Nejdřív ho nenávidíte a pak milujete. První české Vogue.

Na začátku máte předsudky a všichni víme proč. Česká Elle se v posledních letech nedala moc číst a tým, který za ní stál, působil mírně řečeno nesympaticky. A když přešel k tvorbě Vogue, nečekali jste nic moc kreativního. Po odhalení hlavního tématu, které se prvním vydáním prolíná a bylo tady už tolikrát (aby ne, když je rok 2018), jste si řekli, no jo, co čekat lepšího. Na druhou stranu ta všude probíraná titulka mi připomněla krásnu Havlových Antikódů, které si teď přeju k Vánocům a celá premiéra mě po pár letech sblížila s mojí mladší sestrou, která se na módu dívá odbornýma očima a dala mi patřičný background. O víkendu jsme spolu vyrazily na výstavu v upm, která je tak skvělá, že Vogue CS začínám milovat. Anežka má navíc díky předplatnému už i druhé číslo, a to co mi z něj zatím jen přes telefon předčítala, dost stojí za to. Takže až ho dočte, bude recenze.) 

Osm rtěnek poté, co je právě použilo osm různých žen. Konceptuální moment v podání sester Dostálkových.

Interaktivní část dodala výstavě nový rozměr. Hned u vchodu dostanete mobil s aplikací, kterou naskenujete kód, a spustí se třeba video, audio (super je živý rozhovor E. Herzigové s M. Kocábem), hudba nebo něco vizuálního.

Sbírka Vogue Jana Kaplického se štítky na stránkách, které ho zaujaly. "Jee, on tam má založenu mojí milovanou Stellu," zářila Anežka:)

Nejsympatičtější topmodelka světa Pavlína Pořízková pózuje se synem ve stylu Knížákovy tvorby. Fotka je vystavená nad jeho židlí.

Ilustrace československých chat od Fuchse, Frágnera nebo Vaculíka v podání Matěje Činčery. Ano, Vogue CS má Adama Štěcha a jeho pohled na design, což je super.

Od sestřičky jsem dostala trochu vynadáno za svůj ledabylý outfit, že vypadám jako puberťačka, tak já se příště polepším a budu za dámu.)

Výstava je prodloužená do dneška, takže pokud jste ji ještě neviděli, určitě spěchejte. Dnes do šesti.

Cesta k vysněným pouzdrovkám

V čem spočívá hlavní kouzlo pouzdrových šatů? Jejich střih sluší každému, protože zdůrazní a zároveň schová, co má - vytvaruje pas, zaoblí prsa a zatraktivní boky. Najít ty pravé ale může být oříšek. Vyplatí se znát historii i vlastní tělo. Vytvarované šaty se totiž nosily už v Egyptě a i dnes v kombinaci s mikádem a ofinou můžou vypadat zatraceně dobře. Neomezujte se tedy jen současností a při hledání těch pravých vypasovaných šatiček vyražte i na výlet do minulosti.

Pouzdrové vintage skvosty můžete hledat přes ebay (stačí zadat vintage sheath dress) nebo si je zkuste sami nakreslit a nechat ušít. Hezkou inspirací jsou Afrikou pokřtěné pouzdrovky od návrháře Paula Poireta, který vypasované střihy zdobil etnickými motivy. Jak to teď píšu, napadá mě pořídit naprosto jednoduché pouzdrové šaty, vzít je na kurz Steh-by-steh a vyzdobit je nějakou parádní ethno výšivkou. Výsledek by mohl vypadat nějak takhle:

Šaty TIMBUCTOU z roku 1923 od
Paula Poireta

A jak že je to s tím tělem? Pouzdrovky opravdu sluší všem, konkrétním typům postav ale udělají doslova službu k nezaplacení. Americká značka Esprit, která se koncem 60. let zrodila v kalifornském karavanu, kde manželé Susie a Doug Tompkinsovi navrhovali, šili a prodávali oblečení políbené svobodou, dala dohromady průvodce střihy šatů, podle nějž je ten rovný pouzdrový ideální pro ženy s úzkými rameny, drobným pasem a jen lehce naznačenými křivkami. O ty se postará zvýrazněný pas nebo aplikace na prsou a bocích. 

Nevím, které dřív. Nejradši bych všechny. A to přesto, že křivky mám.))

Přitažlivost je jedna věc, ale přece se neoblékáme jen proto, abychom byly sexy. Hlavní je důvod, proč nás to baví. Chceme zkusit něco nového. Máme rády konkrétní motiv a když je na šatech, tak je to nejvíc. Baví nás kombinace barev i materiálů. Chceme konkrétní model od konkrétní návrhářky (i když ho často můžeme mít až ve chvíli, kdy spadne do kategorie "stará kolekce".) Taky chceme být někdy naprosto autentické a jindy nás zláká stará dobrá klasika. Já aktuálně miluju velké barevné plochy, střihové detaily, které skoro nejsou vidět, ale udělají moc a do toho mě stále drží nařasené rukávy, má velká nadýchaná slabost.) Takže takhle nějak vypadá moje vysněné pouzdrové trio:

Plochy, střihy, proužky

Taky máte chuť na pořádnou šatovou nálož? Jdu třídit skříň.)

sPOLeCZně

Vždycky, když se v Rytířské 31 něco děje, vím, že to bude stát za to. Aktuálně můžu jen doporučit výstavu sPOLeCZně, která už podle názvu naznačuje své zaměření. Poláci stejně jako my slaví letos sté výročí založení samostatného státu, což Česká centra připomínají prostředictvím designu a komiksu, takže je jasné, že jsem u toho nemohla chybět. Expozice "Brusel v Praze, Picasso ve Varšavě" ukazuje, jak podobné bylo v 60. letech vybavení českých a polských domácností. Křesla, keramika, světla i sklo - červený puntík označuje tvorbu našich severních sousedů, modrý tu naši. Až si ji užijete, sejděte po schodech dolů, kde se odehrává svět v bublinách. Varuju, že můžete odcházet s vlhkýma očima. Příběhy československých i polských hrdinů, kteří bojovali s nacismem a komunismem, vám připomenou nedávnou smutnou historii. 

Zatímco Československo mělo po Expu 58 svůj bruselský styl, Poláci ten svůj začali tvořit už dřív, když do Vratislavy koncem 40. let přijel Pablo Picasso. Zemi daroval soubor ručně malovaných talířů, které se staly inspirací pro polské designéry a výtvarníky. Motivy plné barevných ploch, černých linek a abstrakce (kterou Pablo nikdy nedělal) sice spíš připomínaly věci od Mondriana nebo Miró, přesto spadaly do kategorie "á la Picasso".

Fén EM 521 od Stanislava Lachmana se vyráběle dlouhých 35 let. K hitů se zařadily taky hračky od Libuše Niklové nebo diaprojektor dětských pohádek od Wiktora Bieleckiho.

V čem je rozdíl mezi českým a polským sezením? Poláci nedostatek plastu nahrazovali překližkou.

Polská sociální pracovnice Irena Sendlerowa vyrostla v rodině, kde se kladl důraz na pomáhání ostatním bez ohledu na jejich původ nebo víru. Během druhé světové války tahle katolička pomohla zachránit přes 2500 židovských dětí z varšavského ghetta, které "pašovala" uspané v rakvičkách. Zařídila jim novou identitu, pod kterou žili v běžných rodinách. Jejich pravá jména schovávala zakopané ve sklenicích na zahradě své kamarádky, aby je jejich rodiče mohli později najít.

Součástí výstavy je i malý kreativní koutek, kde se můžete stát scénaristou vystavených komiksů.

Bruselský styl si v Českých centrech můžete přijít připomenout až do 29. září, výstava Spolu v bublinách končí o dva týdny dřív. Na obojí je vstup zdarma.