Esíčka ke snídani

Určitě nejsem jediná maminka na světě, jejíž dítě je v jídle mírně řečeno konzervativní. Naše Domi například prvních šest let svého života snídala piškoty s kakaem. S nástupem do školy jsme ranní jídelníček zpestřili o Cheerios a sem tam rohlík s něčím, ale posledních pár měsíců se udála velká změna. Objevila esíčka a zamilovala se do nich úplně stejně jako já, když jsem byla malá. Doma se nám začaly hromadit krabice a já si říkala, kam s nimi. A tak jsem pořídila dózu na sušenky. Nejlepší investice posledních měsíců, možná i let.))

Talíř Antonín z Kolekce 7, detaily v lednové Marianne Bydlení:)

Dóza na sušenky Over The Moon "Beret" od značky Disaster

Méďa s rádiovkou pojme až čtyři balení, což je pro nás ideální. Naprosto miluju tu chvilku, kdy naše malá slečna ještě v pyžamu usedá ke stolu a nabírá si z dózy svoji ranní dávku energie. Z medvídka je samozřejmě nadšená a do krásné krabičky, která je součástí balení, už si chystá svoje poklady. Děkuju britským designérům značky Disaster za jejich nápady na poli katastrofického designu:)

Prostý obal a přitom tááááák nádhernej. To miluju.)

A teď mi řekněte: Co snídají Vaše děti?:)

Udržitelné město

Spojení, které pro mě má kouzelný zvuk. Udržitelnost miluju a zároveň jsem rozený městský typ. Líbí se mi, že je Praha plná parků a míst, kde se můžete v klidu procházet, relaxovat a být ve městě i v přírodě zároveň. Chybí mi ale komunitní smýšlení, a to i přesto, že tady roste počet akcí typu Korso Krymská nebo Zažít město jinak. Většinou je to jen alternativně převlečená příležitost, jak lidem něco prodat, ale vytvořit tady opravdovou přátelskou komunitu bez pseudo hipster nádechu je tady hodně vzácné. Ve Finsku tohle umí mnohem líp a začínají už od samotných bytových projektů. Nic se nešije horkou jehlou, ale všechno se pečlivě promyslí, propojí a výsledek stojí za to. Mám radost, že díky YIT se severský koncept blízkých služeb v okolí, hospodárného bydlení a sousedského sdílení dostává i k nám. 

Areál Konepaja v centru Helsinek, ve kterém YIT vybudovala komplex bytů, v nichž funguje sousedská pospolitost.

Udržitelné město funguje na několika jednoduchých principech. Většinou se buduje v bývalých průmyslových areálech, které se dají přeměnit na propojený systém budov. Všechno je tu nadosah, takže odpadá nutnost přílišného cestování. Obchody, školy i služby máte takřka u domu, pracovat můžete v blízkých kavárnách nebo i v kanceláři, o kterých tu vzhledem k atraktivitě místa není dlouho nouze. Svou architekturou ale samozřejmě musí ekologicky i esteticky zapadat do konceptu. 

Nakupování v udržitelném městě připomíná výlety do vesmíru. Tenhle je součástí projekt Tripla, který YIT staví v helsinské čtvrti Pasila. Foto: YIT

A jak se pozná, že se dílo povedlo? Podle příjemného pocitu zdejších obyvatel. K němu přispívá i lokální umění vytvořené z recyklovaných materiálů. Řeč je přitom nejen o fasádách, tak jak v případě motivů z grafického betonu, ale také o stěnách v interiéréch, o jejichž ozdobu se postaral třeba umělec Pekka Paikkari. Jeho dílo Joet (finsky řeka) vytvořené z potopených klád a obnoveného skla se objevuje v bytech projektu ve finské čtvrti Penttilänranta.  A proč si neozdobit také plot, který obklopuje stavbu v procesu? YIT se při budování kanceláří Kasarmikatu21 v centru Finska spojila se street art umělcem Jani Tolinem, díky jehož kouzlům s pastelovými spreji se rozestavěný projekt proměnil v malou galerii. U nás něco podobného dělá Pasta Oner, tak díky za něj.)

Jani Tolin a jeho graffiti dílo na stavbě. Foto: YIT

Chcete také žít v udržitelném městě? Praha má k němu určitě dobře nakročeno. Třeba v projektu Suomi Hloubětín, který se nachází na ploše bývalého brownfieldu mezi ulicemi Kolbenova, Kbelská a Poděbradská. 

Konec moře

Když ji spatříte poprvé, máte pocit, že je daleko, i když je blízko. Mluví klidně, potichu a dává si pozor, abyste náhodou nezjistili, jaká doopravdy je. Pak se s ní vidíte podruhé, potřetí, počtvrté... ale až tak při pátém setkání začínáte tušit. Že má pikantní smysl pro humor. Že vnímá věci jinak než ostatní. Že je stejně hodná jako krásná. A taky že umí kreslit a psát. O tom druhém se můžete přesvědčit v její literární premiéře Konec moře s ilustracemi od Lady Brůnové. 

Zuzka Kučerová: Konec moře

Zuzka je profík přes zkratky. Umí třeba vtěstnat svoje vztahy do jedinýho nadpisu.)

 

Poctivá houbička z HNST.LY tu není náhodou. I Zuzčina knížka je poctivá. Od začátku do konce vyrobená u nás a s její koupí příspějete na provoz krizové telefonické Linky seniorů, kterou od roku 2002 provozuje Elpida.

Zuzka píše o zdánlivě běžných životních situacích, které zažíváme úplně všichni, a tak je i dobře známe. Schválně, kolikrát se v knížce poznáte. Možná se párkrát i zastydíte, ale o hodně víckrát se zasmějete. A hlavně, a to je nejdůležitější, se hluboce zamyslíte. Nad naší společností i sami nad sebou. Myslím, že každý z vás si v knížce najde tu svou. Kapitolu. Tou mojí je "Změna". Až po jejím přečtení jsem konečně a navždy pochopila, že změnit se můžeme jen my sami. Ostatní změnit nemůžeme a změnu ve vlastním nitru za nás nikdo jiný neudělá. Jsme v tom sami. Tak do toho. Už teď je pozdě. 

Knížku Konec moře pořídíte buď online přes eshop Elpidy nebo offline na několika místech:

Výdejny ZOOT: Anděl, Hlavní nádraží, Dejvická, Budějovická a Celnice

Kavárny: EMA Espresso Bar a Mama Coffee

Papírna: Luxusní lokální papírnictví, které knížku tisklo. 

Komplet informace jsou k dispozici na webu Konec moře, přes který stačí kliknout a knížku objednat. Těším se, až mi napíšete, jak se vám líbila.