Artsemestr 2018

Tatínek, maminka, dcera. Tři pohledy na jednu přehlídku studentských prací z oboru módy, designu, ilustrace a fotky. Začíná to být rodinná tradice, u které se vždycky skvěle pobavím. Většinou tam pak musím jít ještě jednou sama, protože s těma dvěma se stíhám jen smát. Následující ukázka jejich komentářů mluví za všechno. Domi v ateliéru Ilustrace: "Za tu vystřihovánku bych dala milión, kdybych ho měla. Nebo aspoň tisícpětset." Tak moc se jí líbily letošní práce na téma diorama. Následuje pochybovačné vyjádření jejího otce o jednom z prototypů koupelnových doplňků v ateliéru produktového designu: "No já nevim, ale tohle fakt dělali lidi, co studujou design? To bych zvlád taky. A líp." To on říká často.) Mně se překvapivě nejvíc líbil ateliér fotografie a to hlavně kvůli gymnastické koláži a nostalgickému vzpomínání na komunistickou dovolenou u moře. Některé věci je opravdu lepší zapomenout.)

Na zbytek fotek mrkněte do alba na Facebooku, spatřit vše naživo můžete do úterý 30. ledna. 

´33 – ´29 - ´36

Žena jako krátkovláska ve volných kalhotách, která díky konceptu "Frankfurtské kuchyně" tráví minimum času u plotny a naopak se maximálně věnuje typicky mužským aktivitám jako je sport, věda nebo technika. Taková byla představa Civilisované ženy - stejnojmenné brněnské výstavy, kterou v roce 1929 zorganizovala skupina avantgardních návrhářů včetně Boženy Rothmayeroé-Hornekové. Francouzská módní návrhářka Madeleine Vionnet to viděla jinak. Praktičnost propojila s chytrou elegancí a díky geometricky promyšleným střihům a vhodně zvoleným materiálům dala základ sportovnímu oblečení, tak jak ho známe dnes. Maďarská ilustrátorka Kató Lukáts pojala ženskost jako hru - se symboly, nostalgií a touhou. Tři hrdinky meziválečného módního světa (v kontrastu s tím současným) představuje výstava ´33 – ´29 - ´36 v Galerii UM.

Tvorba Madeleine Vionnet a Kató Lukáts na výstavě v Galerii UM.

Co vám budu povídat. Zamilovala jsem se. Obrázky od Kató Lukáts chci všude a teď. Začnu asi u dětských knížek, ke kterým se ilustrátorka přesunula s příchodem komunistického režimu. Socialismus jí znemožnil práci grafika na volné noze a tak se ponořila do dětského svět. Z něj vychází i její ilustrace pro obaly sladkostí, kosmetiky i módy, které zkrášlovala meziválečný reklamní svět.

UMPRUM ATTACK!

Přehlídka, která není pouhou prezentací studentských prací, ale přináší vzájemnou interakci a vyvolává kritickou diskuzi. Takový je cíl výroční výstavy Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze (instituce loni oslavila 130 let), která se pod názvem UMPRUM ATTACK! představuje v Národní galerii. Její součástí je výběr diplomových a semestrálních projektů vytvořených v průběhu školního roku 2014/2015. Některé se v rámci Diploma Selection objevily na loňském Designbloku, jiné můžete znát z Artsemestru. Nové jsou ale názory, postoje a myšlenky zajímavých osobností, které se zamýšlejí nad systémem výuky a situací absolventů. Vychází přitom z vlastních studentských a profesních zkušeností i z toho, jak je škola vnímaná ve společenských kruzích, v nichž se pohybují. 

Michal Strach, Vnitřní prostor

Společenské fenomény očima studentů Ateliéru grafického designu a vizuální komunikace

Miroko Maroko a její série glóbů

Některé myšlenky oslovených osobností mě zaujaly více, jiné méně a několik málo z nich se mi zdálo naprosto zbytečných. Jmenovat nebudu, ale až na výstavu půjdete, myslím, že budete vědět.) Nejvíc mě samozřejmě zajímaly citáty věnované procesu tvorby, o kterých mluví i historička sklářské tvorby Sylva Petrová:  

"Nové výzkumy v kognitivních vědeckých disciplínách docházejí k závěru, že v současnosti, kdy jsme často obsedantně posedlí výkonem, jeho rychlostí a racionalitou, vyhrává často pomalé myšlení a tomu odpovídající procesy, ve kterých se daří tvořivosti a intuici."

Ach, s jakou radostí jsem tohle četla. Přesně takhle totiž z přirozené podstaty vlastního bytí pracuju i já. Doba mi nepřeje a já se musím tlaku na výkon, rychlost a racionalitu přizpůsobovat, ale má intuice mi napovídá, že pro svůj alternativní tvůrčí proces budu postupem času nacházet čím dál větší porozumění. 

Sylva Petrová, která působí na fakultě umění a designu na Sunderlandské univerzitě v severovýchodní Anglii, zároveň vyjádřila obavy nad tím, že se umprum pod vlivem tendence unifikace evropského školství může z kreativního ráje proměnit v ráj ztracený... "Půjde pak o to, aby se oba systémy integrovaly do jednoho bez ztrát svých předností."

Výstava ve Veletržním paláci potrvá do 13. března 2016. Otevřeno je mimo pondělí každý den od 10:00 do 18:00. Další fotky najdete na Facebooku Můj dům, můj squat.

Martina Ch.

Ona tiskne, vy nosíte. Tašky, trika i ponožky. Polštáře a ruksaky. A co na ně? Deštníky, medvěda nebo kočku. Já mám od Martiny Chlebounové, která na umprum studuje filmovou a televizní grafiku, černé ponožky s bílou kočkou. Pořídila jsem je na prosincovém umprum shopu a lituju, že jsem vzala jen jeden pár. Jsou super.)

Ponožky od Martiny Ch., polštář z H&M Home Conscious a tepláky Diva Rush

Pokud jste zatoužili po kouscích s potiskem od Martiny Ch, můžete si je objednat třeba přes Art Be, nebo ji zkontaktovat s konkrétní nabídkou. Posup je přitom jednoduchý a vypadá takhle:

A je to! Martině přeju veselý tisk a vám zábavné nošení.

Když se móda spojí s kulturou

Minulý týden jsem zažila moc hezké nedělní odpoledne. Vyrazila jsem na Sunday Brunch Bazar, který v Café Jedna pořádala Anit z Fashionbook. Byla jsem jako u vytržení, protože tolik krásné módy pod 200 korun jsem ještě nikdy neviděla. Nakoupila jsem si několikery letní šaty, ilustrovaný svetr a domácí mikču, což mi pořádně zvedlo náladu. Ten den si Národní galerie připomínala 219. výročí a tak do ní byl zcela volný vstup. Užily jsme si s Domi stálé expozice i výstavu umprum 2014, která nabídla to nejlepší z loňské studentské tvorby. A aby toho nebylo málo, vyrazily jsme pak ještě na artsemestr, kde na Domi po překonání gumové prolézačky čekal dětský koutek a jeden bílý králík. 

Účast na nedělním Brunch Bazaru byla velká.

Bylo tu tolik krásných šatů, že nešlo odolat. Už se těším na léto.)

Kromě oblečení se tu prodávalo i nějaké to čtení. 

A i děti si měly kde hrát. 

Národní galerie

Ateliér Textilní tvorby na výstavě umprum 2014

K vidění byla i studentská móda 

Tenhle obraz by Domi chtěla domů. Ladil jí s mikčou. 

V instalaci od ilustrátorky Saki Matsumoto bylo potřeba překonat gumovou prolézačku, abyste se...

...dostali k barevnému koutku s kostkami. 

Za odměnu Domi dostala kartičku s bílým králíkem.

Další fotky z Artsemestru najdete na Facebooku Můj dům, můj squat. Report z akce si pak můžete přečíst v magazínu Bonami. 

Saki illustration

Na včerejší návštěvě Artsemestru jsem obdivovala plno krásných nápadů, které mi ukázaly nové pohledy na svět kolem nás. Jako každý rok jsem se nejvíc těšila do Ateliéru ilustrace a grafiky, kde jsem se opět zamilovala do práce japonské stážistky. Saki Matsumoto pochází z Tokia, grafický design ale studovala v Londýně a teď je stejně jako Yukiko Taima, jejíž příběh o baletce mě loni tolik chytl za srdce, na stáži na umprum. 

Artsemestr zima 2015: lIustrace na keramice od Saki Matsumoto

A její comics Gods try pizza

Obrázky ptáčků v restauraci Kotori v Tokiu, kteří na ilustracích zastávají roli číšníků  a pomocníků. 

Český Krumlov v obrázcích a slovech japonské ilustrátorky Saki Matsumoto

Reportáž z české restaurace v Londýně

Návrh na obálku dětské knížky

Logo pro veterinářskou kliniku

Z knížky s recepty na pečení různých druhů chleba

Jak se vám tvorba od Saki líbí? Mně moc. Přála bych si její hrneček i comics o liškách... Ráda se dívám na jemné tahy i barvy a užívám si dětskou atmosféru, která sálá z jejích obrázků.

Hravouka

Na blogu stylové mamky Ali si můžete přečíst můj guest post o nové aplikaci na tablety Hravouka, kterou v rámci své diplomové práce vytvořila Tereza Vostradovská z Ateliéru filmové a televizní grafiky na pražské VŠUP. Aplikaci jsme si s Domi a její kamarádkou ze školky vyzkoušely na letním Artsemestru a moc se nám líbila. Děti skrz ní poznávají život v různých částech světech a dozvídají se o fungování přírody.

Info o aplikace najdete na webu a Facebooku projektu.

 

Hravouka v praxi

Mám malý stan

Stanování v přírodě je romantická věc, ke které ale současná nabídka stanů zrovna nepřispívá. Výrobci se předbíhají, jaké technické možnosti u stanu nabídnou, a dobrý design a romantické propojení s přírodou se tak postupeně vytrácí. Je tu ale naděje. Studentka pražské UMPRUM Viktorie Prokopová v rámci své bakalářské práce v Ateliéru designu a interiéru navrhla Malorku - stan pro rekreační účely. Cílem bylo vytvořit rekreační přístřešek do přírody, ve kterém si lidé odpočinou od hektického života ve městě. Stan v příjemných světlých barvách nemá žádnou nosnou konstrukci - jednoduše se totiž zavěšuje na strom a stává se tak přirozenou součástí přírody. Tak doufejme, že výrobcům tenhle skvělý nápad neujde, a nabídka stanů bude brzy o něco zajímavější.)

Viktorie Prokopová: Malorka - stan pro rekreační účely. Fotku i s parádním modelem jsem pořídila včera na přehlídce bakalářek a diplomek, které jsou do dneška vystaveny na UMPRUM. 

Stan se skládá z polyesterové podlážky, PUR matrace potažené plátnem, moskytiéry a nepromokavého pláště a jde i s kolíky jednoduše srolovat do úhledného uzlíčku. 

Na přehlídce letošních diplomek a bakalářek jsem viděla spoustu dalších zajímavých věcí, o kterých určitě ještě budu psát. A jestli je nechcete prošvihnout, běžte se na ně podívat. Dneska máte poslední šanci. Škola je otevřená od deseti ráno do šesti večer.