Sladce & Barevně

Když jsem byla malá, milovala jsem barevné cukříky ve tvaru karetních znaků. Před časem jsem si na ně vzpomněla, pátrala jsem, jestli se ještě vyrábí, ale našla jsem jen jejich bílou alternativu. A tak jsem začala hledat, jak si je vyrobit. Návodů je spoustu, formiček taky, takže se do nich brzo pustím podle tohohle "care bears" vzoru. Zatím jsem si to zkusila nanečisto pomocí speciální formičky na marcipán a gelových barev, ze kterých vzešly roztomile sladké kytičky. Vidět je můžete ve stylingu květnového vydání Marianne Bydlení, které bude brzy na stáncích. Než číslo vyjde, ukážu vám pár fotek a taky postup. 

 

A tady už jsou cukříky ve zmiňovaném stylingu

Asi je skoro zbytečné popisovat, jak na to, ale pro jistotu: Bílý nebo hnědý cukr smícháte s troškou (opravdu jen krapet, ať cukry nemusí dlouho schnout) gelové barvy a směs natlačíte do formičky. Pár hodin je necháte schnout a pak sladce barevný skvost opatrně vyjmete. Za mě je to parádní (a jedlá.) dekorace na slavnostně prostřený stůl.

Finský vliv na slovanské zvyky

Často se mi stává, že mě lidé považují za cizinku. Většinou tipují Itálii, Řecko a další jižní národy, ale jsou úplně vedle. Podle testů DNA z projektu MyHeritage jsem totiž z celých čtyř procent Finka. What a surprise! Zbytek mých genů má kořeny rozprostřené ve východní Evropě, ale i ten malinký pramínek severské krve mi do žil vlévá objevné nadšení. Samozřejmě nejsem jedinou Slovankou na světě, která má slabost pro finský způsob života. Ruska Jekaterina Prokofiev se s rodinou přestěhovala z Gatčiny do Helsinek, kde žije v jednom z udržitelných bytových domů v projektu developera YIT. To, na co byla zvyklá z Ruska, pomalu ustupuje do pozadí finských zvyků.

Jekaterina a její muž Jevgeni v otevřené kuchyni svého helsinského bytu, zdroj YIT, která razí tento trend i ve svých bytových domech v Praze.

Kuchyň je v Rusku důležitou místností, ve které se často řeší rodinné záležitosti. Je ale oddělená a dá se kdykoliv uzavřít, takže nepořádek i odér zůstávají za dveřmi. Ve Finsku jsou naopak oblíbené otevřené kuchyně propojené s obývákem, ve kterých našla zalíbení i Jekaterina. Baví ji, že při vaření může konverzovat s hosty a při servírování nemusí neustále pobíhat sem a tam. A navíc má na dohled svého pětiletého syna, který si rád hraje na zemi v obýváku. Do svého malého pokojíčku chodí většinou jen spinkat. 

Další z finských příkladů propojené kuchyně s obývákem, zdroj YIT

Já sama to mám podobné jako Jekaterina. Vyrostla jsem v bytě s malou oddělenou kuchyní, kde se psaly úkoly, chystala večeře a řešilo všechno možné. V lednu měním život i byt, ale posledních šest let jsem zvyklá na kuchyň napojenou na obývák. A je to fajn. Celá rodina je mnohem víc zapojená do centra dění, což se hodí hlavně při vaření. I díky tomu vznikla dětská varianta finského dezertu Kiisseli, který si naše Domi přizpůsobila zcela podle sebe. Vařené ovoce vyměnila za čerstvé, v souladu s faktem, že Finsko je zemí tisíců jezer, vykrojila lívanec do tvaru ryby a z malin vytvořila "K" jako Kiisseli. A takhle to dopadlo:

Přípravu můžu doporučit na každou dětskou párty - děti vyfasují lívanec, formičky, smetanu a maliny a vrhají se do zdobení. Bude je to bavit a zároveň je postaráno o svačinu:)

Samozřejmě vás ale neochudím o pravou verzi receptu, kterým si letos můžete zpestřit vánoční stůl.

Finský dezert „Kiisseli"

200 g lesního ovoce – mraženého nebo čerstvého
100 g cukr moučky
šťáva z brusinek
škrob – 2 lžíce
200 g jablek
100 g hrubé mouky
2 vejce
100 g cukru krupice
100 g másla
špetka skořice
4 lžíce zakysané smetany
 
Lesní ovoce ocukrujte tmavým a moučkovým cukrem a společně s brusinkovou šťávou a škrobem připravte na mírném ohni hladký, příjemně sladký rozvar. Z nastrouhaných jablek, vajec, cukru, skořice a mouky připravte těsto, které po lžičce opékejte na másle dozlatova. Podávejte se zakysanou smetanou a ovocným rozvarem. 

Autorem receptu je Cream Catering, foto: YIT

Vánoce 2015

Letos slyším ze všech stran, jak všichni kašlou na vánoční přípravy. Maximálně jeden druh cukroví, uklizeno jen to nejnutnější a výzdoba minimální. Přiznám se, že když jsem pročítala své loňské a předloňské vánoční posty, říkám si, jak jsem byla aktivní. Pořád jsme s Domi něco pekly a vyráběly. A letos? Já vlastně jen koukám. Stromeček Domi (až na horní část) ozdobila sama, vyrobila i většinu ozdobiček, cukroví nám donesla máma (my jsme připravily jen perníčky, rohlíčky a úly) a já jsem udělala opravdu málo. Letos se všechno děje tak nějak samo a je to celkem příjemné.) A takhle to u nás teď vypadá...

Ráda bych takhle měla zabaleno víc dárků, ale zvládla jsem jen jeden. Je to náročné.))

Karafa LLEV,  jmelí z našeho místního květinářství a ozdoba od Madam Stoltz. Skládaná hvězda byla původně na stole, ale pak můj muž dostal nápad...

... a pověsil ji na stromeček.)

 

Nahé nádobí od Pols Potten prostě nezklame. Ani o Vánocích.

A prkénko Ikea taky ne.)

Dneska jsme si užili krásný vánoční koncert mojí sestry, večer dorazí kamarádka na víno a zítra už slavíme náš první Štědrý den. A pozítří druhý. A já během následujících dní plánuju odpočívat, hrát si a hodně jíst.) Těším se jako blázen:)))

Razítkové sušenky

Většinu lidí něco baví, když jim to zároveň jde. Já to mám občas jinak. Třeba do takového pečení se pouštím s velkým nadšením a vášní, ale výsledek málokdy bývá podle mých představ. Ne, že by se mi nikdy nic nepovedlo, ale většinou se to nepovede hned napoprvé. Zdravé sušenky opatřené zvířátkovými razítky mě zaujaly v centru Pohyb Dětem. Upekla je Míša, která píše blog Zdravá máma, a nejen že byly krásné, ale taky strašně dobré. Ještě ten den jsme koupili razítka na sušenky od Tescomy a těšili se, až je vyzkoušíme. No, moc se to nepovedlo. Tedy vizuálně a technicky. Vidět bylo tak každé páté zvířátko a sušenky se nám trošku rozpadaly. Ale byly dobrý a Domi mi stejně řekla, že jsou nádherný, tak co víc si přát?.)

To je ten letošní hit. Razítka na sušenky od Tescomy. Na výběr jsou ještě vánoční motivy a různorodé dekory.  My jsme ale samozřejmě chtěly jedině zvířátka:)

Domi aranžuje plyšáky, abychom udělaly stylish pink photo.)

Ladí jim to spolu, co?:)

Těsto je opravdu jednoduché a potřebujete na něj jen tři suroviny - máslo, agávový sirup a celozrnnou špaldovou mouku. Tu jsem já nahradila polohrubou pšeničnou, ale nemyslím si, že by se mi to nepovedlo kvůli tomu. Radši se ale zeptám Míši.) 

Mouka a sirup jsou z Country Life, kam občas chodím na obědy. Většinou mi to moc nechutná, ale mám aspoň dobrý pocit, že jsem ten den jedla zdravě.)

Panda v agávové lázni

Tohle je srdíčko...

... a tohle chobotnice.)

Kotě ve chvíli, kdy ještě chudák netušilo, že se po upečení rozpadne.

Nebylo v tom ale samo. Podobný osud potkal většinu ostatních zvířátek.

A tady je výsledek. Trochu smutné, že?.) Ale do Vánoc je ještě čas a určitě to vypilujem!

Sušenková kočička se sice rozpadla, ale naštěstí máme ještě tuhle z Hugo chodí bos:)

Makronky po česku

Já vím, že jsem se v říjnu kasala, jak na Vánoce napeču makronky. Jenže znáte to. Nestíhám.) Pořád ještě je tu víkend, od kterého si hodně slibuju, ale pro jistotu jsem si udělala makronkovou zálohu. A to jednoduše tak, že jsem z těsta na ořechy po prababičce podle kuchařky z alberta upekla kolečka, a spojila je máslovým krémem. Můžu vám říct, že co do chuti je to ve srovnání s makronkama mnohem větší požitek.) Vizuálně už je to trochu horší, ale peču je pro mé shovívavé blízké a ne pro hosty pařížské kavárny, že?.) 

Tak tady je máte. Ořechy i "makronky".) Společnost jim dělá veverka - louskáček, karafa DECCI od LLEV design a vločky od Harddecore.

Ořechy po prababičce můžu jenom doporučit a tak přidávám recept. 

Suroviny:

500 g hladké mouky

100 g krupicového cukru

1 žloutek

235 gramů másla

špetka soli

1/2 lžičky kakaa

Náplň:

150 g másla

150 g krupicového cukru

150 g vlašských ořechů

žloutek (ten jsem vynechala - přece jen to budou jíst i děti.)

Postup asi popisovat nemusím. Z prvních surovin zkrátka vypracujete těsto, velmi tenkou vrstvou naplníte formičky, popřípadě vyválíte plát a vykrojíte kolečka, upečete (7 až 10 minut při 165 stupních) a obojí pak slepujete máslovým krémem. 

A na závěr musím říct, že jak jsem tu kuchařku z alberta celý rok skoro nevyužila, teď na Vánoce v ní listuju pořád. Pekla jsem skoro všechno cukroví, co v ní je, a chystám se i na bramborový salát s jablkem. 

A co vy? Povězte, jak na tom jste s vánoční přípravou, a potěště mě, že to nemáte tak v cajku, jak to u všech ostatních vypadá. Já nevím, proč to neumím v klidu, a jednoduše si ty přípravy nevychutnám, ale zas je tu zmatek, já stresuju, ale to asi proto, že se na ten Štědrý den ještě pořád hrozně moc těším.)

Který bílý jogurt je nejlepší?

Bílý jogurt jím každý den. Ne proto, že by mi chutnal, ale protože mám pocit, že je zdravý. Věřím, že jeho kyselou chuť zaručuje dostatečná přítomnost živých kultur a prospěšných bakterií, které podporují moje zdravé zažívání. Vím, že ještě líp to zvládá kefír, ale pít ho každý den nezvládám. Jogurty jsou skladnější a pro mě stravitelnější. Snažím se vyhýbat těm ochuceným, které kromě cukru můžou obsahovat taky zbytečný škrob, ale občas to nevydržím, a nějaký ten sladký si dám. Do bílých si přidávám aspoň med. Jednu dobu jsem to zkoušela s karobem, ale po pár týdnech jsem to vzdala. Když jím to, co mi nechutná, mám pak špatnou náladu.)

Vintage reklama z blogu Vintage Venus

Nejčastěji se u nás střídají Activia a Selský jogurt. Občas si ale zaexperimentuju a sáhnu po jiných značkách nebo bílý jogurt koupím ve zdravé výživě. Přináším vám report ze svých jogurtových zážitků se stručným popisem o složení, konzistenci a chuti. Popis složení je objektivní, konzistence už méně a chuť je zcela subjektivní.) I tak doufám, že můj jogurtový report bude pro některé z vás užitečný. Vaše jogurtová královna.)

1. Demeter bio bílý jogurt ze zdravé výživy:

Jemný tuhý jogurt s přirozeným obsahem tuku zrající v kelímku je vyroben z alpského mléka z prověřených biodynamických statků. Skutečně působivý popis se píše na obalu.) Jogurt byl po otevření hodně hrudkovitý, ale šel snadno rozmíchat. Kyselá chuť naznačuje opravdu velké množství příznivých bakterií, ale já je oželím. Tenhle jogrut mi i přes ne úplně malý obsah tuku 3,9 procenta fakt hodně nechutnal.(

2. Activia bílá zrající v kelímku

Chuť o něco zdravější formy známého jogurtu je podobná klasické Activii, jen je o něco víc "bakteriální".) Což vzhledem k přítomnosti Bifidus ActiRegularis asi není nic divného.) Chutná to trochu jako jogurt smíchaný s kefírem. Za mě tedy chuť dobrá, obsah tuku 3 procenta je taky ok. 

3. Bílý jogurt řeckého typu Elinas

Tak tohle je lahůdka. Skvělou chuť zaručuje především desetiprocentní obsah tuku. Jak říkal profesor Švejcar, který stvořil Sunar, kde je tuk, to chutná.) Jak vidíte, neodolala jsem, a už tak skvělý jogurt jsem vylepšila ještě dávkou jahod. Pochutnala jsem si moc, ale jíst to každý den, tak se budu před zrcadlem asi dost trápit. Na hubnutí to zrovna moc není.)

4. Selský jogurt bílý

Probiotická kultura Bifidobacterium B12 a Lactobacillus acidophilus LA5 mluví za vše. Tenhle jogurt musí být opravdu hodně zdravý. Většinou si ho dávám po nějakém hodně hříšném večeru, kdy si u televize dopřávám chipsy nebo sladkosti.) Trochu mi vadí jeho hrudkovikost, která nejde rozmíchat úplně dohladka. Ale sníst se dá. Pro doplnění - obsah tuku nejméně 3,5 procenta.

5. Simply M&S low fat natural yogurt

Tak tenhle jogurt s obsahem tuku 1,8 procenta mě opravdu překvapil. Na to, že má tak málo tuku a navíc je z Anglie, má až podezřele skvělou chuť. Abyste rozuměli mé britské poznámce - moje v Londýně žijící sestra si na anglické jogurty vždycky stěžovala. Byly plné hrudek a chutnaly fakt hrozně. Tak se asi zlepšily, no.)

6. Bio bílý jogurt z kozího mléka

Z kozího mléka jsem dosud ochutnala jenom sýr a ten se mi zdál ok. S jogurtem byla zkušenost jiná ... .) Za prvé konzistencí připomínal spíš kefír, takže jsem ho namísto pojídání lžičkou usrkávala, a tvářila jsem se u toho hooodně nešťastně. Tak strašně nedobrý.( Jako statečně jsem to dosrkala, ale musela jsem to zajíst čokoládovým bonbónem. Takže to bylo trošku kontraproduktivní.) Na tenhle jogurt s obsahem tuku 2,7 procentasi asi budu muset zvyknout ... jestli mu dám ještě vůbec šanci:)

Jogurty nejčastěji jím s čerstvým ovocem, občas je přidám do salátu  a minulý víkend jsem poprvé upekla jogurtovo-citrónový koláč. Recept z webu Great British Chefs jsem si trochu upravila do následujícího znění:

Ingredience:
3 vajíčka
400 gramů cukru
400 gramů mouky
200 gramů jogurtu (použila jsem Selský bílý)
nastrouhaná kúra z citrónu plus několik kapek šťávy
asi 200 ml oleje (ale tady si nejsem úplně jistá, dávala jsem ho totiž tak trochu od oka podle toho, jak husté se mi zdálo těsto.)
15 gramů kypřícího prášku
špetka soli

Moc jsem se s tím nepárala a prostě všechno smíchala v tak akorát husté těsto, které jsem nalila do vymazané formy o průměru 24 centimetrů, a dala péct na 160 stupňů. Pak jsem šla nakoupit a zaúkolovala mou lásku, ať koláč za půl hodiny vyndá. Připravila jsem mu špejli, kterou otestuje konzistenci těsta. Provedl, ale koláč byl po 30ti minutách stále nedopečený. Zavolal tedy své mamince, která dělá snad ty nej dorty na světě (někdy vám nějaký ukážu), a ta mu poradila, ať povrch koláče přikryje pečícím papírem, a nechá ještě čtvrt hodiny dopéct. GENIÁLNÍ. Proč jsem tohle nevěděla dřív??.) Opět provedl a výsledkem je neskonale kyprý, vláčný a šíleně dobrý jogurtový koláč:)

Zbytek citrónové šťávy jsme s Domi smíchaly s cukrem a polevu natřely na koláč, který jsme dozdobily našimi oblíbenými barevnými kuličkami

Takhle vysoký koláč se mi nikdy předtím nepovedl. Nevím jestli to je receptem nebo trikem s pečícím papírem, ale měla jsem obrovskou radost:)