Jsou potřeba služby interiérového designéra?

Dost dlouho jsem žila v přesvědčení, že ano. Sama vážně zvažuju, že si nějakého najmu, aby našemu podkroví dodal řád. Je tu sice plno krásných koutků (na ty já jsem expert.), ale z praktické stránky by to tu chtělo vylepšit. Třeba změnit systém osvětlení, nějak lépe zařídit galerii a taky zrekonstruovat kuchyň. A tohle všechno bych moc ráda svěřila do rukou profesionála. Stejné pohnutky měl i finský barista Lauri Pipinen, když se před lety chystal otevřít svůj podnik Good Life Coffee. Služeb designéra ale nakonec nevyužil a do zařizování interiéru nové kavárny se pustil sám se svou ženou. Výsledek je ohromující. Ti seveřané mají cit pro estetiku zkrátka v krvi. A  díky lásce k vintage věcem k tomu nepotřebují ani velký rozpočet.

Cílem bylo vytvořit útulný a bezstarostný prostor. Povedlo se.) Zelené lampy jsou z jedné staré prasečí farmy. V rozhovoru pro časopis Kinfolk, který je zdrojem všech fotek, Lauri říká, že když je kupoval, bylo to na nich dost znát (=cítit.)

Většina nábytku je z druhé ruky a finského původu. I na plakátu kavárny Good Life se podílel finský ilustrátor Sami Viljanto. A tapeta, co je vidět na první fotce, je od finské značky Marimekko. Stoličky jsou ale ze Švédska, z Ikey.)

V kavárně Good Life Coffee je i vzácný kousek od finského designéra Ilmara Tapiovaara: stůl Pirkka, který má v portfoliu finská značka Artek.

Autorem fotek je Fin Mikko Ryhänen, který se mimo jiné podílel právě na kampaních zmíněných značek Marimekko nebo Artek. Jeho fotky jsou překrásné. Kafe třeba umí zachytit tak, že i když ho piju jen pod tlakem okolností, z jeho fotky na něj mám obrovskou chuť.)

Autorem loga Good Life Coffee je finský grafik Jari Salo.

CO, JAK, PROČ? se zakladateli Dejmidarek.cz

Všichni s tím máme poměrně čerstvou zkušenost. Nakupování a vybírání dárků pro naše nejbližší může být někdy opravdu tvrdý oříšek. Každý se snaží pořídit věci, které udělají radost. Ale jak to odhadnout? Těžko. Obzvlášť když máte sedm sourozenců jako Matěj Pavelka. Každé Vánoce, narozeniny a svátky ho stresovaly natolik, že se rozhodl přemýšlet, jak si výběr dárků usnadnit. Spolu se svou ženou Evou vymyslel projekt Dejmidarek.cz, kde si lidé během celého roku vedou seznam věcí, které je zaujaly. Jejich rodina a přátelé tak mají jasno v tom, co jim udělá radost. Když se rozhodnou některou z věcí pořídit, konkrétní dárek se zablokuje, ale obdarovaný netuší, kdo z jeho blízkých se mu ho chystá pořídit. Moment překvapení tak zůstává.) Projekt funguje teprve od loňského podzimu a mně je moc líto, že jsem ho o Vánocích nestihla vyzkoušet. Naštěstí je tu ale brzy Valentýn a taky moje narozky, pro které už mám na Dejmidarek.cz připraveno několik veřejně tajných přání.) 

KLAMOU TĚLEM. Nenechte se odradit jejich výrazem. V reálu mají Eva i Matěj co pět vteřin pusu od ucha k uchu.) 

Součástí webu Dejmidarek.cz jsou také tipy na dárky, kde najdete inspiraci, pokud náhodou nevíte, co si přát.) V plánu je také blog a propojení s Pinterestem, na které se moc těším. Ale víte co mě baví nejvíc? Sledovat a komentovat kousky, které si přejí moji přátele. Dárková královna je rozhodně Olívka z blogu mode de boulangerie, která má perfektní nos na ty nejkrásnější dárky na světě. Díky ní jsem třeba objevila úžasný e-shop Ljus.cz s pečlivě vybíranými doplňky do bytu, které jsou stejně krásné jako praktické. A v tipech na dárky jsem narazila na spoustu skvělých nápadů jako jsou třeba boty, které si navrhnete sami. I ty si možná budu přát.)

Nemůžete sehnat boty podle vlastních představ? Navrhněte si díky Fun in design své vlastní. 

Nový rok plný umění. Kulturní diář od Papelote. (Tenhle dárek už jsem si na podzim pořídila sama sobě a můžu ho jen doporučit.)

Povlečení s kočičkou od holandské značky Snurk.

A teď už k samotným tvůrcům tohoto skvělého nápadu. Matěj a Eva jsou extrémně sympatický mladý pár, který miluje cestování, a svého tříměsíčního syna Huga. I na něj jsem se v rámci tří typických otázek zeptala.

CO nejnáročnějšího bylo na rozhodnutí spustit vlastní online projekt?

Rozhodnutí bylo turbo jednoduché. Naše rodiny jsou veliké a rozvětvené a z vymýšlení vánočních dárků pro desítky lidí na poslední chvíli jsme měli každý rok trauma. Řekli jsme si, že v nejhorším případě to bude užitečné aspoň pro nás :)

JAK dlouhá doba uplynula od prvního nápadu k finální realizaci?

Cca rok, ale šlo to spustit mnohem rychleji. Za prvé ani jeden z nás neuměl programovat, takže Matěj zkoukl všechny díly "Teorie velkého třesku" a "IT Crowd", a pak už to šlo samo :) A za druhé na začátku jsme nevěděli přesně, jak bude Dejmidarek.cz vypadat, tak jsme nahodili metodu pokus/omyl, experimentovali na našich známých a rodině, dokud z toho nevypadlo něco, co můžou používat i normální lidi. A pořád je to ve vývoji - třeba teď jsme se zaměřili na sekci s tipy na dárky.

PROČ jste pro svého syna vybrali v dnešní době celkem atypické jméno Hugo?

Hugo byl původně jen pracovní název, to jsme ještě ani nevěděli, jestli to bude kluk nebo holka. Problém nastal, když se Matěj do toho jména zakousl jak pitbul a nepustil ani přes výhružky půlky rodiny. Aspoň, že se mimi trefilo do pohlaví, mít holčičku Hugo by bylo ještě netradičnější :)

Nevím, jak vy, ale já jsem se teď docela nasmála:) Jestli chcete v zábavě pokračovat, mrkněte na Dejmidarek.cz a pusťte se do vybírání vašich vysněných přání. Pak už jen stačí pozvat na web svoje blízké a s napětím čekat, kdo z nich se rozhodne vyplnit vaše sny.)

Nahodilý styling

Občas se mi stane, že úplnou náhadou narazím na dokonalou vizuální harmonii. Stačí k tomu zajímavá věc, souhra barev nebo dobře namířený svit slunečních paprsků. V takových chvílích pak vidím esteticky krásné zátiší, které nevytvořila žádná stylistka, ale obyčejné okamžiky všedního života. Teď naposledy se mi to stalo při čekání v bance, kde jsem na lavici položila síťovku se starýma knížkama a lahví vína, které jsem si odnášela z práce. Když jsem stála u přepážky, otočila jsem se, abych zkontrolovala, že taška je na svém místě. A najednou jsem to uviděla. Barevnou harmonii síťovky a světle zelené trávy na obalu jedné z knížek umocňovalo sluníčko, které do budovy pronikalo skrz prosklenou stěnu. Paní úřednice si asi myslela, že jsem cvok, ale já tu krásu honem musela vyfotit.)

Po vyřízení záležitostí v bance jsem se přesunula do Telefónicy O2, kde jsem si čekání v poměrně dlouhé frontě zkracovala prohlížením a upravováním čerstvé fotky. Zamrzelo mě, že láhev vína zůstala v obalu, a tak jsem jí zkusila vyndat, a náhodnou fotku nenáhodně zopakovat. No, už to nebylo ono, ale láhev bez obalu každopádně vyzněla o něco lépe.

A podobně vznikla i třetí fotka z mé vlastní kategorie nahodilého stylingu. Seděla jsem u stolu a zapisovala první letošní plány do zápisníku od Lindy Retterové, který jsem pořídila na akci UMPRUM SHOP. Potom jsem ho zavřela, ledabyle odhodila a najednou si všimla, že vedle mého obrázku, co jsem kreslila k postu o metrech, vypadá moc hezky. Přidala jsem k nim ještě kulturní diář z Papelote, iPod, který tak po letech konečně našel využití.), fix a propisku. Chtěla jsem poprosit mou lásku, ať mi tu kompoziční nádheru cvakne profi.), ale to by bylo na dlouhé přemlouvání, a tak to opět musel zvládnout můj věrný iPhone.

Strašně ráda bych strávila den po boku nějaké profi stylistky, abych se podívala, jaké triky a kouzla tyhle královny estetiky ovládají. A možná by k tomu stačilo zaskočit na návštěvu k Renatě z blogu Kokino Home, jejíž fotky mi občas doslova berou dech. A krásné věci z jejího e-shopu taky.)

Dechberoucí fotky od Čáryfučky z blogu Kokino Home