvích, navíc vše se vyrábí z ne příliš kvalitních materiálu a spoléhá se na krátkou životnost samotných kusů. Tomu pak odpovídá i cena. Oproti tomu se pak staví rodinná firma s tradicí poctivé ruční práce, která sází právě na kvalitu jak vybraného použitého materiálu, tak i samotné výroby. Každý kus vzniká pod rukami profesionála s dlouholetou zkušenostím, vzniká s láskou ať už k samotné práci či s láskou k dětem, pro které je to právě vyráběno. Bohužel musím říct, že lidé se naučili nakupovat cíleně produkty/ hračky, které bez jakýchkoliv emocí po maximálně roce užívání vyhodí. Bohužel se zde vytratila tradice v předávání hraček z generace na generaci, hraček nadčasových a nestárnoucích, poctivě vyrobených. Snažíme se o to, aby již od raného věku dostávaly děti do rukou hračky, které mají právě tyto hodnoty a v neposlední řadě i ty vizuální/ designové. Třeba platí, že co se v mládí naučí,...:-)

A na závěr fotka nového příborníku, jehož dokonalost opět bere dech.)

Retro slepičky na vajíčka

Vajíčko na měkko patřilo v dětství k mým častým večeřím. Dostávala jsem ho v modré "slepičce", kterou jsem zbožňovala. Vzpomněla jsem si na ni při jedné návštěvě farmářských trhů, kde sloužila jako dekorace k čerstvým vajíčkům. Společnost jí dělaly ještě kamarádky v bílé a růžové barvě. No, vypadalo to nádherně. Slepičky jsem chtěla koupit i s vajíčky, ale prodejce mě zklamal slovy, že na prodej nejsou, že je to jeho cenná vzpomínka z dětství.)

Začala jsem pátrat, kde se splepička v dnešní době prodává, protože tu naší máma samozřejmě někomu darovala nevědoma, že to její dcera v dospělosti opláče:) No ale slepička nikde. Zoufale jsem psala do internetových diskuzí, jestli někdo neví, kde ji sehnat. A tam jsem se dozvěděla, že ji prodává designový obchod Pylones u Václavského náměstí. Ještě ten den jsem tam běžela a za 85 korun si odnesla následující retro poklad:

Nalevo od slepičky je retro cukřenka alá 70. léta z Debenhams

Bohužel tam neměli ty krásné pastelové barvy, i tak mi ale znovu nalezená slepička udělala ohromnou radost. Hledala jsem na netu další fotky, ale krom pár inzerátů v bídné kvalitě, jsem nic nenašla. Moc by se mi líbila nějaká foto dekor story se slepičkama ... ty růžové, bílé a bleděmodré s bílými vajíčky, nějakou stylovou látkou a retro příbory, hmm:)

Jak se píše na webu obchodu Nanovo, kde se prodávají renovované předměty z 60. až 80. let, jejich jednoduché tvary, které dávaly prostor pro vlastní představivost, se nám vryly pod kůži, a proto se jimi rádi obklopujeme i dnes. Já miluju návštevy v pražském obchodě Artěl, kde mají kapesní nožík "rybičku", malou televizku, na níž se dají "přepínat" pohádky, kulatou kolébací panenku a další skvosty, které se dodnes podle starých návrhů vyrábí. Když člověk na babiččině půdě najde vintage krajkovou košilku, noční stolek nebo staré nádobí, je to krásné, ale já jako konzumní typ orientovaný na trendy dávám přednost retru. Co vy - volíte radši retro nebo vintage?.)

Obchod Artěl, www.artelglass.com

Kompromisem mezi retrem a vintage jsou renovované původní kousky. Některé jsou tak krásné, že bych se na ně mohla dívat celý den. A co teprve dívat se na ně ve vlastním bytě a používat je nebo dokonce nosit ... aaach.)