Nejlepší vánoční setkání

Naposledy jsme se viděly před čtyřmi lety. Člověk by si řekl, že po takové pauze bude chvíli trvat, než se na sebe vzájemně naladíme, ale vůbec! Frčelo to hned jako vždycky, smích, povídání, dárečky, pusinky a rozjetá zábava při workshopu. Ano, hlavně díky Oli a jejím hláškám:) Takže, jak pak jsme strávily blogerské odpoledne v předvánočním čase? Daly jsme si oběd v Garden's a pak vyrazily na workshop, který byl součástí výstavy Krásná práce. Každá z nás si vyrobila plstěnou ovečku a to pod vedením úžasné Ivany Langrové, která žije v Beskydech. 

Já, Ráďa (stále šije překrásné proprietky pro fotografky miminek), Marťa (určitě mrkněte na její skvělé zápisky z předvánočního Dánska), Marťa (sledujte na Insta), Lucka (objednávejte její nádherné akvarely) a Olívka (stále dělá krásnější Ikeu a má svůj Insta).

Moje ovečka.

Přáníčka od Lucky

Dárečky z Bella Rose

Houbové rizoto

Primitivo je prostě best.

Pokud jste četli můj fejeton v Respektu, tak asi znáte můj vztah k vínu. Nechci k němu sklouznout jen proto, abych uvízla v bezstarostné prázdnotě, ale když je příležitost si ho v klidu užít, tak se nebráním a toužím po tom nejlepším. A tím je... rozhodně Primitivo. Tmavé červené víno se šťavnatou chutí v těle rozproudí příjemnou náladu, obzvlášť když ten den už nic nemusíte a v krbu praská dřevo...

Víno, které jsem dneska pila, pochází z vinařství Cantine De Falco. Najdete ho v regionu Puglia, na mapě přímo v podpatku italské kozačky. Rodinná firma tady vyrábí vína už 50 let. A podle majitelů Vína od Bodláků jsou jejich Primitiva prostě nejlepší. A já rozhodně souhlasím. Porovnávat můžu třeba s chorvatskou alternativou, kterou kupuju u nás na Vinohradech, a ráda bych někdy zkusila i tu z Kalifornie - tady se dokonce vyrobí nejvíc Primitiv na světě, jen pod názvem Zinfandel. 

A co vy? Jaké víno máte nejraději?

Se štěstím je to jako s alkoholem. Stačí ho jen troška.

Čtete Respekt? Já s ním pravidelně trávím čas v metru, kdy jedu z Vinohrad do práce na Stodůlkách. Každé číslo se soustředí na jedno hlavní téma, tím aktuálním je štěstí. Novinářka Silvie Lauder "dala dohromady" nečekaný návod na štěstí, který má čtenáře přimět, aby se na tenhle prchlavý pocit podívali trochu jinak. Opravdu potřebujeme být pořád šťastní? Text ukazuje, že ne. Neštěstí nás nutí k činům a výkonům. Se štěstím je to zkrátka jako s alkoholem. Potřebujeme ho jen trošku a jen někdy. A já se nad ním zamýšlím ještě trochu jinak. V rubrice "Jeden den" rozebírám instantní doping, který nám pomáhá přežít den. Ať už je to kafe, víno, ibalgin nebo jiná forma rychlé úlevy. Opravdu je potřebujeme? Jsme šťastnější s nimi nebo bez nich? Odpověď najdete právě teď na stáncích. A taky online.)

Kočky návod na štěstí opravdu nepotřebují. Obzvlášť ty moje.)