Stránky

Už je nikdy neztratím

Když mi bylo asi 17, zjistila jsem, že špatně vidím. Na dálku. Nepoznávala jsem lidi a hlavně jsem neviděla na tabuli. Pořídila jsem si tedy své první brýle, které jsem od té doby několikrát vyměnila. Ty aktuální mám asi čtyři roky a jsem s nimi stále spokojená. Problém je, že většinou nevím, kde je mám. Ven je totiž nenosím (holt jsem přestala zdravit lidi), ale potřebuju je, když se doma na něco díváme. Situace je většinou následující - zbytek rodiny sedí vzorně na gauči a čeká, až maminka najde brýle. Pokaždé jsou jinde. Na umyvadle, na pracovním stole, v kuchyni, v pokojíčku... prostě k nenalezení. Ale teď už je nikdy neztratím. Pořídila jsem si pandí pouzdro, které mi je ohlídá.


Pouzdro na brýle Kawaii Friends ze ZOOT.cz, pero Ballograf od Hay a vesmírný sešit Voala

Možná se ptáte, proč že brýle normálně nenosím. Tyhle kdysi nové jsem z počátku nosila každý den. Z nutnosti. V ČTK jsem chodila na tiskovky a potřebovala vidět, co se během nich děje. Z té doby mám taky díky kolegovi vzácnou fotku, kdy je mám na sobě. Jenže brýle tlačí, nijak extra mi nesluší a tak jsem jejich nošení zkrouhla na sledování televize nebo kina. Možná by to chtělo nové. Jiné a lepší. Tak uvidíme, co na to Ježíšek.)

Ona vzácná fotka, kterou už jste tady na blogu ale určitě viděli.

4 komentáře

  1. Myslím, že Ti brýle sluší - největší brýlový neslušák jsem já, proto jsem si je nikdy nepořídila a celý život žiji v mlze. Má to své výhody, domýšlím si lidi a předměty dle svých představ (horší je to např. u čísel tramvají...). Už jsem si na to zvykla a zřejmě to nechám ještě chvíli, jak se to vyvine (věřím v zázračné zlepšení v příštích několika desetiletích a pokud ne, 1200 °C vyléčí vše). Hezký den. Petra - Kavanzo

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Jj, luštění čísla tramvaje a domýšlení všeho možného, to znám taky:) Jinak děkuju a jsem si jistá, že když budeme dobře hledat, nějaký slušivý musím najít:))

      Smazat

Těším se vaše názory, postřehy a připomínky, které mě motivují psát dál:)