Do puntíku zorganizované kabelky

Jsou věci, do kterých se zamilujete na první pohled. A přesně to se mi stalo, když jsem loni v BoConcept viděla věšáky alias barevné puntíky. Čekala jsem několik měsíců na Dny Marianne bydlení, abych si je dopřála za příjemnější cenu. A pak jsem několik dalších týdnů čekala, až mi je má láska navrtá. No a pak jsem se dočkala a mám velkou radost. Moje kabelky Goshico už konečně mají důstojné místo a nemusí se mačkat na věšáku mezi kabáty.)

Fotka je dost hrozná, ale ve skutečnosti to vypadá fakt hezky.)

Než se věšáky navrtaly, musela jsem si je nafotit, protože jsou prostě moc krásný.) Nevím, kdo s tímhle nápadem přišel jako první, ale věšáky alias puntíky byly letos velký hit. Moc se mi líbí i verze pro děti, jenže ty mají k dispozici tolik dalších roztomilých věšáčků ve tvaru koloušků, králíčku, mašliček a kytiček, že jsem do teď zatím nezvládla žádný vybrat. Ale pracuju na tom.)

V nové kolekci značka BoConcept tyhle věšáky nahradila háčky Grip, které už se mi ale tolik nelíbí.

A teď už dětská inspirace. Kromě všech těch věšáčků šílím taky z ramínka ve tvaru obláčku. To je tak krásný.)

1. Geometrický motiv na věšáčku od The Land of  Nod 2. Ramínka Cloud hangers od Down to the woods 3.+4. Nástěnné puntíky od The Land of Nod 

Makronky jako vánoční cukroví

Jestli mi do Vánoc vydrží aktuální cukrářské nadšení, přidám ke klasickému cukroví taky makronky. Nebo se o to aspoň pokusím. Krásné inspirace je všude plno. Já se s tím teda nehodlám nijak zvlášť crcat, postačí mi, když se mi prostě povedou. Zdobení vánočních motivů vynechávám.)

Vánoční makronková inspirace z blogů HomeSeasons, Bonbini, Pop Culture&Fashion Magic a Syrup&Tang

Vycházet budu z knížky Makronky - 30 receptů na dokonalý požitek, kterou jsem si půjčila v knihovně. V ní se dočtete, že makronky jsou zpravidla drobné mandlové "laskonky", které sice dnes patří k chloubám francouzského pekařství, pravděpodobně ale byly stvořeny v Itálii. Za jejich roztomilým vzhledem stojí celkem náročná příprava, kterou i zkušení cukráři pilují celé roky - to jen tak na uklidnění, když se vám náhodou nepovedou hned napoprvé.)

Na fotkách z knížky, kterou za 134 korun koupíte třeba tady, vidíte Borůvkové makronky, Minimakronky a Růžové makronky

Můj první pokus o minimakronky jste mohli sledovat na FB. Ne že by to dopadlo úplně špatně, ale čekala jsem to lepší. O svátcích chci ale zkusit ty růžové. Vždycky nesnáším, když je v receptech nějaká skvělá přísada, která se nedá sehnat v normálním obchodě, ale tentokrát přivřu oči, a začnu hledat, kde seženu růžovou vodu - byly by, prosím, nějaké tipy?.)

Kromě půl lžičky (do těsta) a dvou lžiček (do náplně) růžové vody budu na 16 kousků potřebovat:

3/4 hrnku mletých mandlí

hrnek moučkového cukru

2 bílky z velmi velkých vajec

1/4 hrnku krupicového cukru

ještě růžové potravinářské barvivp, néé, ale ok.)

lžíce kandovaných růžových okvětních plátků (to asi vynechám a jako vždy to posypu našimi oblíbenými barevnými kuličkami.)

Náplň: 2/3 hrnku smetany ke šlehání

Mandle s moučkovým cukrem rozmixuju. Ušlehám bílek, do kterého jemně zašlehám krupicový cukr. Mandlovou směs osmičkovým pohybem po třetinách zapracuju do sněhu. Hmota má ze stěrky stékat jako stuha (hmm.)

A teď neudělám stejnou chybu jako minule a nebudu se spoléhat jen na sáček a svou šikovnost. Kolečka si pěkně vyznačím (zabořím skleničku nebo vykrajovátko do cukru a "obtisknu"). Tentokrát určité krásná.) kolečka posypu zdobením  a dám péct. Píšou 10 až 15 minut, ale minule to trvalo nejmíň půl hodiny. Máme trošku málo výkonnou troubu, čas je tedy potřeba přizpůsobit konkrétním domácím podmínkám.

Hotové korpusy nechám vychladnout a uskladním podle toho, kdy se do toho pustím. Zmražené v ledničce vydrží měsíc, jinak schované ve vzduchotěsné nádobě asi tři až čtyři dny. V ledničce s náplní pak zhruba dva až tři dny. 

A takhle hezky je pak srovnám do krabičky pro tety, strejdy i babičky.)

Pokud se do makronek taky pustíte, tak přeju hodně štěstí, a budu se těšit na reporty.)

Dokreslovánky

Minulý týden jsme zatoužila být znovu studentkou. Ale ne ledajakou. Studentkou nějakého tvůrčího oboru. Takže studentkou, kterou jsme nikdy nebyla.) Stalo se to tak, že jsem se potkala s Lindou Retterovou, aby mi předala její domalovánky Dokresli (s Domi už jsme je překřtily na Dokreslovánky.) Daly jsme si sraz před vchodem UMPRUM, ale když jsme se sešly, Linda si vzpomněla, že dokreslovánky nechala v ateliéru. A tak jsme se vydaly dovnitř. Varovala mě, že se nemám na co těšit, protože tam prý je stejná zima jako venku. Politovala jsem ji, ale ona to nesla statečně, že snad brzo začnou topit nějak víc. Tak snad bude studentům tvůrčích oborů brzo teplo.)

Už před vrátnicí mě upoutala výloha plná art knížek. Prodejní místo bylo zrovna zavřené, ale určitě se pro ně vrátím:) No a pak už mě vlastně upoutalo úplně všechno. Připadala jsem si, jako na pokračování Designbloku.) Krásné prostory plné autorského umění. Nechtěla jsem Lindu moc zdržovat a tak jsem rychle cvakala, co mi zrovna padlo do oka. Chodbu, nasprejovanou kočku i spěchající Lindu s batohem na zádech.

Interiér Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze

Po mnoha a mnoha schodech jsme se dostaly k jejímu ateliéru, ze kterého jsem byla opět paf. To musí být úžasné, když se tam všichni sejdou, a pospolu tvoří.) Kdybych chodila s Lindou do "třídy", navštěvovala bych Ateliér filmové a televizní grafiky. No jestli ti, co tam učí, jsou stejně vtipní jako ti, co napsali text k oboru na webu školy, tak to tam musí být jedna velká zábava.)

Linda a její ateliér

No a teď už k samotným dokreslovánkám, které jsou naprosto úžasné. K dispozici je modrá a červená verze, takže jsem pro jistotu vzala obě. Samozřejmě jsem koketovala s myšlenkou, že bych je dala Domi až k Vánocům, ale myslíte, že jsem to vydržela? No, ne no.)

Dokresli by Linda Retterová

Domi má ráda, když vybarvujeme nebo kreslíme společně, takže se právě díváte na výsledek týmové práce.)