Iri fotografkou

Česká tisková kancelář se rozhodla, že její redaktoři nebudou jen psát, ale taky fotit, a tak mě vyslala na kurz. Vyfasovala jsem Nikon D5000 a těšila se, že se konečně dozvím, jak správně zaostřit, zazoomovat a tak podobně. To jsem se docela spletla. Na kurzu Základy fotožurnalistiky mi neřekli ani to, jak foťák zapnout.) Učili jsme se totiž, jak věci správně zachytit. Ovládání foťáku se tak nějak předpokládalo samo sebou. Nicméně jsem se dozvěděla, že správný fotograf v sobě musí mít kus umělce, technika i odborníka - tedy že by měl rozumět tomu, co fotí. No, já si myslím, že fotograf musí mít hlavně styl.)

No, ne?.)

U reportážní fotky je pokud možno nejlepší, když je na ní zachycen člověk. Ideální je samozřejmě tvář s nějakým zajímavým výrazem, ale když to nejde jinak, postačí aspoň ruka.) O realistický dojem se postará černá a bílá, které by na fotce neměly chybět. Kompozice záleží na konkrétním záběru, ale to nejpodstatnější by nemělo být ve středu, protože záběru pak chybí dynamika.

Ok, vyzbrojeni teoretickou přípravou jsme vyrazili do terénu (centra Prahy) plnit úkoly:

1) udělat fotku, jejíž součástí bude člověk

2) vyfotit něco tak, že nebude poznat, co to je.)

3) vyfotit cokoliv, co nás zaujme.

No, zklamu vás. Jako člověka jsem si vybrala návrhářku Natálii Steklovou, za kterou jsem běžela do jejího shop&café, ale odborníci mi mou fotku naprosto strhali. A to jsme ještě s Natalií vybíraly šaty, které na fotce vyzní nejlíp. No nic, chlapi.) Zaujalo mě toho hodně, ale nic takového, aby to zaujalo i hodnotící pány. Úspěšná jsem tedy byla jen v abstraktní kategorii, kde se moje dvě fotky dostaly do výběru na Facebooku. Wow.) Tady je máte a já se jdu zase vrátit k focení na mobil.)

Abstrakce číslo 1 a 2 by Iri Novak.)

Když grafička potká textařku ...

... vznikne buď začátek skvělého přátelství jako u mě a Myyny.) nebo taky úžasné studio One Must Dash s nabídkou vtipných plakátu v úsporné, ale zároveň velmi přitažlivé grafické podobě. Anki Josefsson a Anneli Sandström, které za projektem stojí, navíc tvoří taky nápadité věci do bytu jako třeba obří rozevřené nůžky fungující jako věšák nebo tašku ve tvaru dopisní obálky. Všechno je to prostě "One Must Have", pardon Dash.) 

Anki Josefsson (copywriterka) & Anneli Sandström (grafička) sice pochází ze Švédska, ale žijí a tvoří v Anglii.

Všechny jejich plakáty si dokážu představit u sebe doma. Některé z nich jsou navíc skvělým tipem, jak donutit mou lásku, aby si taky nějaký vylepil kolem svojí pracovny, která je z mého pohledu příliš "IT", ale zoufale málo "art".)

Mám doma skvělýho tanečníka, o tom žádná.) A kdyby tenhle kompliment nezabral ...

... půjdu na to přes city.) Ale psací stroj si dám do pracovny já ...

... nejlépe v kombinaci s plakátem Shhilence. Celá rodina to sice nesnáší, ale když píšu, potřebuju ticho:))

A teď už slíbené nůžky a obálková taška. Oboje nemá chybu. 

Jak se na Designbloku mluvilo o módě a designu

Dobrá zpráva na začátek. Naše země se stává kreativním prostředím pro designéry z celého světa. Na diskuzi Design Talk, která se v rámci Designbloku uskutečnila ve středu v Kafkově domě, to řekl kreativní ředitel české značky Lasvit Maxim Velčovský. Máme tady totiž úžasné řemeslné zázemí založené z velké části na ruční práci, ze které se zahraničním tvůrcům doslova tají dech. Podle Velčovského zkušenosti z nedávného Design Festivalu v Londýně skoro všichni designéři vyrábějí sklo a porcelán v Čechách.  "Pro cizince je nejdůležitější vidět naší huť, často u nich dojde k nápadu, až když to místo vidí. Máme tu neuvěřitelné zázemí a know-how, což je věc, která není samozřejmá," řekl designér.

Kolekce Neverending Glory inspirovaná slavnými lustry od designérské dvojice Jan Plecháč & Henry Wielgus pro Lasvit byla vystavené v Openstudiu v Kafkově domě.

S tím souhlasí také designérka Lucie Koldová. Zatímco třeba sklárny ve Finsku podle ní působí sterilně, ty české mají atmosféru. "V Novém Boru zažijete skláře v reálném životě, jak vypadají, jak se chovají, je to emocionalní zážitek," uvedla Koldová, která zároveň působí jako kreativní ředitelka českého výrobce svítidel Brokis.

Svítidlo Capsula od Lucie Koldové pro Brokis na prezentaci v Superstudiu Nákladové nádraží Žižkov

Sklo je v současném designovém světě velké téma, ke kterému mají Češi rozhodně co říct. Sklářství má u nás velkou tradici, která se rozvíjí už od 13. století. S tím ale souvisí i náročnost českého trhu, ze kterého mají výrobci velký respekt. "Nejdřív jsme se snažili prosadit ve světě. Teprve když už jsme něco zaznamenali a udělali ve světě, tak jsme si troufli oslovit český trh. Je mnohem náročnější než ten světový. Je tady obrovská tradice a základ pro sklářství," uvedl v rámci Design Talk ředitel sklárny Bomma Jiří Trtík.

České skleněné umění: Skleněné městečko od Michaely Tomiškové, Těžítko Spring od Leoše Smejkala a kolekce Stone Jiřího Pelcla pro značku Bomma.

Mezinárodní tvůrčí myšlení je ale u nás podle účastníků diskuze spíš vzácné. Většinou všichni naopak přemýšlí tak, že nejdřív zkusí, zda jejich tvůrčí nápad bude fungovat doma, a pak se teprve možná odhodlají oslovit zahraniční publikum. Nákupčí milánského obchodního domu La Rinascente Gilles Massé ale začínajícím tvůrcům radí, aby přemýšleli na mezinárodní úrovni. Jeho slova potvrzuje belgická návrhářka Katrien Van Hecke, podle které je důležité mluvit s lidmi, a ukazovat jim svou práci. Módní designérka, která svou tvorbu založenou na etickém přístupu a inspiraci uměním nabídla v rámci Designbloku na přehlídce Fresh From Flanders, zároveň upozornila, že podstatné je také účastnit se fashion weeků a hlavně věřit vlastnímu stylu.

Aktuální kolekce Katrien Van Hecke, zdrojem fotky je její FB

Když chce člověk prorazit v módě, musí se podle Massého vyzbrojit velkou trpělivostí, ale zároveň být stále ve střehu. Zatímco tvorba kolekce může trvat až několik let, na prezentaci v italském obchodním chrámu má pouze šest až dvanáct měsíců. "Pokud do roka není úspěšná, je stažena z prodeje," uvedl Massé na pátečním Fashion Talk. Za úspěšností módní značky pak podle něj často stojí příběh, skrz který zákazníci konkrétní módní tvorbě porozumí. 

Nákupčí milánského obchodního domu La Rinascente Gilles Massé upozornil, že zákazníci musí konkrétní módní tvorbě porozumět. Nejlépe prostřednictvím příběhu. Zdroj fotky: web České televize, kde si záznam z Fashion Talk můžete pustit.

Diskuzi naslouchala šéfka Designbloku Jana Zielinski, podle které je smutné, že debatu, jíž se účastní jeden z nejvýznamnějších nákupčích světa, si přišlo poslechnout jen pár tvůrců. Globální myšlení českým návrhářům podle ní zatím chybí. "Ještě pořád řada z nich přemýšlí pouze v rámci českého trhu. To, co jsme tady slyšeli, by měl každý z nich slyšet a je jich tady jen pár, kteří si to přišli poslechnout," okomentovala debatu kurátorka Designbloku. 

Diskuze se měly zúčastnit také návrhářky Klára Nademlýnská a Hana Zárubová, které se z ní ale kvůli přílišné pracovní vytíženosti omluvily. Debata o úspěšném budování módní značky v mezinárodním měřítku se tak musela obejít bez české účasti. 

Nevím, do jaké míry si čeští módní tvůrci nevěří nebo nemají dostatek času, peněz nebo sponzorů na prezentaci v zahraničí. Jsem si ale jistá, že jsou tady takoví, ze kterých by svět šílel minimálně tak, jako z nich šílím já.) V rámci prezentace na Designbloku určitě značka Segrasegra, do jejichž šatů z nové kolekce Introspection. jsem se o víkendu zamilovala na Pop-up shopu módy a šperku v Kafkově domě, a pak Chi-Chi návrhářky Josefiny Bakošové, která měla ve čtvrtek přehlídku nové kolekce Black v galerii Harddecore.

1. + 3. Šaty Chi-Chi z nové kolekce Black, 2. Sukně Segrasegra z nové kolekce Introspection.

/Post vychází z textu psaného pro ČTK./