Letos jsem na největší českou přehlídku módy a designu slyšela hodně rozporuplné reakce. Někdo byl ze 17. ročníku Designbloku, jehož tématem byla Svoboda, nadšený, někdo naopak zklamaný. Pozitivní ohlasy měli většinou "lidé z oboru", kteří designem žijí. Vystavované věci znali a rádi je viděli zblízka a popovídali si o nich s autory. "Široká veřejnost" by naopak uvítala větší srozumitelnost a příjemnější přístup. Akce má pořád hodně snobskou atmosféru, což je úplně zbytečné, obzvlášť má-li být určená pro skutečně velké publikum.
Byla by škoda, kdyby ji navštěvovali jen samotní designéři, kurátoři, obchodníci a novináři. Tak to chodí v jiných zemí a Praha je velice výjimečná tím, že přehlídky o designu jsou tak populární záležitostí. Připomíná to i Viktorie Beldová v aktuálním vydání Elle Decoration: "Je vlastně úžasné, jak moc je to tady masová záležitost. V Londýně nebo v New Yorku na podobné přehlídky nechodí lidé, kteří by nebyli galeristé, nákupčí nebo odborníci z časopisů."
 |
| Rozhovor s Viktorií Beldovou a jejím tatínkem Jiřím Beldou, se kterým vede rodinnou firmu Belda Factory. |
 |
| Belda Factory na letošním Designbloku. |
Já jsem to s letošním Designblokem měla tak jako každý rok. Strašně jsem se na něj těšila a zároveň během něj zažila i trochu stresu, protože jsem se z role běžného návštěvníka musela občas přepnout do role novinářky. Výstupy z akce si můžete přečíst na webu Czechdesign, v magazínu Bonami a na blogu Dejmidarek.cz. Hodnotit ho ale budu očima fanynky designu, která se těší, co nového tady objeví. Srovnám přitom oblasti, na které se vždycky těším nejvíc. Patří mezi ně místo, kde se akce pořádá, prezentace v Superstudiu a Openstudiu, vizuál a obsah Designblok magazínu.
Místo: Překvapilo mě, kolika lidem se Průmyslový palác nezamlouval. Já jsem minimálně ocenila, že bylo všechno na jednom místě. Prostory jsou to krásné, i když vevnitř by si zasloužily pár úprav. Nikdo se vedle sebe nemačkal, všechno bylo hezky vzdušné a prostorné. Navíc Průmyslový palác byl pro pořádání přehlídek a výstav postaven, tak je dobře, že se v něm konečně pořádálo něco na úrovni.
 |
| Průmyslový palác |
Superstudio: V tomhle případě přiznávám, že jsem zklamaná byla. Bylo hezké vidět naživo krásné lampy (Kavalier Glass, Brokis) a ikonický nábytek (Stockist, Modernista), ale nějak mi chyběla ta správná atmosféra. To, co se tady ale každopádně povedlo, byla expozice značky Ikea. Hračky z kolekce Lattjo bavily všechny a moji Domi též. Ikea navíc ve spolupráci se Soffa připravila sérii workshopů, ze kterých byli lidé nadšení. I já. Přesně takhle si představuju pojatou expozici určenou pro širokou veřejnost. A krásné a zároveň dostupné byly také vázy pro Křehký, které vznikly díky spolupráci designérky Kláry Šumové a ilustrátora Michala Bačáka. Asi lituju, že jsem si žádnou z nich s výstavní slevou 30 procent nepořídila, i když jsem o tom přemýšlela. A interaktivní expozici představil také TON, kdy jste si mohli pomalovat vystavené židle, ale friendly přístup mi tady celkem chyběl.
 |
| Ikea, Designblok 2015 |
 |
| Vázy Křehký |
 |
| TON |
Openstudio: Jedna velká radost. Objevila jsem tolik nových nápadů z oblasti bydlení, šperků i módy (Totoe, Mi won McGhee, Zuzana Bošková, Michal Strach), že mám minimálně do konce roku o čem přemýšlet. Vystavující designéři nebo jejich spolupracovníci byli milí, vstřícní a ochotní. Jenom ten koberec mi celou tu krásu kazil. Kvůli němu openstudio chvilkami připomínalo nevzhledné prostory komunistický kanceláří.
 |
| Mi won McGhee |
 |
| Výstava polského designu Polished Up, na fotce je 360° Lamp od Bongo Design. |
Vizuál: Inspirace pohádkou Brémští muzikanti od bratří Grimmů, ve které měla zvířata odvahu vydat se na cestu za svobodou, je skvělá. Stejně jako zpracování od zavedených "Designblok autorů" - fotografa Salima Issy a grafičky Martiny Černé (zároveň spoluautorky značky Totoe, která byla k vidění v openstudiu). Ke koze Líze a kuřeti Gogo se v různých variacích vizuálu přidávají i další zvířata jako třeba bílá kočička Abel, u které mě mrzí její absence na letošních Designblok doplňcích. Ty mimochodem můžete koupit na Zootu. Ale třeba se na nich ještě objeví. Když ne letos, tak příští rok. Plátěná taška Designbloku 2015 na sobě měla bílého jelena z loňska, tak příští rok se třeba budou prodávat plátěnky s kočičkou.)
 |
| Kočka Abel |
Designblok magazín: Z loňského vydání čerpám inspiraci dodnes, to letošní mi připadalo celkem slabé. Zajímavé věci v něm ale jsou. Třeba rozhovor se šperkřkou Janjou Prokić, která v něm vzpomíná na první pocity po příchodu do nové země. Také téma udržitelného designu, kterým se ve své diplomové práci zabývala designérka bot Eliška Kuchtová. A za pozornost stojí i rozhovor s Michalem Bačákem, ze kterého se mi líbí citát: "Přijde mi hrozně zábavná představa, že prostřednictvím pár linek nakreslených centropenem tloušťky 0,7 můžeme stvořit celý svět na vzdálené kometě nebo zmrazit rozhovor dvou chlápků, které jsem zrovna potkal v sámošce." Je to tak. Ilustrátoři mají tuhle velkou moc.
 |
 |
| Designblok magazín 2015 |
K magazínu jsem vlastně nakonec napsala celkem hodně pozitiv, ale ve srovnání s tím loňským mi připadá méně čtivý, méně vizuálně přitažlivý, méně inspirativní. A tak bych asi na závěr shrnula celý letošní Designblok.
Já rozumím tomu, že jde o akci, která má uspokojit různé publikum. Kreativce, obchodníky, odbornou i širokou veřejnost. Ale přesně tak bych ji i pojala. Ne jako celkem chaotické seskupení značek a projektů, u kterých kolikrát chybí patřičné vysvětlení, a celá expozice, ač velmi zajímavá, může nakonec působit nesrozumitelně.
Zamyslela bych se nad tím, co která cílová skupina od celé přehlídky očekává. Nákupčí chtějí objevit nové zajímavé produkty a mají na to celkem málo času. Co by se jim líbilo nejvíc? Kdyby naživo viděli, jaké věci u lidí fungují. Designéři hledají objevy, které chtějí poznat do větší hloubky. Novináři potřebují nové informace a to nejlépe hned a nejlépe pěkně pohromadě a maximálně srozumitelně. A samotní lidé, kteří se designem neživí, ale mají ho rádi, se chtějí bavit, poznat něco nového a třeba i něco nakoupit.
A jaké se tedy nabízí řešení?
Já bych Designblok pojala jako jednu velkou příjemnou párty, na které by vládla přátelská atmosféra. Opět bych se přiklonila k jednotnému prostoru, který by zčásti připomínal galerii, nechyběla by tu sympatická kavárna, taneční parket a zároveň by se tady dalo pohybovat jako v obchodním domě. Za vstupenku by se platilo víc, protože by zahrnovala i možnost občerstvení. To by se podávalo z misek a talířků od jednotlivých vystavovatelů, od kterých by byly také všudypřítomné karafy a skleničky s vodou. Žízeň má totiž na Designbloku každý.
Kabáty a svršky by se odkládaly do šaten sestavených z nábytku - novinek od vystavujících designérů. Co šatna, to téma. "Já mám bundu růžovém koutku," řekla by jedna z návštěvnic své kamarádce, která by si pro svůj kabát šla třeba do "modrého pokoje".
 |
| MoodBoard Designbloku podle mých představ, všechny fotky jsou z mého Pinterestu. |
V galerii by byly věci, které vyžadují větší pozornost a vysvětlování, v "obchodním domě" pak produkty volně ke koupi. Expozice by nebyla každá zvlášť, ale jednotlivé věci by tvořily komplexní trojrozměrnou koláž. "U pokladen" by se střídali designéři a zástupci značek, kteří by k danému zboží poskytli potřebné informace. Vůbec by totiž nebylo od věci, kdyby měli přehled v tom, co prezentují jejich kolegové. A všeho by bylo méně, než teď, protože to stejně nikdo nikdy nestihne celé.
Hezká představa, že? Tak další pohádka bude zase příště:)
