Zkouším si finský styl bydlení.

Část Prahy 9 se pomalu mění v malé Finsko. V areálu původního brownfieldu vyrostly v rámci již třetí etapy projektu Suomi Hloubětín developera YIT (čti: vaj aj tý) čtyři nízkoenergetické domy od studia Loxia, které je navrhlo v souladu s klasickou severskou architekturou. Já jsem si vyzkoušela bydlení právě ve třetí etapě Turku (pojmenované podle přístavu v jihozápadním Finsku), která zahrnuje více než sto bytů o velikostech od 1+kk až po 5+kk metrů čtverečních. Ten „můj" o dispozici 2+kk a rozloze 54 metrů čtverečních má zároveň předzahrádku, která sice ještě není hotová, ale až se zazelená, nabídne příjemný relax na ploše téměř stejně velké jako celý byt. Celý prostor zařídila Lenka Hlaváčková Schubertová ve střídmých skandinávských tónech a čisté estetice typické nejen pro Finsko, ale také pro její práci.

 

Svítidla Wiro ladí s uměním na zdi.

Kde jsem já, tam jsou i origami hrnečky z Monaka.

Protože hlavní úložné prostory, které pojmou svršky i sportovní potřeby, se nachází na chodbě, obývací pokoj spojený s kuchyní, je hezky prostorný a otevřený. Největší místnost v bytě na 25 metrech čtverečních nabízí pohodlné posezení pod autorským obrazem, který vytvořila designérčina talentovaná dcera Valerie Schubertová. Na první pohled působí jako grafika, ale když se podíváte blíž, zjistíte, že jde o elastickou tkaninu nataženou na malé hřebíčky. Černobílý základ oživují zavěšené kokedamy a narůžovělé tóny textilních doplňků i dekorací, třeba od Lavmi.

Co čtu před spaním? Knížku o skandinávském receptu na pohodu, kterou ode mě dostanete, když v komentářích správně uhodnete její název.

Dominantou ložnice je velká dřevěná postel, za jejímž čelem se rýsuje čárová dekorace vytvořená stejnou technikou jako zmiňovaný obraz. Došlap na dřevěnou podlahu změkčuje šedý koberec, který zútulňuje také prostor kolem sedačky v obýváku. S ním ladí i nádech transparentních závěsů, které po odhrnutí už brzy nabídnou pohled na terasu. Já jsem si tuhle místnost vyzdobila tím, co mám ráda - třeba mojí oblíbenou dánskou panenkou nebo dřevěnou dekorací znaku &. Nezbytný je pak ještě sešit, protože ty nejlepší nápady vás napadají vždycky před spaním:)

Koupelna je laděná do neutrálních krémových tónů oživených dekorem dřeva. Funkci skříněk tady zastává dřevěný žebřík a úložné koše, které slouží na odkládání oblečení, županů, ručníků i hygienických potřeb šikovně schovaných do závěsného organizéru. A i když má koupelna jen šest metrů čtverečních, vejde se sem i malá vana, což by ocenila hlavně moje Domi.

A jak celý návrh interiéru shrnuje sama autorka? "Celý byt je  ukázkou toho, jak lze s použitím tradiční kombinace barev a materiálů vytvořit jednoduchý a zároveň uživatelsky příjemný byt ve skandinávském stylu, k jehož celkovému dotvoření atmosféry stačí použít jen pár dekorativních doplňků, jako jsou vázy, svíčky či květiny," uzavírá Lenka Hlaváčková Schubertová.

Já můžu jen dodat, že se mi odsud vůbec nechtělo, protože severská čistota zútulněná jemnými doplňky je hotovým balzámem na duši. 

Co je menší, to je lepší. 5 výhod malých bytů.

Na cenu bytu má vliv několik zásadních faktorů - lokalita, vybavení a velikost. Čím blíž metru, centru a obchodům, tím lépe. Rozhodující je také dostupnost parků, školek a sportovních možností. Kvalita bydlení se tímhle vším ohromně zvýší. Bohužel také i cena, která se dá ale snížit tím, že „oželíte" další dva faktory. Vybavení si opatříte vlastní, takže bude podle vašich představ, a když změníte úhel pohledu, zjistíte, že i malý byt může nabídnout velké možnosti. Podívejte se na ně očima designérky Lenky Hlaváčkové Schubertové, která navrhuje interiéry bytů finského developera YIT.

Ukázka z konceptu finských mini bytů s rozlohou od 26 do 55 metrů čtverečních. Foto: YIT

1. Menší byt, menší úklid

Podlahy jsou vytřené raz dva, rychlejší je také pravidelný úklid kuchyně, koupelny a toalety. Nevýhodou je jen fakt, že víc věcí na malé ploše může snadno vypadat neuspořádaně. „Ideální je proto volit uzavřené skříně včetně botníku a vyvarovat se situace, kdy kvůli otevřeným policím může nevelká předsíň vypadat během chvilky jako nesourodé skladiště," říká designérka Lenka Hlaváčková Schubertová. 

2. Jedno místo, jedna láska 

Co si budeme povídat, bez ohledu na to, jak je naše „doma" velké, stejně nejčastěji trávíme čas na jednom místě, kde to máme prostě nejraději. Zamyslete se nad tím, které to je, a vložte energii do jeho zútulnění. Může to být třeba polštářový koutek v obýváku, prostor u jídelního stolu nebo multifunkční ložnice.

Měkounké pohodlíčko, časopisy a čaj na přenosném stolku. Mini pohodička, jak vyšitá. Foto: YIT

3. Prostor na kreativitu

V malém bytě se naplno vyřádíte s nápady, jak prostor uspořádat hezky a šikovně. A navíc - všechno krásné je tu okamžitě vidět. Třeba výrazná tapeta se vzorem Orly Kiely, jejíž žluté lístky se barevně odráží i na povlečení. Takže nezoufejte a hrajte si.

Ložnice v jednom z bytů v Green Motol. Foto: YIT

4. Barvy pro dobrou náladu

Výrazné tóny sice na první pohled zaujmou, ale v prostorově skromnějších místnostech můžou působit křiklavě a metry naopak opticky zmenší. Mnohem příjemnější jsou jemné neutrální tóny v pastelové škále. „Výrazné barvy jako zářivá žlutá, ohnivě červená či temná modrá dávají každému interiéru silnou atmosféru, kterou můžete chtít časem změnit. Je proto lepší vsadit na tlumené a světlé tóny. Místnost vám také bude připadat mnohem větší, pokud zvolíte jiný odstín pro stěny a strop," radí designérka. 

Green Motol podruhé. Tentokrát pastelově. Foto: YIT

5. Všechno je levnější

Když zařizujete nové podlahy, obklady v koupelně nebo tapety na stěnu, všechno je díky menší ploše dostupnější, a tak si můžete dovolit vybrat i dražší provedení. Byt tak rázem získá punc luxusu, který završí také zrcadla a lesklé plochy na nábytku. „Pokud vám nevadí zrcadlo v ložnici, rozhodně ho umístěte i sem. Doslova vám vykouzlí aspoň naoko větší místnost," uzavírá odbornice. 

Provozní věci schovejte, ty krásné naopak vystavte na odiv znásobený odrazem v zrcadle. Foto: YIT

Jaké nápady pro malé byty fungují u vás?

Jak postavit hmyzí domeček

Vlna hotelů pro broučky, kteří cestují na zahradu, se spustila loni v létě a pokračuje i letos. A to nejen doma, ale i ve školách. Vlastní zkušenosti s ní zatím nemám, ale nadchl mě projekt ve školce Nademlejnská v pražském Hloubětíně. Děti si tady ve spolupráci s YIT společně postavili tři hmyzí domečky, které teď zdobí školní zahradu a zároveň plní svou hlavní funkci - slouží jako útočiště, kam si může hmyz zalézt, naklást larvy a přezimovat. Inspirujte se a zkuste to taky. 

Foto: YIT

Základem domečku by měl být přírodní materiál, který je budoucím hmyzím hostům přirozený a rádi se v něm usadí. Ideální je tedy dřevo v surovém stavu bez laku a chemického ošetření. Chybět by neměla stříška, která domek ochrání před zatékajícími kapkami deště a tím předejde plísni. Pro náplň se hodí všechno, co najdete doma nebo při procházce lesem - provázky, drátky, tráva nebo listí, šišky, nalámané větvičky, staré cihly, prázdné makovice, kůra, mech, žaludy, sušená levandule, jehličí, kartonový papír, plastová brčka, bambus, kamínky a další drobnosti.

A proč jsou hmyzí domky v zastavěných lokalitách tak důležité? Protože v důsledku výstavby se krajina výrazně přetváří a ubývá přirozených míst pro život živočichů. Především ve městech je tedy nutné dbát na to, aby z nich různé druhy zvířat a hmyzu zcela nevymizely. Společnost s finskými kořeny YIT se tak snaží, aby její projekty nebyly pouze energeticky úsporné, ale aby v jejich okolí vytvořili i příjemné prostředí s bohatou zelení a parky. "Spolupráce s místními komunitami a edukace dětí v oblasti péče o životní prostředí jde s tímto ruku v ruce. V tomto směru jsme se inspirovali u mateřské společnosti ve Finsku, která se již v několika podobných projektech angažuje, a rozhodli se navázat spolupráci s mateřskou školkou Nademlejnská poblíž našeho rozsáhlého projektu Suomi Hloubětín," doplňuje Dana Bartoňová, obchodní ředitelka YIT Stavo.

Detailní návod na výrobu hmyzího domečku včetně informací k jeho údržbě najdete na webu YIT.

A kdo všechno se může v hotelu usídlit? V chodbičkách vyvrtaných do klacíků, špalků nebo cihel se rády schovají včely samotářky nebo zlatoočka - zelený síťokřídlý hmyz živící se pylem, nektarem a tekutinou ze mšic, housenek a dalších škůdců. Při stavbě jejich doupátka se ale obejdete i bez vrtačky, stačí, když použijete bambus, stébla trávy či buničitý kartón - hmyz už si chodbičku sám najde. Hustší náplně z šišek nebo suchého listí naopak nadchne škvory a berušky. 

Zdroj: YIT

Tak co, plánujete letos ubytovat hmyzí návštěvu? Pokud ano, svůj mini hotel vyfoťte a do 15. června pošlete na irrinovak@gmail.com. Autor nejpovedenějšího domečku získá sadu krásných mačkaných pohárků YIT v příjemných pastelových barvách.

 

Budu se těšit!

Home Office 5 x jinak

Z domova podle posledních dat ČSÚ umožňuje pracovat třetina českých firem. Mimo statistiky je tohle číslo určitě ještě o něco větší a home office je alespoň zčásti realitou pro většinu zaměstnaných lidí. A co teprve freelanceři. Znají sice kavárny a sdílené kanceláře, doma to ale určitě mají nejradši. Tak se pojďme podívat, jakým způsobem si to domácí pracování můžeme zařídit.

1. Home office v kuchyni 

Obzvlášť v bytech, kde je kuchyň spojená s obývákem, je to nejjednodušší řešení, které umožňuje kontakt s rodinou. Velký stůl je navíc fajn a když budete střídat polohy a protahovat tělo, zvládnete to i bez kancelářské židle.  Horší je to ve chvíli, kdy se potřebujete soustředit.

Při pohledu na fotku na stránkách americké Ikea mě zaujaly ty plstěné lampy. Fajn, že se prodávájí i u nás.

2. Home office v ložnici

Tady je většinou ticho a klid, jen můžete rušit druhého, který chce spát a zároveň tím narušujete i harmonii pro vlastní usínání. Nebo se to aspoň říká. Já jsem pracovní koutek měla v ložnici posledních šest let a spala jsem jako miminko.)

Ano, to byl on.)

3. Home office mimo byt

A přitom vlastně stále doma. Tuhle možnost nabízí třeba projekt AALTO Cibulka, který v pražských Košířích chystá finský developer YIT. V rámci jednoho objektu nabízí kromě bytů i malá studia, která si můžete zařídit jako kancelář.Součástí každého studia je i předzahrádka nebo balkon. Můžete tak pracovat na čerstvém vzduchu, pozvat sem obchodní partnery a kolegy na kávu, anebo se po práci trochu protáhnout.

Kancelář zařízená jako obývák? Když na to máte samostatný prostor, tak proč ne. Foto: YIT

4. Home office v pracovně

Tak to je samozřejmě sen, který se ovšem dá splnit asi jen v bytech se čtyřmi a více pokoji. A kdo tohle dneska má, že?.) Kdybych to měla já, dala bych si do téhle místnosti kromě stolu a židle taky útulný gaučík, hezkou knihovnu a stolek na servírování dobrot pro klienty.)

I taková by se mi líbila. Foto: BoConcept

5. Home office v posteli

Tak ten, milí přátelé, praktikuji nejčastěji. Obzvlášť teď v novém bytě, kde pořád ještě nemám psací stůl a židli. Prostě polštář pod hlavu, noťas na kolena a v ruce nějaká dobrota. Zdravé to moc není, ale je to největší pohoda.)

Anya Sapozhnikov pro Dailycal

Co vy a práce z domova? Jak často ji praktikujete a v jaké místnosti?:)

Finský vliv na slovanské zvyky

Často se mi stává, že mě lidé považují za cizinku. Většinou tipují Itálii, Řecko a další jižní národy, ale jsou úplně vedle. Podle testů DNA z projektu MyHeritage jsem totiž z celých čtyř procent Finka. What a surprise! Zbytek mých genů má kořeny rozprostřené ve východní Evropě, ale i ten malinký pramínek severské krve mi do žil vlévá objevné nadšení. Samozřejmě nejsem jedinou Slovankou na světě, která má slabost pro finský způsob života. Ruska Jekaterina Prokofiev se s rodinou přestěhovala z Gatčiny do Helsinek, kde žije v jednom z udržitelných bytových domů v projektu developera YIT. To, na co byla zvyklá z Ruska, pomalu ustupuje do pozadí finských zvyků.

Jekaterina a její muž Jevgeni v otevřené kuchyni svého helsinského bytu, zdroj YIT, která razí tento trend i ve svých bytových domech v Praze.

Kuchyň je v Rusku důležitou místností, ve které se často řeší rodinné záležitosti. Je ale oddělená a dá se kdykoliv uzavřít, takže nepořádek i odér zůstávají za dveřmi. Ve Finsku jsou naopak oblíbené otevřené kuchyně propojené s obývákem, ve kterých našla zalíbení i Jekaterina. Baví ji, že při vaření může konverzovat s hosty a při servírování nemusí neustále pobíhat sem a tam. A navíc má na dohled svého pětiletého syna, který si rád hraje na zemi v obýváku. Do svého malého pokojíčku chodí většinou jen spinkat. 

Další z finských příkladů propojené kuchyně s obývákem, zdroj YIT

Já sama to mám podobné jako Jekaterina. Vyrostla jsem v bytě s malou oddělenou kuchyní, kde se psaly úkoly, chystala večeře a řešilo všechno možné. V lednu měním život i byt, ale posledních šest let jsem zvyklá na kuchyň napojenou na obývák. A je to fajn. Celá rodina je mnohem víc zapojená do centra dění, což se hodí hlavně při vaření. I díky tomu vznikla dětská varianta finského dezertu Kiisseli, který si naše Domi přizpůsobila zcela podle sebe. Vařené ovoce vyměnila za čerstvé, v souladu s faktem, že Finsko je zemí tisíců jezer, vykrojila lívanec do tvaru ryby a z malin vytvořila "K" jako Kiisseli. A takhle to dopadlo:

Přípravu můžu doporučit na každou dětskou párty - děti vyfasují lívanec, formičky, smetanu a maliny a vrhají se do zdobení. Bude je to bavit a zároveň je postaráno o svačinu:)

Samozřejmě vás ale neochudím o pravou verzi receptu, kterým si letos můžete zpestřit vánoční stůl.

Finský dezert „Kiisseli"

200 g lesního ovoce – mraženého nebo čerstvého
100 g cukr moučky
šťáva z brusinek
škrob – 2 lžíce
200 g jablek
100 g hrubé mouky
2 vejce
100 g cukru krupice
100 g másla
špetka skořice
4 lžíce zakysané smetany
 
Lesní ovoce ocukrujte tmavým a moučkovým cukrem a společně s brusinkovou šťávou a škrobem připravte na mírném ohni hladký, příjemně sladký rozvar. Z nastrouhaných jablek, vajec, cukru, skořice a mouky připravte těsto, které po lžičce opékejte na másle dozlatova. Podávejte se zakysanou smetanou a ovocným rozvarem. 

Autorem receptu je Cream Catering, foto: YIT

Udržitelné město

Spojení, které pro mě má kouzelný zvuk. Udržitelnost miluju a zároveň jsem rozený městský typ. Líbí se mi, že je Praha plná parků a míst, kde se můžete v klidu procházet, relaxovat a být ve městě i v přírodě zároveň. Chybí mi ale komunitní smýšlení, a to i přesto, že tady roste počet akcí typu Korso Krymská nebo Zažít město jinak. Většinou je to jen alternativně převlečená příležitost, jak lidem něco prodat, ale vytvořit tady opravdovou přátelskou komunitu bez pseudo hipster nádechu je tady hodně vzácné. Ve Finsku tohle umí mnohem líp a začínají už od samotných bytových projektů. Nic se nešije horkou jehlou, ale všechno se pečlivě promyslí, propojí a výsledek stojí za to. Mám radost, že díky YIT se severský koncept blízkých služeb v okolí, hospodárného bydlení a sousedského sdílení dostává i k nám. 

Areál Konepaja v centru Helsinek, ve kterém YIT vybudovala komplex bytů, v nichž funguje sousedská pospolitost.

Udržitelné město funguje na několika jednoduchých principech. Většinou se buduje v bývalých průmyslových areálech, které se dají přeměnit na propojený systém budov. Všechno je tu nadosah, takže odpadá nutnost přílišného cestování. Obchody, školy i služby máte takřka u domu, pracovat můžete v blízkých kavárnách nebo i v kanceláři, o kterých tu vzhledem k atraktivitě místa není dlouho nouze. Svou architekturou ale samozřejmě musí ekologicky i esteticky zapadat do konceptu. 

Nakupování v udržitelném městě připomíná výlety do vesmíru. Tenhle je součástí projekt Tripla, který YIT staví v helsinské čtvrti Pasila. Foto: YIT

A jak se pozná, že se dílo povedlo? Podle příjemného pocitu zdejších obyvatel. K němu přispívá i lokální umění vytvořené z recyklovaných materiálů. Řeč je přitom nejen o fasádách, tak jak v případě motivů z grafického betonu, ale také o stěnách v interiéréch, o jejichž ozdobu se postaral třeba umělec Pekka Paikkari. Jeho dílo Joet (finsky řeka) vytvořené z potopených klád a obnoveného skla se objevuje v bytech projektu ve finské čtvrti Penttilänranta.  A proč si neozdobit také plot, který obklopuje stavbu v procesu? YIT se při budování kanceláří Kasarmikatu21 v centru Finska spojila se street art umělcem Jani Tolinem, díky jehož kouzlům s pastelovými spreji se rozestavěný projekt proměnil v malou galerii. U nás něco podobného dělá Pasta Oner, tak díky za něj.)

Jani Tolin a jeho graffiti dílo na stavbě. Foto: YIT

Chcete také žít v udržitelném městě? Praha má k němu určitě dobře nakročeno. Třeba v projektu Suomi Hloubětín, který se nachází na ploše bývalého brownfieldu mezi ulicemi Kolbenova, Kbelská a Poděbradská. 

100 let finského designu

O rok dřív než naše Československo vzniklo v prosinci 1917 samostatné Finsko. Země se tehdy konečně vymanila ze švédské nadvlády i ruského vlivu a začala tvořit vlastní historii. Ta designová vzniká od 20. let minulého století, kdy světlo světa spatřily první skvosty od architekta a designéra Alvara Aalta. Jeho zvlněná váza Savoy nebo nadčasová stolička 60 jsou dodnes tou nejlepší ukázkou, jak propojit funkci, krásu a nebeskou eleganci. Takových finských příkladů je samozřejmě mnohem víc a my si je teď díky designérce a profesorce umění Lauře Isoniemi můžeme připomenout - právě ona totiž iniciovala vznik výroční výstavy Echoes, která putuje po Evropě a 20. října se představí v Praze.

Výstava Echoes byla zrealizována díky grantové dotaci z nadace Finland100 Foundation a za štědré podpory hlavních partnerů – firmy Isku a YIT.

Echoes odstartovala v lednu ve Varšavě, v březnu ji viděli naši slovenští sousedé a po prázdninovém dýchánku v Budapešti se teď na podzim ukáže také u nás v pražské Galerii Mánes. Vstupné je zdarma a navštívit ji můžete i v rámci Designbloku, který začne o šest dní později. Kurátoři v ní šikovně propojují slavnou finskou minulost spolu s novým čerstvým pohledem začínajících umělců a designérů. Vybrané ukázky architektury a designu mají ovšem bez ohledu na období společné tři hlavní rysy - jednoduchou eleganci, střízlivý přístup a efektivní využití vhodných materiálů, které spolu s kvalitním řemeslem zaručují vysokou kvalitu. 

Výstava Echoes zaměřená na design a architekturu připomíná sté výročí finské nezávislosti.

Zatím nevím, co všechno se ve finském výběru objeví, jasno máme ale v tom, které ikony bych do něj zařadila já. Je to směs nábytku, doplňků, módních kousků a zajímavé grafiky. Takový malý finský svět prolnutý do každodenního pražského života. 

Finské bydlení od YIT, Stoličky Artek, Taška Finlayson, Čajová souprava Marimekko, Plakát Muumuru a Talířek Iittala.

Finský architekt navrhuje českou školku. Bude jako z pohádky, říká.

Funkce, struktura a estetika. To jsou klíčové oblasti, ze kterých vychází finský architekt Jyrki Tasa (73). Autor rozsáhlých bytových projektů, veřejných objektů i rodinných domů aktuálně pracuje na konceptu mateřské školy v Praze 9, která je součástí projektu Suomi Hloubětín od finského developera YIT. Celý areál Suomi Hloubětín bude čítat téměř 900 bytů v převážně šestipatrových domech, které jsou v blízkosti cyklostezky a moderního parku. Developer počítá také s výstavbou interaktivního dětského hřiště, na kterém se zabaví malé i větší děti.

Vizualizace školky v projektu Suomi Hloubětín, foto: YIT

Architekt Tasa přemýšlí nejen čistě technicky, ale také empaticky. Ví, že děti milují prostředí, které je inspiruje a podněcuje jejich fantazii. Atypické řešení a překvapivé detaily rozehrávají v dětských myšlenkách pohádkový příběh, který je každý den jiný. A právě taková bude také hloubětínská školka. Formuje ji oblý organický tvar, smetanová barva a materiály, které připomínají ledové království - kov, sklo a beton. Typickým finským prvkem je střešní okno, kterým bude dovnitř pronikat přirozené světlo. Architekt měl při návrhu zcela volné ruce - pracoval hlavně se svou fantazií, která je pro něj typická, což ukázal už při návrhu rodinného domu Moby-Dick house ve městě Espoo na jižním pobřeží Finska. 

Moby-Dick house od J.Tasa, foto: YIT

Výstavbu školky plánuje YIT zahájit v roce 2018. První děti do ní půjdou v roce 2020, až budou dokončeny počáteční čtyři etapy projektu Suomi Hloubětín s názvy Espoo, Turku, Oulu a Lahti. Věřím, že do pohádkové budovy, která vypráví vlastní příběhy, budou chodit moc rády. A radost budou mít i rodiče - školka bude jen kousek od domu, v klidném prostředí se zahradou. Hned bych ji zařadila do mého výběru nejkrásnějších školek světa.

Viuzalizace školky v projektu Suomi Hloubětín, foto: YIT