Esther & Nicolas

Pochybuju, že o sobě navzájem ví, ale moc jim to spolu sluší. Respektive jejich výrobkům. Lžička z lehce nestydaté porcelánové série od holandské ilustrátorky Esther Hörschler se slastně zaboří do husté fíkové marmelády, o jejíž lahodnou chuť se zasloužil francouzský šéfkuchař Nicolas Vahé. Zatímco lžičku zdobí kalhotky, talířek, na kterém je položen celozrnný chleba natřený máslem a fíkovou specialitou z Nordic Day, zkrášluje podprsenka. Komu patří? Ilustrované dámě, která odložila své svršky, aby spočinula v horké čajové lázni. Pastva pro oči, potešení pro jazyk. 

Fíková marmeláda, Nicolas Vahé, ilustrované nádobí od Esther Hörschler

Porcelán od Esther Hörschler jsem objevila minulou zimu na webu jedné holandské prodejní galerie. Okamžitě jsem se do něj zamilovala a hned jsem vám o tom musela říct (=napsat.) A teď vám zase musím napsat, že ho mám díky galerii Harddecore konečně doma. Nádobí vyrábí holandská společnost pols potten, jejíž daší krásné kousky jsou u nás k dostání v obchodě Nila. Mrkněte na ně online nebo se běžte podívat do pražské kamenné prodejny v Korunní ulici. 

Sada Freedom birds od Pols Potten v obchodě Nila

A když už jsme u toho nádobí, nádhernou podzimní kolekci vytvořila také španělská ilustrátorka Lady Desidia. Konvice s medvědem a hrníčky s dívkami s poklady ve vlasech, mají prostě své jedinečné kouzlo.

Konvice a hrníček od Lady Desidia. 

A jak se ke mně dostala fíková marmeláda? Úplně poprvé to bylo na Korsice, kde mi ji v jedné restauraci přinesli k výběru sýrů. Od té doby mám pro fíkové džemy slabost, a když jsem jeden dostala od Martiny z Nordic Day, měla jsem obrovskou radost. Darovala mi ho na nedávném blogerském srazu, kterého se zúčastnila taky Martina, Olívka, Šárka, Simča, Monika, Sandra a Ráďa. Setkání bylo krásné, ale pro mě bohužel trochu krátké. Mohla jsem se zdržet jen na snídani a tak se moc těším na jaro, až si ho zopakujem a já si holky užiju pořádně. 

Blogerská snídaně u Paukerta

Food Posters

Plánujeme novou kuchyň a jedna z variant je, že budeme mít stůl naproti stěně. Doteď jsme jedli s výhledem do oken, tak by to byla docela změna dívat se najednou "do prázdna". A já tak přemýšlím, čím zeď vyzdobit a navodit příjemnou gastro atmosféru. Jako ideální varianta se mi zdají nějaké povedené plakáty s kulinářskou tématikou. Na ně se zaměřuje třeba chorvatská ilustrátorka Ana Zaja Petrak, ale dá se říct, že většina kreslířů ve svém portfoliu nějaké to jídlo má. Tady je přehled těch, co se mi líbí nejvíc. 

Korejské menu od ilustrátorky Janet Sung

Na otázku, co mám ráda, celý život odpovídám, že špagety.) Tyhle jsou od Any Petrak.

Do ilustrací od Newyorčanky Aimee Bee Brooks jsem se zamilovala díky její zmrzlině, kterou si už docela dlouho přeju přes Dejmidarek.cz. Tenhle holčičí plakát by byl v kuchyni super. 

Ilustrované Ravioly od Belgičanky Aude Van Ryn v londýnské restauraci Carluccio's. Chtěla jsem si je nenápadně odnést, ale nevešly by se mi do kufru.)

Tapetové příbory od Tracy Kendall jsou hodně zajímavé, ve srovnání s plakáty ale lehce méně cenově dostupné.) (381 eur)

Po ilustrované inspiraci následují foto tipy na kuchyňská zakoutí, ve kterých je hlavní pozornost zaměřená na dialog mezi stolem a zdí. Chci, aby si rozuměly a zároveň jim to spolu slušelo:)

Barcelonské Café Cometa

Cosy koutek z Apartment Therapy

Fotka v domě designérky bot Beatrice Valenzuely

Ilustrovaná kuchařka

V kuchařských knihách bývají většinou recepty a fotky. Ve starších vydáních často najdete i krásné ilustrace, které ovšem i v současném kulinářském světě zažívají skvělé časy. Řada ilustrátorů se na ně ve své tvorbě přímo soustředí, jiní zase spolupracují s kuchaři a jejich knížky doprovází stylovými obrázky. Tak jako australská výtvarnice Georgia Perry, která ilustrovala novou knížku Sachie's Kitchen věnovanou asijské kuchyni. Její autorkou je Japonka Sachie Nomura, která od mládí žije na Novém Zélandu. Původně se do téhle země přijela naučit anglicky, nakonec tady ale založila dnes super populární kuchařskou školu Sachie's Kitchen, ve které zábavnou formou předává svoje znalosti z asijské kuchyně. Ty získala vlastní praxí, cestováním a pozorováním kuchařského umění své rodiny a přátel. Kromě toho píše do časopisů, má vlastní TV show a teď už také svou kuchařku.

Fotky kuchařky zveřejnila Georgia Perry na svém webu. 

Výsledek je podle mě naprosto parádní a já mám teď hroznou chuť knížku koupit a začít podle ní vařit. Jen ty suroviny u nás vyjdou draze a navíc moje kuchařské umění není zárukou, že se investované peníze, čas a energie vyplatí.) Asijskou kuchyni mám ale moc ráda a díky naší mezinárodní rodině k ní mám i trošku vztah. Možná to ještě nevíte, ale kromě dvou sester mám také dva nevlastní bratry a jeden z nich má thajskou maminku.) A právě od ní jsem autentickou thajskou kuchyni ochutnala a dokonce i pomáhala připravovat. Pro jistotu mi ale bylo svěřeno jen krájení.) 

Co vy a asijské menu?

WebRep

currentVote

noRating

noWeight

Abrakadabra

Kolem letenské cukrárny Abrakadabra jsem už párkrát procházela, ale dovnitř jsem poprvé vstoupila až minulý týden. A hned jsem byla nadšená. Zdejší stěny totiž zdobí tapeta s červenou karkulkou, kterou navrhla kolumbijská ilustrátorka Catalina Estrada. O tapetách z její kolekce pro španělskou značku Coordonne, kterou u nás prodává značka Lav Them (autoři českých tapet Lavmi), jsem při loňském zařizování dětského pokojíčku trošku uvažovala, ale nakonec jsem se neodhodlala. Když jsem ovšem tu krásu viděla teď naživo, bylo mi to trošku líto.) Vypadá to úžasně.

Interiér cukrárny Abrakadabra na pražské Letné

Foto: FB Abrakadabra

Cukrárna má nejen úžasný interiér vybavený vintage kousky a retro hračkami, ale taky moc milou majitelku. Vyprávěla mi, že kulatá panenka je dovezená z Kazachstánu, kde se podle původního návrhu stále vyrábí. My jsme takovou jednu měli po babičce, ale bohužel ji Domi jako miminko trošku zničila. V menší verzi a modré variantě jsem panenku koupila v Artělu za ne zrovna málo peněz (snad přes pět set), ovšem tu jsem pro změnu nakřápla zase já. Ale naštěstí to není moc vidět, a navíc na ni máme foto vzpomínku. Na tu původní žlutou bohužel ne.(

Panenka se předloni zařadila mezi Domčiny vánoční dárky.

A víte, co mě do cukrárny nalákalo? Čerstvé tiramisu. Pravé domácí tiramisu, které mi v ne moc povedeném odpoledni významně zlepšilo náladu. A do budoucna se těším taky na vyzkoušení dalších čerstvých zákusků, dobré kávy a  opakované okukování jedné z nejkrásnějších tapet na světě.)

Úžasný tiramisový zážitek z Abrakadabra. 

WebRep

currentVote

noRating

noWeight

Předvánoční Cake Pops

Minulý týden jsme byly doma nemocné a tak bylo spousta času na pečení, hraní i tvoření. Smícháním drobečků z domácího perníku a smetanového Almete vznikly Cake Pops, které jsme polily čokoládou, a obalily v barevném zdobení, co jsme koupily na Vánoce. Vlastně to spíš než lízátka jsou koule, ve kterých je zapíchnutý párátko, ale u Domi to mělo úspěch, a tak jsem měla radost:) Napadlo mě, že loni touhle předvánoční dobou se o dortových lízátkách všude psalo, a říkala jsem si, kdy a kde vlastně vznikly. No, bude to už šest let. V lednu 2008 je poprvé představila americká blogerka Angie Dudley na svém webu Bakerella. Vy tohle určitě všichni víte, ale pro mě to byla novinka. Její blog jsem do teď vůbec neznala a tak jsem jím procházela a kochala se a s nadšením objevila, že o Cake Pops napsala nejen knížku, ale dokonce stvořila i hru pro malé cukrářky. Moc ráda bych ji Domi pořídila k Vánocům, jen se mi nechce platit 800 za poštovné. A do Vánoc už se to stejně nestihne. No, nic. Jdu vám ukázat naše Cake Pops, které následují hned za těmi úplně prvními na světě.)

Cake Pops 2008 by Bakerella

Cake Pops 2013 by Iri&Domi.)

A ještě neodolám a ukážu vám tu hru, co chci pro Domi pořídit. Je totiž geniální v tom, že s ní děti mohou fakt "péct", a přitom se nemůžou spálit.) A navíc si s tím vyhrají i maminky, že?:)) Součástí jsou tyčky na lízátka, skvělé "struhadlo" na dělání těch správných drobečků a několik formiček včetně "cupcake" tvaru. Kdybyste někdo věděl o alternativě, která je k dostání u nás, sem s ní, prosím:)

Cake Pops by Bakerella

Jak jsme byly celé dny zavřené doma, bylo po čase celkem těžké vymýšlet pořád novou zábavu. A že je to se čtyřletým dítětem potřeba.) Inspirovala jsem se tedy na blogu Handmade Charlotte a připravila alternativu interaktivního adventního kalendáře, který má zkrátit dětem čekání na Vánoce. Sepsaly jsme s Domi činnosti, které se dají doma dělat jako třeba "Omalovánkové odpoledne", hra na fotografku/kadeřnici/prodavačku nebo "dát si horké kakao a něco dobrýho" s vánoční přípravou - tedy: pečení cukroví, napsat dopis Ježíškovi nebo úklid pokojíčku.) A když jsme přes den už nevěděly, co dělat, šly jsme si vytáhnout papírek s nějakou aktivitou. Pro řešení domácí nudy je to docela fajn:)

Handmade Charlotte nasypala papírky do sklenice, my jsme ale zvolily naši oblíbenou marockou dózu. Někdy se o ni trochu pereme, v čím pokoji bude.)

Vypálené koťátko

O kavárně Vypálené koťátko, kde se dá malovat na keramické nádobí, které si po vypálení odnesete domů, jsem slyšela docela dlouho předtím, než jsem ji někdy v listopadu s Domi poprvé navštívila. Překvapilo mě, jaký je tu klid. Byly jsme tam ve všední den krátce po obědě, kdy jsou asi všichni ještě v práci nebo ve škole, a tak jsme měly při malování samy pro sebe největší stůl v místnosti. Objednaly jsme si cappuccino (podává se zde fairtrade káva od Mamacoffee), čokoládu a bábovku, vybraly si k pomalování kočičku-pokladničku, a pustily se do práce. K dispozici je opravdu velké množství barev (které po vypálení lehce změní odstín) a taky spoustu technik. Vytvářet můžete proužky, kolečka, nebo efekt kresby. A samozřejmě je tu na výběr nespočet druhů keramického nádobí a doplňků - talíře, misky, zvířátka, vánoční ozdoby, kyblíčky, dávkovače mýdla a spoustu dalších.)

Kavárna Vypálené Koťátko

Domi byla z malování nadšená, ale stejně si myslím, že ji vác bavil dětský koutek. Mají tam plno hraček i knížek a těším se na jaro a léto, až vyzkoušíme taky tu krásnou terasu. Tenhle týden jsem do kavárna zašla s kamarádkou, a pozdní odpoledne tady vypadá trochu jinak. Možná je to předvánočním časem, ale vypadalo to tady jako malá školka s jesličkama dohromady.) Hodně tvůrčí školka - skoro všechny přítomné děti si malovaly vlastní keramický kousek, který asi někdo z jejich blízkých najde brzo pod stromečkem.) Škoda, že nás nenapadlo přidat ke koťátku ještě něco navíc, mohly jsme mít originální dárečky pro naše skvělé paní učitelky ve školce. Takhle od nás neoriginálně dostaly jen vánoční balení Raffaella a Mon Cheri.)

Vpravo nahoře vidíte naše vypálené kotě, pod ním možné způsoby dekorace a vpravo dole náš výtvarný kroužek, kdy jsme s Domi malovaly to, co se nám líbilo na zdejších letácích.) 

Je mu 18, mně skoro 30 ...

Dneska jsem si neodpustila nadpis ve stylu blogerky Rosy Mitnik, která má na provokativní titulky nesporný talent:) O vášnivém vzplanutí se ale psát nechystám, pokud vás to náhodou napadlo.) I když vlastně tak trochu ano. Minulý týden jsem se totiž byla podívat na vyhlášení letošního 18. ročníku (aha, ha ha.) ankety Maurerův výběr Grand Restaurant. Byla jsem mezi stovkou pozvaných hostů (jedna z mála novinářských výhod.), kteří usedli k deseti kulatým stolům. U každého z nich se podávalo menu restaurace, které se umístily v první desítce. Řekla bych, že jsem na stůl měla fakt štěstí, protože své menu nám servírovala restaurace La Degustation Bohême Bourgeoise, která letos skončila druhá hned po vítězné  Piano Nobile ze zámeckého hotelu Chateau Mcely. La Degustation, která letos obhájila michelinskou hvězdu, je známá netradiční kombinací lokálních surovin zakomponovaných do mnohochodového menu. To naše se skládalo z šesti chodů a chutě byly skutečně víc než překvapivé. A teď už na řadu přichází zmiňovaná vášeň, o kterou se v tenhle slavnostní večer postaralo následující degustační menu:

Srdíčka s česnekem zní docela klasicky, ale rajská s karotkou nebo brambory s mákem už jsou docela překvapivé, řekla bych.)

Ještě před hlavním chodem se ale podával úžasný kefírový chléb se sádlem. Vpravo nahoře vidíte přírodní minerální vodu Badoit z Francie, kterou na český trh uvedla Kofola. 

A už je to tady: vlevo nahoře se díváte na kedlubnu s libečkem (ta rolka), které dělá společnost tatarák a celer s bramborem. Vedle jsou srdíčka a dole pak karotka vyocená ještě před přelitím rajskou omáčkou a pasta z brambor a máku, povidel a řepy.

Ještě pro vás mám dezert (který byl i na mě, milovnici netradičních kombinací, příliš experimentální), pohled na kuchaře při práci a taky záběr na mé spolusedící (ano, ano - je to Jitka Čvančarová s manželem Petrem Čadkem.). A vpravo dole je tajemství: recepty na všechny uvedené speciality. Chcete je znát? Fakt? Tak třeba někdy příště, jo?:))

O nejlepších restauracích letošního průvodce si můžete přečíst v espritu Lidových novin. Články doprovází úžasné fotky, kdy kromě hotových pokrmů uvidíte u nastylizované suroviny potřebné pro jejich přípravu. Oli coby obdivovatelka food stylingu bude určitě nadšená.)

Před a po.)  Divoká kachna s karamelizovaným černým kořenem, sušenými brusinkami a kardamonovou omáčkou od vítězné restaurace Piano Nobile. Zdrojem fotky je web Lidovky.cz.

Makronky jako vánoční cukroví

Jestli mi do Vánoc vydrží aktuální cukrářské nadšení, přidám ke klasickému cukroví taky makronky. Nebo se o to aspoň pokusím. Krásné inspirace je všude plno. Já se s tím teda nehodlám nijak zvlášť crcat, postačí mi, když se mi prostě povedou. Zdobení vánočních motivů vynechávám.)

Vánoční makronková inspirace z blogů HomeSeasons, Bonbini, Pop Culture&Fashion Magic a Syrup&Tang

Vycházet budu z knížky Makronky - 30 receptů na dokonalý požitek, kterou jsem si půjčila v knihovně. V ní se dočtete, že makronky jsou zpravidla drobné mandlové "laskonky", které sice dnes patří k chloubám francouzského pekařství, pravděpodobně ale byly stvořeny v Itálii. Za jejich roztomilým vzhledem stojí celkem náročná příprava, kterou i zkušení cukráři pilují celé roky - to jen tak na uklidnění, když se vám náhodou nepovedou hned napoprvé.)

Na fotkách z knížky, kterou za 134 korun koupíte třeba tady, vidíte Borůvkové makronky, Minimakronky a Růžové makronky

Můj první pokus o minimakronky jste mohli sledovat na FB. Ne že by to dopadlo úplně špatně, ale čekala jsem to lepší. O svátcích chci ale zkusit ty růžové. Vždycky nesnáším, když je v receptech nějaká skvělá přísada, která se nedá sehnat v normálním obchodě, ale tentokrát přivřu oči, a začnu hledat, kde seženu růžovou vodu - byly by, prosím, nějaké tipy?.)

Kromě půl lžičky (do těsta) a dvou lžiček (do náplně) růžové vody budu na 16 kousků potřebovat:

3/4 hrnku mletých mandlí

hrnek moučkového cukru

2 bílky z velmi velkých vajec

1/4 hrnku krupicového cukru

ještě růžové potravinářské barvivp, néé, ale ok.)

lžíce kandovaných růžových okvětních plátků (to asi vynechám a jako vždy to posypu našimi oblíbenými barevnými kuličkami.)

Náplň: 2/3 hrnku smetany ke šlehání

Mandle s moučkovým cukrem rozmixuju. Ušlehám bílek, do kterého jemně zašlehám krupicový cukr. Mandlovou směs osmičkovým pohybem po třetinách zapracuju do sněhu. Hmota má ze stěrky stékat jako stuha (hmm.)

A teď neudělám stejnou chybu jako minule a nebudu se spoléhat jen na sáček a svou šikovnost. Kolečka si pěkně vyznačím (zabořím skleničku nebo vykrajovátko do cukru a "obtisknu"). Tentokrát určité krásná.) kolečka posypu zdobením  a dám péct. Píšou 10 až 15 minut, ale minule to trvalo nejmíň půl hodiny. Máme trošku málo výkonnou troubu, čas je tedy potřeba přizpůsobit konkrétním domácím podmínkám.

Hotové korpusy nechám vychladnout a uskladním podle toho, kdy se do toho pustím. Zmražené v ledničce vydrží měsíc, jinak schované ve vzduchotěsné nádobě asi tři až čtyři dny. V ledničce s náplní pak zhruba dva až tři dny. 

A takhle hezky je pak srovnám do krabičky pro tety, strejdy i babičky.)

Pokud se do makronek taky pustíte, tak přeju hodně štěstí, a budu se těšit na reporty.)

Prague Coffee Festival

V českých kavárnách dneska startuje speciální akce, kdy budou podniky nabízet domácí speciality, promítat fotky o historii a pěstování kávy nebo představovat její alternativní přípravu pomocí aeropressu, dripu, džezvy nebo moka konvičky. Program vyvrcholí v sobotu 5. října, kdy se v Novoměstské radnici uskuteční druhý ročník Prague Coffee Festivalu. Já kafe sice nepiju, ale některé pražské kavárny jsou natolik malebné, že v nich kávu ráda oslavím.) Doprovodný program nabídne třeba mamacoffee ve Vodičkově, kde se mi moc líbí. 

V mamacoffee v rámci festivalu nabídnou speciální kávový dezert a ukázku, jak kávu připravit třeba ve frenchpressu nebo dripu

Podívat bych se chtěla taky do Original Coffee, které festival spolu s mamacoffee a Coffee Embassy pořádá. I tenhle podnik se v rámci doprovodného programu bude věnovat alternativním přípravám třeba pomocí džezvy nebo moka konvičky, které od pondělí do pátku budete moci ochutnat zdarma. Cílem je ukázat, že si dobrou kávu můžete uvařit snadno a bez drahých přístrojů u sebe doma.

Original coffee v Korunní 46

Díky chystanému festivalu jsem se dozvěděla taky o trendu sociálních kaváren. Tyhle podniky kromě kvalitní kávy nabízí taky pomoc lidem, kteří mají ztížené podmínky při vstupu na trh práce. Na jejich provozu se mimo jiné podílí například zaměstnanci se sluchovým postižením, sociálně znevýhodnění mladí lidé, kteří vyrostli v nepříznivém rodinném prostředí nebo v dětských domovech či lidé pečující o nemocného příbuzného. Zaujala mě především Naše kavárna v Thomayerově nemocnici, ve které pracují maminky dlouhodobě nemocných dětí.

Naše kavárna

Seznam všech zúčastněných podniků najdete v Knize kaváren, kterou můžete koupit přes e-shop mamacoffee. Kniha zároveň slouží jako voucher do každé z těchto kaváren, kde dostanete minimálně jednu kávu zdarma. 

Kniha kaváren

Publikace má úžasnou grafiku od ilustrátorky Veroniky Vackové, která s mamacoffee spolupracuje. Její grafika i ilustrace se mi moc líbí. 

Ilustrace od Veroniky Vackové pro HUGO bagel café

Masarykovo menu

Na první republiku se vzpomíná s nostalgií po eleganci, kvalitě a prestiži, kterou tehdy Československo mělo. Práce byla poctivá a materiál kvalitní. Samozřejmě ne vždycky a ne ve všem, ale v každém případě mnohem víc než teď. V oblasti gastronomie převládalo využívání lokálních surovin a jejich pečlivé zpracování. Dá se říct, že přesně to je současný cíl. Na rozdíl ode dneška se méně solilo, za to s máslem se nešetřilo. Moje časy.) Mnohem víc než teď se konzumovaly ryby a dokonce taky raci nebo šneci. V různých úpravách se jedly také vnitřnosti. Když se vařilo z masa, zpracovávalo se zkrátka všechno od hlavy až po ocas.

Na fotce vidíte Gratinované dršťky s ementálským sýrem, které jako předkrm v rámci festivalu Masarykovo menu bude servírovat podnik U modré kachničky II na Praze 1. Akce, která začíná dnes, a potrvá až do 29. září, se účastní dalších 14 restaurací v Praze a Brně.

Upřímně se vám přiznám, že dršťky nesnáším. I když vlastně jen od pohledu. Kdykoliv jsem je někdy spatřila, přešla mě chuť je jakkoliv zkusit. Pan šéfkuchař z Modré kachničky Michael Váňa ale sliboval, že tyhle jsou jiné. Prozradil mi i trik, jak je zbavit typické "vůně". Tajemství spočívá v tom, že během vaření několikrát vyměníte vodu. Dršťky, které jsem ochutnala, jsou navíc zjemněné muškátovým oříškem a smetanou s brusinkama, takže nakonec chuťově hrají spíš vedlejší roli. No, bylo to dobrý, ale stejně ten pohled na ně - v tomhle jsem trochu z cukru.)

Jako hlavní chod se u Kachničky během prvorepublikových dnů bude podávat Uzený hovězí jazyk s omáčkou ze šalotek, rozinek a pražených mandlí a bramborový nákyp. Přidávám fotku a řeknu vám, že tohle jídlo bylo lu-xus-ní.)

Jazyk jsem ochutnala podruhé. První zážitek byl ale poněkud tužší. A opět tu od pana šéfkuchaře máme fígl, jak docílit měkoučkého výsledku. "Když ho uvaříte, je třeba ho pak rychle zchladit, aby se dal dobře loupat," prozradil mistr. Dodal, že pokud ho ale pak rovnou neporcujete, je nutné ho vrátit zpět do vývaru, ve kterém se vařil, a tam ho udržovat. "Je velice jemný a rychle se vysouší, proto by se měl udržovat vlhký, mokrý, ale ne ve studené vodě," doporučil pan Váňa. 

No a na konec zákusek. Pečená Reneta plněná pomerančovým džemem a podávaná se smaženými koblížky. Skvělá záležitost. Reneta je lehce kyselejší jablečná odrůda, která se skvěle doplňuje právě s hořko-sladkou chutí pomerančové marmelády. Tenhle prvorepublikový dezert jste před pár dny mohli vidět na mém FB. 

Do prvorepublikového stylu je laděn celý interiér restaurace. Posedět v ní a ochutnávat jídlo našich prababiček (nebo aspoň těch bohatších.) byl skutečně skvělý zážitek. Festivalové dobroty si můžete rezervovat přes web Masarykovo Menu. Za tříchodové menu zaplatíte od 290 do 490 korun.

Na stole vidíte tzv. Masarykovo cukroví, které pan prezident miloval. Je podle receptu jeho maminky a chutná podobně jako vanilkové rohlíčky. Dostala jsem na něj recept, tak ho třeba letos o Vánocích vyzkouším.) 

Originální herbář

Tak se jmenuje nová kuchařská show, kterou na podzim uvede Česká televize. Herečky Linda Rybová a Kateřina Winterová se v ní zaměří na recepty z bylinek, které rostou v našem okolí. Na pomoc si vezmou herbáře a kuchařky českých a zahraničních babiček. Pořad má divákům poradit, jak bylinky využít ve prospěch svého zdraví. Zní mi to celkem nadějně, tak uvidíme. 

Kateřina Winterová a Linda Rybová, archiv Česká televize

Aby toho nebylo málo, vařit v České televizi bude taky Dita Pecháčková. Tu určitě mnozí z vás znají jako šéfredaktorku Apetitu, který po jejím odchodu ztratil svůj šmrnc. Dita teď vede magazín Albert a na svědomí má taky kuchařku Albert v kuchyni od jara do zimy, kterou jsem tak zoufale musela mít.)

Kromě toho tahle šikovná novinářka vydala taky kuchařku Deník Dity P., kterou sice nemám, ale slyšela jsem, že je skvělá.) A stejné jméno ponese i Ditin nový pořad. Dita v každém díle uvaří tři recepty, které zasadí do svého životního příběhu. Tak jako třeba kategorii "Po sexu". Míváte po téhle disciplíně chuť na něco speciálního? Mně nějak nic nenapadá.)

Dita P., archiv České televize

Na Deník Dity P. se docela těším, ale koukat asi budu jen v i-vysílání. Poběží totiž každou středu od půl desáté a v tomhle čase já ve všední dny chodím většinou spát.)

Nebe v NEB.O

Přiletěla mi starší sestra, která žije v Londýně. Chtěla jít na večeři někam do centra. Na mě bylo vymyslet kam. V centru jsem kvůli práci každý den, ale nic pořádného tu neznám. Napadly mě jen tři podniky. Třpytivé Café Jewel, kosmopolitní Buddha Bar a Cafe Mistral, které má sice občas pomalejší a ne moc milou obsluhu, ale taky krásný nature interiér. A pak moje láska přišla se čtvrtým tipem. Asisjkou restaurací v Perlové ulici NEB.O. Vzhledem k tomu, že se tu podává thajsko-vietnamské menu, a moje sestra žila nějakou dobu v Thajsku, šly jsme tam. A udělaly jsme dobře! Jídlo výborné, obsluha skvělá a minimalistické prostředí se "Star Trek" dekorací vtipné.)

Sestřina vintage kabelka skvěle ladila s logem restaurace.)

Já jsem v Thajsku nikdy nebyla, ale sestra říkala, že chuť je autentická.) Za sebe můžu říct, že jídlo bylo prostě skvělé:) A dostupné. Za tři (byla s námi ještě mladší sestra) hlavní jídla, dezerty, láhev vody Perrier, nějaké nealko a dva koktejly jsme zaplatily kolem tisícovky.

Zelená palačinka s kokosem a šlehačkou mě přivedla do naprosté extáze.)

Po skvělé večeři jsme šly ještě do shop&café návrhářky Natálie Steklové, které se nachází v posledním patře s terasou v domě Hudební nástroje na Jungmannově náměstí. Starší sestra byla nadšená z šatů od Natálky, mladší zase z toho, že jsme ji dovolily ochutnat víno (bude jí 16). Ale fakt jen trošku, mami, přísaháme.)

Příjemnější obsluhu žádná z nás nezažila.) A ještě jsme jako pozornost podniku dostaly meloun:)